Nedonošené miminko a mateřství

andysekkk
Nemám zkušenost jako maminka, ale jsem sama nedonošená - měla jsem 1.8 kg. Tenkrát bylo samozřejmě lékařství ještě úplně jinde...
Myslím, že jsem vývoj zdárně dohnala

Ahoj. Moje starší holka se narodila 33+5tt s vahou 2550g. Ted ji jsou skoro 3 roky a je to teda "kus baby". Má 20kg a 105cm. Žadné nasledky předčasneho narozeni naštěsti nemá, ale take jsme pul roku cvičily Vojtu. A jak ty to zvladala, ty začatky? Ja jsem měla nervy v kyblu.

Mám nedonošeného chlapečka, narozeného ve 34tt, měl 2,5kg, dýchal sám, vše bylo v pořádku. Jen v porodce zanedbal péči a nechali ho málem udusit. Naštěstí se dostal do skvělých rukou lékařů v Praze a ty ho dali rychle do pořádku. Přesto se obávali poškození mozku vzhledem k nedostatku kyslíku. Malej je relativně o.k., teď je mu skoro 20měsíců, chodí, ale žádná slává to není, pořád je celkově motoricky opožděný oproti zdravým dětem. Diagnóz jsme měli a pořád máme dost.

u nás v rodině se narodil před šesti lety chlapeček v 25 týdnu. Vše se zvládalo ok,opožděný není. Má jen hodně silné dioptriee ale to máme v rodině a po mamce je alergik. Hodně doktorů mu nedávalo velké šance ,že by byl zdraví. Ale je to ďábel

Daníček

To máš pravdu,dříve bylo lékařství úplně někde jinde..ted zvládnou zachránit i pár deková miminka.

Danda28
Tak to je taky hrozné,takhle brzy,ale naštěstí to zvládl..na brýle mě také upozrnovali,že kolem 6 roku se to může objevit..o Honzíkovi taky pochybovali,hlavně jedna sestra se dokonce naštvala(asi jsem ji nebyla sympatická,jak 18letá maminka) a řekla mi do očí,že mi nikdo neřekl,že Honzík to přežije a jestli s ním odejdu domů.Potřeboval chudák 2 měsíce kyslík..a stále né a né sám dýchat bez kyslíku.Ale ta sestra mě do ted hryzá v paměti..jak si to vůbec mohla dovolit?

Sharon76
Abych pravdu řekla,nervy jsem měla na pochodu...jak jsem již zmínila o příspěvek dřív o té sestřičce..ta mi moc psychicky nepomohla,ba naopak jsem se zhroutila a brečela jak malé dítě. Jinak jsem si Honzíka po měsíci v Mostecké nemocnici nechala převést do ústecké nemocnice a tak to šlo rapidně nahoru,jak Honzíkovo váha,tak má psychika...a po dvou měsících co začal sám dýchat jsme šli s váhou 2,30kg konečně domů..ted je mu přes rok a máme 11,5 kg.je to cvalda...

Lenýsek
Ahojik, tak to je strašné,že lékaři zanedbali péči, naštěstí se našla jiná,lepší nemocnice..u mě to bylo též něco podobného..narodil se v Mostě a tam ta péče mi nevyhovovala a tak pádil do ústí...a je to tam o něčem jiném... hlavně že to dopadlo dobře .

Andysekkk
Ahojky je to hrozná náhoda,ale taky už jsem chtěla nadhodit toto téma.Můj Daník se na rodil ve 30tt + 2dny.Dnes jsou mu 4 roky a bohužel následky má.Je silně nedoslýchavý Od 3 let nosí naslouchátka na obě ouška.Protože velmi dobře odezíral,tak jsme to zjistili až takhle pozdě.Navíc je strašně hyperaktivní a máme s ním problémy i co se týče jeho chování.Je to neuvěřitelný poděs a já jsem z něho někdy doslova na prášky,ale na druhou stranu mohlo vše dopadnot daleko hůř.Vážil 1560g a týden po porodu 1260g,takže se chudinka musel hodně snažit.Neustále absolvujeme nějaká vyšetření co se týče psychologů,imunologů,foniatrie atd.Je to docela náročné.Není mezi Vám někdo kdo má prosím zkušenosti s nedoslýchavostí u dítěte třeba i už staršího?
Andy je to výhra když se z toho všeho mímo dostane.Přeji ať u vás žádné komplikace nejsou.Nejhorší je asi ta zvýšená nemocnost.Daník se teprve ve 12m postavil sám v postýlce a dneska lítá tak,že je ho dost těžký dohonit)

tak já jsem nedonosila 3 děti, první se narodila holka v 36 týdnu, vážila 2kg. První rok jsem s ní chodila do dětského stacionáře a prošli jsme si hodně vyšetření, je to už 17 let. Vše bylo v pořádku, ba naopak byla ve všem napřed, brzo lezla, brzo by začla chodit, ale nesměli jsme ji to dovolit, neměla na to dost silné nožky, špatně je vytáčela, taky jsme kůvli tomu cvičili a to poctivě, musím říct, že se to vyplatilo. Dnes ji je 17 a je úplně v pohodě, absolutně bez problémů, ty ale neměla už od roka, ale byla také hyperaktivní, což ji během první třídy přešlo.
Druhé dítě jsem porodila opět císařským řezem ve 26.týdnu, ale bohužel holčička která vážila 600g za 2 dny umřela. Bylo to dost hrozné, protože se narodila 23.12.95 a 25.12.95 umřela. Manžel musel zařídit její spálení normálně přes pohřební službu. Vzpamatovávala jsem se z toho 2 roky, pak po všech vyšetřeních mi dovolili mít ještě jedno.
Tak opět na třetího císaře se mi už ale ve 38 týdnu narodil kluk. Měla jsem problémy ve všech 3 těhotenstvích i přes to, že jsem byla hlídána. Předem jsem věděla termín v který se kluk narodí pokud to tak dlouho vydržím a naštěstí se podařilo. Jediný jeho problém je, že je hodně hyperaktivní a je s ním hrozná práce. Za týden mu bude 12, ale lepší se to.
Pradox je, že i přes to, že jsem měla 3 těhotenství tak nevím co to jsou poslíčci, porodní bolesti a nic podobného. Měla jsem vždy gestózu (neboli preeklamsii) což je vysoký krevní tlak a bílkovina v moči.

Co tedy radit, jenom snad jedinou věc a to věnovat dětem velikou péči, myslím, že se to vyplatí, aspoň co vím ze svého okolí.
Já za včasu pochopila, že bylo lepší když miminko umřelo, než aby se třeba celý život trápilo. Já bych neměla na to se starat třeba o postižené dítě, v tom si jsem jistá.

Pro mě byl nejhorši ten navrat domu, šla jsem domu 4 den po porodu a holka tam byla ještě 3 tydně. Najednou už jsem neměla břicho a ditě doma take nebylo. Holky měly jste nejaké tušeni že budete rodit dřiv? U první holky jsem nic netušila, ještě ve 2 odpoledně jsem okopavala zahon a v 11 večer už byla po porodu. Druhá holka se mi narodila ve 38+2tt a to posledný tyden jsem jsem byla uplně vyřizena a chtěla co nejdřiv porodit. Měla jsem akutni cisař kvuli vyhřezu pupečniku a doktor na dětské Jip mi řikal že ještě par dnu a nevi jak by to dopadlo

Ahoj, dcerka se narodila ve 28.týdnu+6dní. Porodní váha byla 1200g a 35cm, za pár dní klesla váha na 980g. Dva a půl měsíce jsme byly v nemocnici než dosáhla váhu 2kg, pak nás pustili domů. Cvičily jsme Vojtovou metodou, byly neustále pod dohledem a musím zaklepat. Žádné následky. Ty dva měsíce v nemocnici ale bylo nejhorší období v mém životě. Tolik strachu jsem nikdy nezažila.
Kdo by měl zájem něco si o tom přečíst, doporučuji blog L.Winterové, která to popsala velice pravdivě a živě. URL

angie
ten článek to je teda síla.Je neskutečný jak se k ní v nemocnici chovali.Běhá z toho mráz po zádech.Jsem ráda,že jsem měla štěstí na dobré doktory.Ocitnout se v situaci té paní,tak se mi malý v břiše zadusil
sharon 76
já byla doma první měsíc bez mimi a každý den jsme do Prahy vozili tu mojí trošku pidimlíka a druhý měsíc jsme leželi na JIP společně.Ovšem nezapomenu,že jak jsem se vrátila z porodnice hned ke mě naklusala paní z pojišťovny ze Sluníčka a chtěla uzavírat pojištění.Bylo mi hrozně.

Ahoj, mě se narodily dvojčata v 34tt, bylo to plánovaně, déle mě je nechtěli nechat donosit. Doktoři říkali, že v tom 34tt, bude už vše ok. Několik hodin po porodu začali mít oba obrovské problémy s dýcháním, takže skončili na 2 týdny na JIP. Byl to docela šok, čekala jsem, že opravdu žádné problémy nebudou, byla to nejhorší doba v životě. Potom jsem musela víc, jak rok s oběma cvičit 4x denně Vojtu, ale vyplatilo se to. Začali chodit až v 18m, ale všechno teď opravdu rychle dohání. Jsou to zlatíčka