Nedonošené miminko a mateřství

Atanera

Tak nad Tvém příspěvku jsem měla slzy v očích.Asi bych byla na tom ještě snad hůř,než ty,kdyby mi umřelo miminko ještě k tomu takhle o Vánoce...Musel to být šok a jsi skvělá,že jsi to zvládla a máš dalšího chlapečka...Když se tak koukám,Honzík v 26 týdnu měl také správně vážit pod kilo,ale jelikož jsem měla těhotenskou cukrovku a moc jsem to nezvládla ji dodržovat..tak byl takhle velký..že měl 1,3kg.Ještě že jsem ji měla a že vážil alespon tolik.

Holky, když senarodí dítě třeba o 3měsíce dřív, tak potom je třeba od jeho věku vždy ty 3 měsíce zase odečíst, ne? Takže pokud v roce nechodí, tak je to přece nermální, protože 7měs. mimi taky nechodí, ne? Jinak u nás v rodině naprosto zdravý chlapeček začal chodit až v 14ti měsících.

Ano, odčítá se to.

Já jsem vždy brala syna podle kalendářního věku ne podle korigovaného. On tak i odpovídá kromě hrubé motoriky. Příkrmy, očkování apod. má také podle kalandářního věku a když se mě někdo zeptal, jak je starý, tak taky říkám kalendářní věk, což mi nikdo moc nevěří, protože syn vypadá daleko starší.

Holky, tak jak čtu Váši přiběhy a nasledné komplikace tak Vám všem držim palce at to všechno zvladnete a hlavně at jsou dětičky v pořadku. U moji holky do dnes nikdo nemuže řict proč se narodila dřiv. Dokonce doktory měly takovou teorii že se stala chyba v určeni staři těhotenstvi a že holka byla donošená. Seděla už v 5 měsicich, v 9 chodila za ruku a v 11 už sama.

b]Lenyk[/b]
zkušenost s nedoslychavostí???

No dalo by se říct,že tento hendikep mám taky doma.Sice né s nedonošením dítěte,ale genetikou.
Já a muž jsme nositelem genu Conexin 26,což znamená vrozená hluchota.
Díky doktorum a i Praze jsem se rozhodla synovi Danielovi(bylo mu 3,5roku) dát Cochleární implantát.JE TO ÚŽASNÁ VĚC.
Po roce a pul jsem to postoupila s dcerou taky.
Tak že Danilel,kterymu bude 7let a dcera Natalie 3roky mají koclear a oba dva krasně slyší.
Sice jen na jedno ucho,ale bohu dík za to.
U kluka je menší slovní zásoba,jelikož jsme na to příšly skoro ve dvou letech.než doktoři zjistili diagnozu,tak uplinulo pul roku.Pak jsme nosily pul roku sluchadla,s kteryma neslyšel a pak tedy čekaly na komisi zda to projde jít k OP.

U dcery už se vědělo na 3.měs.že neslyší,tak že k Op šla na roku a pul.

ahoj take mam skusenost dcerka se mi narodila ve 27tydnu s porodni vahou 990g a merila 35 cm řikali že do 3let všechno dožene a měli pravdu tet ji jsou 4roky a je moc šikovna a nikdo by to na ni nepoznal že byla takhle maličká

linsdaylohan

Ano,když se prcek narodí o nějaký čas dřív,musíš to celý vývoj odečítat.Mému synovi je také skoro 15 měsíců a narodil se o 3 měsíce dřív a doktoři nad tím vždy mávnou rukou.každé dítě si začne chodit kdy chce,a hlavně říkají,že začne chodit,až když se chce začlenit mezi společnost..dokud mu lezení po 4 vyhovuje..tak ho nedonutíme chozením...

Ahoj, teda když to tak čtu tak vás musím obdivovat i ty vaše děti jak jste statečný já sama mám dceru taky narozenou 14.11.ale v roce 2001 naštěstí byla a je o.k. Všem vám přeju jen to dobré

andík0205
tak to jste si prožili taky své.Můj syn se jmenuje taky Daniel a nám implantát nedoporučují,protože by se mu zničili zbytky sluchu.My na to přišli až ve 3 letechMáme s ním hodně práce.Je to někdy dost vyčerpávající.Jen se modlím ,aby přišla někdy doba,kdy se alespoň malinko zklidní.
To je skvělé,že Vaše děti slyší.To co dnes lékaři už dokáží je neuvěřitelné.Vždycky jsem brala zdraví jako takovou automatickou věc,ale to jak je to strašně těžké když něco nefunguje jak má jsem pochopila až když se nám to stalo osobně.Strašně moc se skláním před rodiči kteří pečují o opravdu postižené děti.

Mám dva syny. Staršímu je 9, narodil se ve 37 týdnu s váhou 2,29. Doltoři mi řekli, že si uměl vybrat, protože prý váha 2,30 je rozhodující pro umístění dítěte do inkubátoru nebo tzv. vyhřívané postýlky se zvýšenou péčí. Jako mimčo byl pohodář a trochu lenoch, když stejně staré děti začaly lozit, my se posadili, když chodily, my začali lézt. Chodil v 15ti měsících. Dnes je naprosto v pořádku, je moc chytrý, jen bojujeme s dyslexií, dysgrafií a dysortografií, všechny tři ve vážnější formě. Při vyšetření mi řekli, že to může být tím, že se narodil dřív (ale také nemusí). Jen se nám to potvrdilo až teď ve třetí třídě, i když jsem měla podezření už na konci první. Ale p. učitelka mi pořád tvrdila, že je vše OK, že klukům vše dýl trvá atd. atd. Ve 3 dostali jinou uč. a když jsem jí v říjnu oznámila, že už mi to hodně vrtá hlavou a že jdeme na vyšetření, ať si o mně klidně myslí, že jsem hysterka a vše zveličuji, osouhlasila mi to, že už u něj něcozaregistrovala. No a závěr mně zaskočil. Tím bych chtěla maminkám říct, ať mají byť sebemenší podezření, ať dají na svůj instinkt, ony znají své dítě nejlíp. A´T otravují a dožadují se, ať si myslí kdo chce co chce.

Lenyk, Andík 0205
To jsem se rozepsala, ale hlavně jsem chtěla napsat o mladším synovi, Tomášovi. Narodil se ve 29 týdnu v rizikovém těhotenství, gynekolog mi zanedbal zánět a praskla mi voda. Přijeli jsme do porodnice a jako paní v článku mi napíchali injekce na urychlení vývoje plic a že musím vydržet pokud možno 36 hodin. Byly to hrozné hodiny. Na sále, kde ve vedl. pokojích se rodily zdravé děti, já nervy v kýblu, věděla že bude zle a k tomu kontrakce, bolesti. Se zatnutými zuby to šlo 33 hodin, potom císař. Měl 1,31 kg a 38 cm. Ze začátku dýchal sám, ale třetí den začaly problémy. Jedem pneumotorax, za tři dny praskla plíce na dalším místě, byl na ventilátoru v umělém spánku, selhávaly játra, ledviny, neskutečně mu pořád klesal tlak. Odpojovali ho z dýchače po 16 dnech na dva pokusy, protože poprvé to nezvládal a hrozilo poškození mozku. Po dvou a kousek měsících jsme šli 23. 12. 2002 domů. S tím, že nevíme, jak to bude s očima, že 50 na 50 bude na vozíku a že asi bude problém se sluchem. 20 měsíců jsme 5x denně cvičili Vojtu. Ale oči jsou naprosto v pořádku a když jsme se šli v 15 měsících ukázat na JIP, jak rosteme a daří se nám, Tomášek tam nakráčel sám po vlastních, doktoři nevěřili a řekli mi, že to odhadovali tak 65 na 35 (že 65 bude vozík). Chodil sice špatně, ale do dvou let se to cvičením spravilo. Jen ten sluch nás potrápil. Je neslyšící, Ale máme kochleární implantát a jak píšete, je to zázrak. Jsme sice pozadu se slovní zásobou, mluvíme trochu hůř (cizí mu moc nerozumí, ale my doma všechno), ale věřím, že se to zlepší časem každodenním cvičením. Nejhorší byla vysoká nemocnost - zvládl i 4x za rok pobyt v nemocnicikvůli průdůškám a i 13-14x za rok antibiotika, jinak to bohužel nešlo, takže imunita veškerá žádná. Ale pomohlo nám očkování prevenar a Wobenzym. Ten je sice drahý, sami jsme ho zkusili jako dar od firmy přes dětskou lékařku (něco jako reklama). Ale fakt máme ty nejlepší zkušenosti. I přes jeho vysokou cenu ho kupujeme a Tom byl za dva roky užívám JEN 3x na antibioticích.

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, le v tomto tématu neudržím své emoce a nedá se to vajádřit jednou větou. Měli jsme velké štěstí na hodné a vstřícné doktory a bezva sestřičky. Taky obdivuji maminy, co se starají o opravdu hodně postižené děti, mám takovou jednu kamarádku. A vždycky když na mně padnou chmury a splín jako proč zrovna my, tak si na ni vzpomenu a řeknu si: co si stěžuješ, vždyť jsi na tom vpodstatě dobře, mohlo být hůř.

Lenyk
s chováním jsme měli taky u TOma problém. Začal být vzteklý a agresivní, každého kolem sebe bil. Říkali nám, že je to tím, že neslyší a má problém s komunikací. Ž si myslel, že s ním nechceme komunikovat, přitom dítě má danou touhu komunikovat a dovídat se nové věci. Bylo to hodně těžké a dost nám pomohli v SPC u nás ve školce a škole pro děti s vadami sluchu (v Olomouci). Je pravda, že jak dostal kochleár, začal pomalu vnímat zvuky a hlasy a postupně se učil slyšet, tak se zlepšovalo i to jeho chování. Můžu se zeptat, jak moc je nedoslýchavý? My máme na jednom uchu ztrátu 115 dcb a na druhém 120 dcb, je to vpodstatě úplná hluchota (na vysvětlenou 120 dcb je prý práh bolesti, řeč je asi 6O dcb, tak nám to říkali). Je jasné že kochleárem zničí ten zbytek sluchu, ale dává se jen na jedno ucho a pokud má ztrátu víc jak asi 90 dcb, tak to je prý hranice pro kochleár. Jinak ráda bych Ti pomohla, vím jaké to je s tím chováním. My jsme ze začátku znakovali a když jsme přišli třeba na hřiště, Tom si chtěl povídat, začal na děti těmi malými prstíky neobratně znakovat, ony na něho koukaly a za chvilku utekly, to ho vždycky nejvíc naštvalo a začal je bít. Jak jsem už psala, chtěl komunikovat a ony s ním ne. Jinak od malička taky velice dobře odezíral, spousta lidí nám ani nevěřila, že je neslyšící. Nevím, kde bydlíš, zkuste třeba kontaktovat SPC (speciální pedagogické centrum), většinou bývá zárove\ń se školkou a školou pro děti s vadami sluchu, aspo\ń u nás ano. Chodili jsme tam od 10 měs a fakt nám hodně pomohli.

Renda 71
Vidím,že toho máš také za sebou.To co píšeš lenykovi tak máš naprostou pravdu.
My máme ztratu kolem 100-110dcb a můžu říct,že mít více dětí tak bych byla za kochlear.(další děti nechci,na genetice řekli,že jedno ze čtyř by bylo ok)
Znam plno maminek,kteří odmítly,jelikož se bojí operace.Vím je to velký zasach,ale zas i samotný porod v dnešní době není jednoduchy.

ta vychova je těžká,nejvíc jsem to cítila u kluka,jelikož jsme to zjistily pozdě a nakonec ho i chapu že takto reagoval.Vztekal,žval,více byl na mně závislý.

Naštěstí bydlím v Liberci a tak zde také máme SPC.Už třetí rok chodí tam do školky a v září nastoupí do školy.Dávám ho do logopedické třídy.

Holka?Ta je více šikovná a také má velký náskok,že ho dostala dříve.Ale zas nechce s nikym spolupracovat.Snad ji to přijde.

Do toho vlastně uvařuji,zda mám nastoupit vzpět do zaměstnání.Osum let být doma,je už na palici a zas děti ,mně take potřebují.-i když jsou už malinko samostatné.
To by bylo asni na jiné téma.
Maminky,ono v dnešní době je zazrak porodit zdravé dítě.

Jé náš Tomáš půjde taky v září do školy a taky chodí třetí rok do školky. Myslím si, že ta školka mu docela dost pomohla. Máte to stejné jako my, Tom je totální maminčin závislák, i když teď za poslední rok sse to hodně zlepšilo. My půjdeme sice do školy s vadami sluchu, ale budou třída sedmi dětí a v podstatě jen on bude neslyšící s kochleárem, další dva budou s naslouchadlem mírně nedoslýchaví, další děti slyšící s vadou řeči, takže vpodstatě to bude taky dobrá třída a snad ho potáhnou dopředu. My se učíme mluvit , odezírat i znakovat, protože jsou chvíle, kdy kochleár nemá, sama víš, třeba v létě na koupališti to znakujeme. A Tom když se nedokáže vyjádřit, tak si sem tam tím znakem ještě pomůže, i když ho nutíme spíš vmluvit.
Taky znám rodiče, co kochleár pro dítě odmítli kvůli riziiku, ale my jsme k tomu přistoupili tak, že je to možnost jak dítěti pomoct, co se týče sluchu, nemáme co ztratit, protože má úplnou hluchotu. A ostatní rizika? Ano jsou, ale ta jsou jak říkáš i při samotném porodu nebo na ulici, kdekoliv... Ale těch pět hodin, co byl na sále, byly snad nejdelší v mém životě.

Teď mě ještě napadlo pro Lenyk, jestli by třeba nepomohlo trochu si tou znakovkou pomoct. Kluk by zjistil, že jde se nějak domluvit a třeba byx se zklidnil. Aspoň u nás to tak bylo, začali jsme znakovat asi v 11-12 měsících. Někdy jsem si připadala jako překladatelka mezi dětmi, seděla jsem s něma na písku a pomáhala mu s nimi komunikovat. Bylo to náročné, vyčerpávající, lidi na mně hleděli jak na blázna, ale synovi to pomohlo.