Nedonošené miminko a mateřství

Renda 71
Ahoj Rendo, stráááášně moc děkuji,že jsi se takhle rozepsala a za Tvé rady.Moc si toho cením.Já už někdy nevím co dělat a jsem z malého naprosto zoufalá a připadám si jako totálně neschopná matka,která jenom pořád ječí.Daniel mě ale přivádí do stavů,kdy nenávidím sebe i jeho a je mi to pak všechno moc líto.Neznám a ani nemám nikoho ve svém okolí kdo by měl sluchově postižené a navíc hodně hyperaktivní dítko.Máme u nás asi 5 školek a on je ze všech dětí z našeho města jediný(alespoň ve věku svých vrstevníků),kdo má naslouchátka.Ani učitelky se za dobu co učí s nikým takovým nesetkali.Dost dlouho jsme tápali.Naše doktorka nám taky nic neporadila,takže nejenom,že jsme na vadu přišli pozdě,ale i když už měl naslouchadla,tak jsme vlastně s ním ani nic nedělali.Chodili jsme na logopedii,ale když teď vidím zpětně jak nesmyslně ho logopedka učila,tak jsme promarnili spoustu časuTeprve nedávno jsem hledala na netu a objevila jsem SPC v Praze.Objednala jsem se a nestačila jsem se divit.Konečně jsme mluvili s někým,kdo ví o čem mluví.Bohužel u nás není takové centrum.Nicméně od příštího týdne nastupuje Daník do nové školky s malým počtem dětí,která je zaměřená na logopedii.Mám z toho hrozný strach.Dva roky chodil do normální školky a teď změna.Nové děti,prostředí.Ve staré už nestíhá ostatním dětem.Nerozumí mu on je potom asi proto agresivní.Dozvěděla jsem se dnes od jedné maminky,že prý stojí často na hanbě.To mi ani učitelky neřeklyBohužel je doma těžko zvládnutelný.Mohu se zeptat jestli Vaše děti také neustále křičeli? Mě připadá,že to dělá schválně,neustále strašně ječí,navíc do všeho mlátí,rozbíjí hračky,když mu něco nejde strašně se vzteká.Nemůžu mu vysvětlit,že by to šlo všechno v klidu,jen si musí říct.Vůbec neposlouchá a hlavně nevydrží ani chvíli na místě.Nemůžu s ním na úřady,nákupy do restaurace.Když jdeme k doktorovi a jsme v čekárně je to pro mě utrpení,tím spíš když mám sebou ještě jeho 1,2roky starou sestru.Možná na ní žárlí.Už jsme navštívili různé psycholožky,ale už my tyhle sezení přijdou zbytečná.Asi musím počkat a doufat,že z toho vyroste.Daník má stupeň hluchoty č.3,tj.težká porucha 60-70dB.Slyší slova z bezprostřední blízkosti a musí koukat na pusu.S naslouchadly rozumí asi do 3metrů.Bohužel manžel je od rána do večera pryč a to v podstatě i o víkendech, tak jsem na vše sama a někdy už si připadám úplně vycucaná.Asi bych už taky potřebovala psychologa

andík0205
Mohu se prosím zeptat jak píšeš,že tvůj Daník se sluchadli neslyšel,to jako vůbec?Já už někdy nevím jestli s nimi slyší nebo ne.Připadá mi,že si někdy reaguje podle toho jak se mu to hodí.Někdy na něj něco zavolám i když nemá naslouchátka a potom valim oči,že mi odpověděl a naopak někdy neustále opakuji a i křičím jednu věc pořád dokola,než na mě zareaguje.Chudáci naši sousedi.Už si o mě asi myslí,že jsem totální a uječenej hysterickej blázenTaké tobě děkuji moc za příspěvky.Já zhltnu jakoukoliv radu a zkušenost ostatních

Lenyk
Já bych se té změny školky zase až tak nebála, naoopak možná mu pomůže. Bude tam míň dětí, tudíž víc času pro něj, děti budou mít podobný problém... Můžu se zeptat, odkud jste. Není někde poblíž školka pro tyhle děti? U nás některé maminy dětí s naslouchadly jezdí i 40 km, řeší to tak, že dva dny dítě chodí do této školky a tři do logopedické v místě bydliště. Ale nenutím Ti to, je to možnost. Samo záleží na spoustě věcí a co si budeme povídat, hlavně na financích.
Tomáš byl taky hodně hlučný, neskutečně, ale tomu se není co divit. Co má kochleár, trochu se stišil, ale pořád je to hlasitější než ostatní děti. A jak ho sundá, tak hned přidá volume a křičí (protože se neslyší). A s hyperaktivitou je to to samé jako u vás. V klidu se ani nenají, pořád kope nohama, posedává, posunuje něco na stole, breptá si. Nevydrží v klidu sedět ani na záchodě. Cesta tramvají je hrůza, už jsem se ale obrnila a neomlouvám, nevysvětluju.
U psychologa jsme skončili taky, Tomáš a já taky. Vůbec nejsi neschopná matka, děláš to jak nejlíp umíš. Já měla období, kdy jsem večer ulehala s tím, že další den už nezvládnu, a ráno pak vstávalase slovy: dneska to zkusím ještě nějak vydržet, kdyžtak se zhroutím až zítra.
S tím žárlením možná na tom něco taky bude. U nás žárlil ten starší, protože Tom potřeboval prostě víc péče ve všem a on musel bý, t najednou samostatnější. Poradili nám, že potřebuje čas jen s rodičem sám bez sourozence, jjen pro něj, stačí klidně třeba 10 min, ale fakt JEN on. Řešíme to tak, že mladší jde dřív spát, starší ještě chvilku zůstane a tu má jen na povídání a mazlení s rodičema, ať si to užije, jen hezké věci a vybírá si on. A občas třeba jdeme nakoupit jen my bez bráchy, nebo na zákusek, do knihovny... Věř, že dětem stačí trošička aby byly spokojené. Ale na druhou stranu, tomu mladšímu to taky neupíráme, aby to bylo spravedlivé. Je dobře, když mají sourozenci činnosti, které dělají spolu, ale taky by měly mít něco co mají jen oni.
Asi tak. Napadlo mně, když budeš chtít, můžeme si psát přes mejly, ať to tady neplním. Koukám, že jsem toho zas napsala, ostatním se omlouvám. Jestli tedy chceš, napiš mi sem mejl a já se určo ozvu.

ahoj holky já jsem ve 32tt a bohužel miminko neroste jak má vypadá to na nedostatečnou funkci placenty patnáctého jdu na další vyšetření a pak se rozhodne jestli mimi nepůjde ven dřív, jsme o tři týdny menší teda bříško,dostala jsem papír s doporučením na vyšetření k apolináři kde můj gynekolog píše,že máme 2071220g .Můžu vám říct,že jsem pěkně vyděšená snažim se nic moc nedělat a čekat,ale je to skoro nekonečné, Navíc vůbec nevím co mě čeká a o mimi se hrozně bojim.Ale zase vaše příspěvky mě dost povzbuzují jak to těžký zvládáte.

mischelko, já jsem porodila starší dceru 33+1tt a byla úplně v pořádku, jen maličká - 1740g/41cm. Nepotřebovala ani kyslík. Teď jsou jí 3 a je to dračice. Žádné problémy ani následky nemá. Neboj se, budete v pořádku, ty i mimi.

Mischelko,
mám skoro dvouletého chlapečka. Narodil se ve 34tt. Rodila jsem od 31.tt, zkoušeli to zastavit, ležela jsem na kapačkách, píchli mi injekci na vývoj plic miminka a když mě odpojili od kapaček, znovu se rozjel porod...tak to šlo 3 týdny a pak už se malý naštval a chtěl ven a musím zaťukat, byl v pořádku, byl mrňavý, měl žloutenku, ale po týdnu jsme šli domů. Dej na rady doktorů a na všechno se ptej, ať víš co a jak...nejhorší je čekání, když nevíš, co se děje. Přeji hodně štěstí.

Lene a bondy velmi děkuji

mischelka
před 12lety jsem prožívala to samé od 25 týdne jsem měla problémy dcera se narodila 37 porod byl vyvolaný ležela jsem u Apolináře 12 týdnu byl to děs na psychiku ale byli tam moc hodní a dcera je super žába ve všem a nikdo nepozná že měla 2200g a 39cm
drž se a držím vám palce

jsem ráda,že tu jste alespoň jsem klidnější ještě moc jednou děkuji

Ahojky,
já jsem se prý narodila v 6měsíci a měla jsem pod kilo( je to vůbec možné?když tu čtu všechny mimča kolem 2kil? ),byla jsem v inkubátoru...