Názor okolí na Vašeho partnera

S našimi problémy se nesvěřuju nikomu, v podstatě není ani nic tak zásadního, že bych měla potřebu to s někým řešit. Nějaké ty běžné spory jsou všude. Je pravda, že ona má na chlapy smůlu a poslední dobou asi trochu krizi, ale prostě bych to od tak blízké osoby nečekala. Mám celkem jasno v tom, že neměla pravdu a že naštvaná mám být na ni. Jen mě to dovedlo k tomu, jestli je pro ostatní důležité, jestli je jejich partner atraktivní pro jiné... Ale ve finále je stejně zásadní, jestli je člověk sám šťastný, okolí neokolí, že...

Reaguji na Didonka: takhle jsem nepředstavila přítele mamince mé nej kamarádky...nedávala jsem tomu dlouhé trvání a nepovažovala to za důležité...ji to moc mrzelo a my jsme spolu přes 10 let Přítel je starší o 16 let

No a já tady na ten názor dám. Respektive - mé nejbližší okolí je natolik taktní, že by se mi do partnera nevybíravě asi nepouštělo, ale poznám to na něm. Nedávno jsem nad tady tím tématem přemýšlela. A často se nabízí otázka pro správnost partnera - zda by sis ho mohla představit jako otce svých dětí atd. Pro mě to kritérium nebylo, jelikož jsem si vždy vybírala muže, kteří by toto splňovali. Ale u některých vím, že ne všichni by sedli mým kamarádům a rodině - a teprve tady byl problém. Takže já, pokud bych měla dojem, že se nebude mým nejbližším pozdávat nebo bych dokonce neměla potřebu jim ho představovat, tak by to byl špatný signál. Otázka je, co bych dělala, kdybych tady s tím krokem neměla problém a pak se najednou objevily negativní ohlasy. Asi bych se nad tím ale aspoň trochu zamyslela, popřípadě bych si s kamarády/rodinou promluvila. Určitě by mě zajímal jejich názor a to, co je k němu vedlo.

Někdy asi není od věci vyslechnout si názor opravdových kamarádek nebo i rodičů, protože ti mnohdy můžou otevřít oči, pokud jako zamilovaná (nebo zvyklá na na muže) nevidíš jeho pravou "tvář" a není to dobrý člověk.

Ale jinak - pokud je to fajn chlap, vyhovuje ti, znáš ho dobře, rozumíte si, je pro tebe přitažlivý - tak bych si do toho (především vzhledu) nenechala od kamarádky mluvit. Rozhodně, jestli se nelíbí tvé kamarádce, tak není její typ, ale nechtěla bych, aby mi jeho vzhled kritizovala. To není vůbec hezké chování, není to kamarádské.
V mém okolí jsou lidé taktní a nesetkala jsem se s nevybranou kritikou. Je jasné, že se přítel nemůže líbit všem, koneckonců - někdo upřednostňuje vzhled, jiný spíše charakter....

Názor nejbližších je fajn, ale není kamarádka jako kamarádka. Tahle má spíš problém sama..

Každopádně je myslím, řpínosný vzít svýho partnera mezi svý přátele, protože vidí, jak se k tobě chová, cití na tobě, jestli je ti s ním dobře nebo pozoruje nestranně vaše reakce a jednoduše mají z tvého přítele nějaký pocit a tebe znají dobře, takže je fajn se poptat: Hele, co na něj říkáte? Vždycky se donesou nějaký komentáře a můžou bejt cenný...

Řekla bych, že člověka, kterého mám vedle sebe a byla o něm přesvědčená, bych se v žádném případě neměla bát vzít mezi své přítelé a blízké... Pokud ano, něco tady nehraje...

Reaguji na ikona: Pokud jsi s ním šťastná ty,tak myslím,že není co řešit
Kamarádka ti sice řekla svůj názor,ale jen ty sama víš,jaký přítel je,jak se k tobě chová.A kdyby vám to neklapalo,tak by si s ním už dávno přece nebyla ne?Možná,že kamarádce by jako chlap povahově nevyhovoval,má jiné priority.Ale ty jsi s přítelem spokojená a to je hlavní věc.Názorem kamarádky bych se tak moc nezabývala.Ale zároveň bych ani kamarádku neodsuzovala,za to co ti řekla.Znáš to,chlapi přicházejí a odcházejí,ale dobří přátelé se těžko hledají.

Pokud můžu mluvit za sebe,myslím,že mého přítele okolí celkem přijalo dobře.Není to ideální chlap,ale kdo je ideální pro vztah?Má své mouchy a občas přemýšlím,co je někdy schopný říct,ale jinak jsem spokojená a šťastná,že ho mám.Problém je trošku u mojí mamky,která si zatím nezvykla,že už nejsem sama.Přítele nepřijala jakou mého partnera.Není s ním schopná promluvit více jak dobrý den nebo ahoj.To mě hodně mrzí.A nevím,jak to změnit.Mám ráda jeho i ji a nechci si vztah s jedním z nich pokazit.Jenže poslední dobou mám pocit,že to už nezvládám.Nevím,co ještě udělat pro to,aby se s ním začala bavit a brala ho úplně normálně a samozřejmě jako mého přítele,se kterým chci žít.