Nejlepší kamarádky

Ano, a takhle nastala světová krize- všechno bylo O.K. Super, a easy.... Globálně. Ale lokálně se radši neřešilo nic ( neexistuje prostituce,domácí násilí apod.) To už teď v Emerice dobře vědí, ale odskáče to celý svět, a to je Big problem.... nevím, jen tuším....

tak to já žádnou nejlepší kamarádku nemám, takže ani nevím, jak to mezi kámoškama chodí. ale nějakou na svěřování a radu bych brala, ale nevím kde ji najít

Nejlepší kamarádce říkám všechno. Zná mě asi nejlíp. Známe se už 15 let. Je to zároveň jedna z mála takhle blízkých osob ženského pohlaví Jinak jsou mými nejlepšími přáteli vesměs chlapi, ale těm zas neříkám úplné intimnosti, protože chlapi jsou kolikrát větší drbny než ženské

já mám jednu nej nej kámošku, známe se už asi 14 let, svěřujeme se se vším, ale proč si jí vážím je, že mi vždycky řekne všechno narovinu, na nic si nehraje a řekne přímo do očí i to co člověk nerad slyší, ale ona je jediná od koho to beru, vím a zároveň doufám, že tato osůbka z mého života už nikdy nezmití

Měla jsem výbornou kámošku 18 let, bohužel mi předloni nečekaně zemřela. Té jsem mohla říct všechno. Byla otevřená, řekla mi i co se jí nelíbilo, dokázala pomoci. S její ztrátou se nemůžu vyrovnat. Pak jsem měla kamarádku víc jak 30 let. Celá léta bylo vše v pořádku, jen jsem se jí nemohla svěřit se vším, protože "co neví nepoví". Tak jsem ji i brala. Před několika lety jsem se od společných přátel dozvěděla, že mi závidí, pomlouvá mne a časem to dostoupilo stavu, že mi při rozhovoru "vpálila" to, co jsem jí řekla před 20 lety. Nevím, kde se v ní brala všechna ta zloba. Dokázala být naštvaná proto, že jsem dceři naší společné kamarádky dala k narozeninám zlatý náramek a její dceři nic. Ovšem nějak si neuvědomovala, že obdarovaná mne pozvala na 2-denní oslavu svých narozenin, kdežto od její dcerky podobné pozvání nepřišlo, byť se oslava taktéž konala. Asi očekávala dar nejlépe poštou. Dnes už se nestýkáme, jen si posíláme zdvořilostní SMS k svátkům, narozeninám. Asi 5-6 let mám další 2 kámošky. S těmi jsem v pohodě a zatím jsem s nimi neudělala žádnou negativní zkušenost. Povídáme si dost otevřeně. Zásadně jsem pro diskrétnost. Co si povídám s jednou, nevyprávím druhé. I když se neznají.

Já se se vším svěřuji mamce, je to moje nej kámoška a nemusim se bát, že to vyžvaní, že by mi lhala, radila mi špatně a nedej bože mi záviděla.
Bohužel jako hodně z vás mám špatnou zkušenost s baba, jako s kamarádkama "na život a na smrt"- s těmi nej. Je bolestivé zjistit, že člověk, kterému věříte, myslíte si jak je báječný je úplně jiný a vaše tajemství, pocity, obavy.. nebyly v bezpečí a nejvíc mě ranilo, když jsem zjistila, že mi nepřeje Nesnášim přetvářku a mezi kamarádkami by neměl být ani malinký náznak.
Mám kamarádky se kterýma probírám drby, ale věci které nechci aby věděl někdo další neříkám. Ale přiznám se.. nej kámoška mi chybí.. zas bych chtěla mít vedle sebe babu, které můžu zavolat ve 3 ráno a postěžovat si, chtěla bych mít někoho s kým pudu na kafe, nákupy, cvičení,... a nebudu přemýšlet co mám říkat a co ne. Ale nejít někoho takového je asi nadlický výkon a nebo jsou kilometry daleko

Reaguji na nussii: Ale nejít někoho takového je asi nadlický výkon

To máš pravdu. Já ale nemám ani tu mamku a nikdy jsem neměla.Mám sice manžela a děti, ale kámoška chybí. A mamka ještě víc

Já jsem velice otevřený člověk a po většinou mám i takové přátele...Pokud nejde vyloženě o intimní věc, pak se různé problémy probírají veřejně = víc hlav víc ví...
Co se týká opravdu intimních věcí mám jednu blízkou přítelkyni, se kterou si dobře rozumíme a jsme na stejné vlně a tam to probereme...
Všeobecně věřím v dobro v lidech a snažím se ho hledat, by´t to obnáší pády na obličej, tak asi nikdy nepřestanu, protože i to k životu patří...Nechtěla bych být plná ,, svých ,, tajemství s tím, že lidem se nedá věřit...

Já mám kamarádku, která je o 6 let starší nežli já a té mohu říct úplně vše a zůstane to utajeno.Pak mám pár kamarádek kde sem tam něco prolousknou, ale dobrý.Měla jsem kamarádku s kamarádem jsou to manželé s, kterými jsem se měla moc ráda, ale odkopli mě, protože jsem nechtěla začít chodit s našim společným kamarádem.Je to už 6 měsíců nazpět kdy mi neodepíšou ani na sms.Je mi to líto, ale je to tak.

Pro mě je nejlepší kamarádkou přítel. Tomu jedinému věřím víc než vlastní matce Nicméně mám dvě blízké - řekněme nejlepší - kamarádky, se kterými nemám problmém se pobavit o tom, jaký je náš oblíbený lubrikační gel nebo proč teď máme s přítelem "pauzu".
Ale co se týče svých nejhloubějších pocitů, tak ty si nechávám jen pro sebe.
A držím se takové své zásady, že nikdy nevyžvaním na sebe víc, než sama vím o člověku se kterým něco probírám.

nejlepší kamarádku už žádnou nemám...mám pár kamarádek,ale takových co ne jim vše můžu říct,ale za to mám super bráchu a tátu,takže spolu probíráme úplně všechno )nestežuji si,ba naopak. U kamarádek vždy byla jen faleš a závist jak jsem poznala ((

Upřímně závidím vám, holky, které píšete, že máte spřízněnou duši - nejlepší kamrádku! Kamarádek mám několik, ale nevím, jestli můžu říct, že je některá z nich "nejlepší" .. hrozně ráda bych takovou měla, ale bohužel se mi nepoštěstilo ji najít .. jediný člověk, kterému řeknu naprosto všechno a mohu se na něj stoprocentně spolehnout, je můj partner..

Nejlepší kamarádku nevedu - mám kamarádku, se kterou orážím obchody, probíráme nové trendy, sem tam zajdem na oběd, do mesta, na kafe a na rum, zatančit ... ale o mne a mém soukromí ví jenom okrajově a já taky o ní, nikdo z nikoho nic neláme, každá řekne jen tolik, co uzná za vhodné a je to tak dobré. Jednak mám pocit, že mne ve společnosti bere trochu jako "konkurenci", jednak bych stoprocentně nevěřila nikomu kromě sebe, že udrží nějakou svěřenou informaci a nepráskne něco třeba mému příteli, náhody a situace jsou opravdu různé...

Mám jednu jedinou kamarádku,a ta je pro mě opravdový přítel.I když jsem od sebe kilometry daleko,říkáme si vše a vím,že se na ni můžu vždy a všem spolehnout.Je to pro mě anděl,a díky bohu,za to,že mi je seslal ( i když věřící nejsem). A tímto ji chci veřejně moc poděkovat! Děkuji Ti za vše Anette001

Já jsem svou nejlepší kamarádku poznala před takovými třemi lety po řadě zklamání z těch předchozích "nej kamarádek". Kvůli tomu jsem měla zpočátku docela problémy se svěřováním se, bála jsem se, komukoliv něco říct, nejsem až tak moc sdílná co se týče osobních věcí. Ale téhle kamarádce stoprocentně věřím, dá se říct, že si říkáme úplně všechno. Ještě se mi nestalo, že by mi něco nechtěla říct, vždycky to pěkně probereme. Dřív jsme na taková ta vážnější témata moc nemluvily, ale dnes nemám obavu jí cokoliv říct. Ještě nikdy jsme na sebe nebyly nepříjemné a nikdy jsme se nepohádaly, zkrátka za ni můžu poděkovat Bohu!
Pak mám ještě několik blízkých kamarádek, ale ten rozdíl je znát. S jednou jsem si o něco bližší, s jinou zase ne, ale mám je moc ráda všechny a také jim můžu věřit. Dobře se s nimi podniká, jsou zábavné a tak...