Nejhorší účes Vašeho života

Já vím! Tenkrát fakt nebyl čas a byla jsem asi "hodně mimo", když jsem chodila s tímhle! Dneska už by se to nestalo, neboooj!

Můj nejhorší účes byl "na hřiba". Nenáviděla jsem to, ale jako dítě (cca do 9 let) jsem holt musela poslouchat maminku, které se to šíleně líbilo a navíc žila v přesvědčení, že díky tomuto úžasnému účesu budu mít vlasy hustější.
Po tomto úžasném účesu následovalo období, kdy jsem konečně poprvé v životě vybírala svůj účes sama, a protože jsem vždy toužila po dlouhých vlasech, přešla jsem ze "hřiba" na dlouhé. Jenže mám vlasy hrozně husté (zcela určitě ne kvůli tomu skvělému stříhání) a neuměla jsem je upravovat, takže to bylo snad ještě horší než ten kastrol. Poté jsem tedy usoudila, že zkusím "podkovu"Z podkovy jsem se velmi rychle vyléčila a přešla zpět na krátké vlasy (blond) - tentokrát na pěkný střih. Po nějakých 6ti letech mě to omrzelo a znovu jsem zkusila dlouhé (tentokrát už jsem se jim věnovala, takže jsem je měla pěkné), se kterými jsem vydržela 3 roky. Letos v létě jsem se nakonec znova ostříhala na kratičko (tentokrát s tmavě hnědou barvou), protože jsem se v těch dlouhých stále necítila, a musím říct, že jsem teď moc spokojená

Jako malé mi mamka česala palmičku, v dětství jsem nosila hodně hříbek, kterého mi nutili pořád, až jednou se mi konečně podařilo nechat si narůst delší vlasy. Jenže už v dětství jsem ráda střídala účesy a tak jsem si buď ustřihla neskutečně zubatou ofinu nebo vzala celý culík a nad gumičkou ho ustřihla. Pak mi bylo zakázáno s vlasy cokoliv dělat (mamce se už nechtělo poslouchat to moje věčné řvaní pět minut po akci) a vlasy mi zase dorostly, jenže to byla taková čtvrtá, pátá třída, kdy se hodně nosil rozcuch a poté, co s ním přišla kamarádka, bylo to jasné. O pár dní později jsem ho měla taky, byla jsem z něho naprosto šílená, rozcuch byl tvrdší než ježčí bodliny. Pak jsem to nechala dorůst, následně jsem to šmikla k bradě, ale teď bych chtěla vlasy tak do půli zad, takže čekám. A je to snad poprvé za celých sedmnáct let mého života, co jsem už asi půl roku spokojená s tím, co mám a nemám nutkání to zase ostříhat či přebarvit.

Měla jsem to taky tak. Vlasy mám dnes husté, dlouhé po lopatky, ale nemyslím si, že je to díky hřibku. Otec má taky moc husté vlasy. Ten hříbek jsem v dětství nesnášela, nepřipadala jsem si v něm "žensky", spolužačky nosily delší a dlouhé vlasy a já takovouhle katastrofu.

Cca v 16 letech jsem měla hrozně drsné období ( ). Patřilo k tomu i obarvení vlasů na modročerno, v kombinaci s bledou pletí jsem vypadala, že jsem právě vylezla z rakve a chystám se najít si potravu... Každopádně to nebylo to nejhorší. Když mi černá začala odrůstat, zastesklo se mi po zářivě červené, kterou jsem na vlasech měla předtím. Takže na odrostlou modročernou přišla rubínově červená. Tedy u hlavy vlasy červené a zbytek (po lopatky) havraní čerň. Ještěže nemám fotku

Reaguji na petraparis: Hnědá ti sluší

Tak já měla dvakrát nejhorší cosi na hlavě. Poprvé, když jsem u kadeřnice asi ve 14 chtěla mikádo po bradu, ona mi ho ustřihla v půlce ucha, všechno jedna délka - s mýma hustýma vlasama jsem vypadala jak IVAN. A pak když jsem šla v 15 na blond. Ostatní sice říkali, že to je dobrý, ale já si v tom připadala příšerně, kadeřnice mi na hlavu napatlala 12%peroxid, zabalila a nechala asi hodinu a půl působit. Vlasy jsem měla totálně přepálený a strašně jemný až hrůza. Naštěstí se vlasy z toho brzy dostaly, ale víckrát nikdy víc. Blond jsem vydržela být jen 1,5měsíce.

Reaguji na petraparis:
náhodou pěkný

Můj nejhorší účes byl dohola. V listopadu, strašně mi foukalo na hlavu Naštěstí jsem byla v 7 třídě! Ale to dorůstání bylo otřesný.

nejhorší účes jsem měla, když jsem se před cca 2,5 lety nechala ostříhat z délky pod lopatky na délku "na kluka" (dnes to tak myslím nosí Emma Watson). Střídavě jsem doma brečela nebo se radovala, byl to hezký účes a prokouknul mi obličej, ale vlasy mi chyběly a nepoznávala jsem se v zrcadlech. No a to nejhorší období přišlo, když to po měsíci ztratilo původní tvar a začlo dorůstat. Tehdy jsem si řekla, že ten účes udržovat nebudu a makala jsem na vnitřní výživě, aby mi co nejdřív zase dorostly. Jamile byly pod uši, nechala jsem si "účes" zarovnat do mikáda, protože tak vlasy dorostou nejlíp, teď jsem úspěšně s vlasy na lopatkách a "díky" tomu ostříhání tekrát mi rostou zdravé a hustší.

Tak tady jsem se fakt pobavila Já měla svuj nejhorší účes, respektive nejhorší účesy v podstatě prvních 20 let života, posledních pár let je to OK )).
Hřiba jsem taky měla, to byla šílenost , no a pak, něco podobnýho tu bylo taky popisováno - jako malá, tak druhá, třetí třída, jsem hrozně chtěla mikádo, vypadalo to děsně, protože jsem měla vždycky slaboulinký vlasy a ještě nic moc co do počtu ), ale já byla hroozně spokojená - a pak jsem jela na prázdniny k tátovi, ten řekl, že je to hrozný, vzal mě k holiči a tam mi to nechal vystříhat po stranách, vzadu zůstaly dlouhý, takovej ten klasickej vesnickej styl a la Pepa z depa, katastrofa! Brečela jsem snad tejden v kuse a máma když mě viděla, tak taky. Nikdy víííííc..

Tak určitě nejhorší bylo když mi bylo asi 5 let, byli jsme zrovna u babičky a ona měla svůj košík kde měla věci na šití, a taky takový hodně velký nůžky. A já si to vzala do koutku za gauč a šmikala jsem si ofinku. Do té doby mi rodiče nechávaly dlouhé vlasy, hlavně táta na ně byl pyšnej. No a najednou se straší ségra na mě otočila, viděla co dělám, a úplně se lekla . Ofinku jsem měla asi tak 1cm - 2cm (hodně zubatou samozřejmě), opravdu, a nedalo se s tím nic dělat. Mamka to obrečela, mně to bylo úúúúplně jedno . Druhý den jsme měli ve školce focení, takže ještě ráno před školkou mě mamka vzala ke kamarádce kadeřnici, jestli se s tím nedá něco dělat, no ale vážně nešlo, takže dodneška koukám na tu fotku s úsměvem . Další (to už jsem si rozhodovala o vlasech sama) bylo někde ve třetí třídě, už mě vlasy po zadek nebavili, a nechala jsem si je stříhat po ramena, jenže kadeřnice je vždycky šmikla delší než jsem chtěla (co byste za to některé daly, že ) a tak jsem jí jednou řekla že po bradu, a byla jsem přesvědčená že to vezme po ramena. Ona to opravdu vzala po bradu, to by až tak nevadilo, ale já jsem k tomu nosila (v té době hrozně cool) cik cak pěšinku, kterou jsem ovšem vůbec neuměla, takže to bylo spíš "jde opilec po pěšince" a k tomu jsem si brala dva culíky s tlustou gumičkou. Takže přední vlasy vypadly ven jak byly krátké a pod tou tlustou gumičkou byly vlasy max. 5cm. Kamarádka to na mě zbožňovala a taky se takhle nechala ostříhat, takže jsme vypadaly jak dvojčátka debilové

Barva: když jsem moji hnědou sama doma odbarvila na naprosto šílenou blond, vypadalo to opravdu "přirozeně". A to prosím bylo pár měsíců před svatbou, takže jsem pak stejně skončila u kadeřnice, abychom to nějak do svatby stačily dát do pořádku - než se to podařilo, bylo to i chvíli takové šedo-zelené. No fakt nádhera
Střih: z vlasů po ramena jsem šla na krátko těsně pod uši, ten střih se nepovedl, tak jsem to ještě "vylepšila" trvalou, kterou mi kadeřnice vyfoukala nahoru, takže jsem měla účes jak sedmdesátiletá babka. Naštěstí ta trvalá slezla po prvním umytí. A vlasy taky nakonec dorostly...To bylo tak rok 1994, ostatní holky nosily ty "hříbky".
Ofina: to je můj letitý problém, jestli ofinu ano nebo ne, a když ano, tak jakou. Jednou jsem si ji nechala ostříhat docela krátkou a kadeřnici se to teda nepovedlo, vůbec jsem nevěděla, co s ní.

Môj najhorší účes mám teraz.
Čo som nevyskúšala za štyridsať rokov som všetko poskúšala za posledný polrok. To by ste koukali
Pred polrokom som si na moju prirodzenú prešedivelú blond dala tmavšiu ... o týždeň tmavšiu ... o týždeň ešte tmavšiu až som prišla k čiernej. Tá sa mi veľmi páčila ale nesedela mi. A predtým mi akosi nedošlo že permanentná farba nejde jednoducho dole, tak aby som to zosvetlila, dala som si na to melír , potom objemovú trvalú.
V tomto bode som ten chemlon musela dať ostrihať úplne nakrátko
Ostali škvrny, tak som to trochu stiahla odstraňovačom starej farby, ale to šlo do červena, tak si na to dávam tmavý preliv. A zlatý klinec programu - chcela som si predlžiť ofinu páskovou metodou a robila som si to sama. Zrejme som tam dala málo vlasov, lebo po mesiaci mi ostali dve plešinky.

Ale všetkému na vine je omlazení!
Najprv som si prečítala aká farba sa komu hodí, potom debatu o karfiolovej trvalej, potom o predlžovaní vlasov ... a všetko som to musela vyskúšať.
Doprčic, až na samý koniec som si prečítala debatu o tom ako padajú vlasy! prečo som to nečítala v opačnom slede?!

Kdo vymyslel účes "hříbek" tomu bych fakt pořádně nakopala zadek!
A taky ještě, že už jsou ta šílená léta pryč, kdy holky nosily trvalou, všechny vypadaly jak ovce, květáky na hlavách ... Když se dívám na filmy Kamarád do deště, Discopříběh, na staré Básníky a další filmy z roku těchto filmů - na ty ženy, na ty jejich účesy (ale i oblečení ) tak se mi chce vážně zvra.cet. Jak takhle mohli vypadat, chodit, žít? Nechápu a nepochopím ...

O dvadsať rokov neskôr sa mladé dievčatá budú čudovať ako ste mohli chodiť s takými ulízanými hlavami. Tiež to moc prirodzene nevypadá.