Názor okolí na Vašeho partnera

mně je tedy jedno co si okolí o mém příteli myslí, jejich názor si vyslechnu ale můj pohled na něj to nijak neovlivní, já ho miluju takového jaký je...z kamarádky si nic nedělej, hlavně že jsi šťastná ty...nežárlí třeba?

Co se přitažlivosti týče, tak to pouštím jedním uchem tam a druhým ven. Ani já o vzhledu cizích kluků nemluvím, protože to je každého věc, jak se obléká, jestli je hubený nebo tlustý. Já mám slabost pro vyhublý vysoký kluky a neznám žádnou jinou holku, která by to měla podobně, takže jsem se to naučila neřešit a dál a sama si slintám nad hubeňourama . Ale co se povahy a chování týče, tak to si poslechnu ráda, protože člověk má tendenci partnera vidět v tom nejlepším světle a omlouvat jeho chyby. Poslechnu si to a sama nad tím zkusím racionálně zapřemýšlet, jestli má kamarádka pravdu nebo mluví třeba ze závisti. A to může změnit pohled na partnera tím, že to otevře oči. Stejně tak to ovlivňuje pohled na toho, kdo takhle mého partnera pomlouvá (v případě, že jde třeba o nějaký výmysl).

Reaguji na ikona:
Myslím si, že ty znáš nejbližší osoby nejlíp, takže musíš vědět, zda kritika vyslovená kamarádkou na adresu přítele je opodstatněná, nebo jestli se jedná třeba o závist, jak napsala sweet angel.
Abych odpověděla upřímně, není mi jedno, jak se okolí dívá na mého partnera.
Samozřejmě, případná kritika na jeho vzhled je mi šumák, ale rozhodně by mi vadila kritika jeho charakteru. Určitě by mne to nutilo nad tím přemýšlet.

Já nevím co si okolí myslí nebo bude myslet mám nový vztah měsíc. Nicméně přítel je o 25 let starší a chci to co nejdéle ututlat bojím se reakce na něj. Přeci jen ten věkový rozdíl je až moc. Dokud se s tím nesrovnám sama tak ho nemohu nikomu představit.

Kdybych čekala, až se moje okolí srovná s mým partnerem, nedočkala bych se nikdy je starší, s divokou minulostí a příšernou pověstí(která ovšem velice velice nadsazuje). Když jsme se vzali, byl to šok pro všechny. Jediný, kdo mi celý vztah beze zbytku schvaluje a je z něj nadšený, je moje babička rodiče obou stran už to pomalu zkousli a zbytek? Nezájem....já jim taky nelezu do ložnic a obýváků ted bydlíme na novém místě a tady nás jako pár přijali skvěle, nikdo nemá problém ani s naším věkovým rozdílem, nikdo nás nezná, tak nemají předsudky....takže záleží na tobě, jak se s tím popereš, manžel je ke mně upřímný a vše, o čem bych z jeho minulosti mohla mít pochybnosti, mi vysvětlit, můžu se zeptat kdykoliv na cokoliv....

Tak v pubertě mi záleželo dost na tom, co si myslí kamarádky Teď naprosto souhlasím s JulčaPulča - hodnocení vzhledu je pro každého individuální a kdyby mi kamarádka řekla, že můj přítel je kdoví jak ošklivý, tak bych si pomyslela o ní, že je trochu trapná a rozhodně by to neovlivnilo můj pohled na něj.
Kdyby ale měla připomínky k jeho povaze, tak bych je určitě hned nezavrhla a snažila bych se nad nimi zamyslet, jestli třeba ona jako nezaujatý člověk nevidí něco, co mně se skrývá za růžovými brýlemi zamilovanosti

Já už na řeči ostatních nedám... Seznámila jsem se s klukem, před kterým mě každý varoval. Prý je to děvkař, rozmazlený synáček, co od tatínka má všechno a nemusí nic dělat, dost pije a ošustí mě a opustí. Byl to fajn kluk, tak jsem se s ním nezávazně scházela dál. Poznala jsem, že nic z toho není pravda. To, že jde 1x za 14 dní s klukama po fotbale do hospody neznamená, že často pije. Už od základky chodí na brigády, takže není pravda, že by mu tatínek vše kupoval (i auto má na leasing,který si platí sám). Žiju s ním 4 měsíce v jedné domácnosti, udělá pro mě první i poslední a na rukou mě nosí. Když mi teď někdo z okolí o něm řekne něco špatného tak jsem schopná se za jeho čest bít!

Já abych pravdu řekla, bohužel (naštěstí) mám chlapa, který se líbí každému... Je velice přitažlivý, což je samozřejmě plus i mínus Nevím teda, že bych s přáteli ho nějak řešila... Tak samo, že před 6 lety jsem ho všude představovala, tak kámošky jen 'nuceně' zíraly a komentovaly, kde jsem ho vzala, což mi samozřejmě lichotilo. Další (smůla) je, že i po 3 letech manželství se o mě neskutečně stará, je jak říká mamča takový milý, hodný a prostě na okolí působí velice dobře, až jsem já ten 'kazitel' A když si někde snažím postěžovat, moc se mi nevěří To už si dělám srandu, ale jsem ráda, že ho mám! Prostě k sobě patříme a vážíme si jedem druhýho se všemi klady i zápory

já bych si teda vživotě nedovolila kamarádce říkat, že je její chpal antisexy . . . každý má jiný vkus. kdyby se tak naopak moje kamarádka vyjádřilo o mém chlapovi tak by mě napadlo, že mi asi něco závidí, že jí prostě něco žere (např. že už na ní nemám tolik času, kvůli němu) řekla bych jí ať si hledí svého, že to je moje věc. a mojeho teď už manžela mi taky všichni vymlouvali . . . a nakonec se mi zas takovej hajzlík nezdá, někdy si ještě připadám horší já

O vzhledu přítele jsem nikdy negativní komentář kamarádek neslyšela, naopak, zamyslela bych se ale u komentářů k povahovým vlastnostem - ovšem jen od těch, kdo znají mě i jeho a do našeho vztahu "vidí" a takových lidí je málo.
A pravdou také je, že mnohem více bych nad připomínkami přemýšlela ze začátku než po pár letech spokojeného vztahu - to už by musel být jo problém...

Souhlas s JulčouPulčou, zamysli se, co k té kritice kamarádku vede a třeba nám tady i napiš, co vlastně říkala. Beru to ale tak, že opravdová kamarádka by svůj názor o klukovi, se kterým jsi a být chceš, měla říct přátelsky a volit slova tak, aby se nikoho nedotkla - takže jestli se vyjadřovala urážlivě a nevybíravě, čisté pohnutky bych v tom neviděla. Jinými slovy, taky bys jí neřekla, že její chlap je škaredý deb.il - když by s ním byla šťastná, neřekla bys nic a ve chvíli, kdy váhala, zda s ním být, bys jí naznačila, že má právo mít vedle sebe chytřejšího a zodpovědnějšího chlapa...

Děkuji za příspěvky, holky... Jsem z toho právě dost v šoku, s přítelem jsem bezmála deset let, takže růžové brýle nehrozí, a jsme v pohodě, po takové době si myslím, že je to i celkem zázrak, podle toho, co vidím kolem sebe. Samozřejmě to není už ta počáteční zamilovanost, možná i proto mě tak zviklala, nevím... Ale stejně dlouho znám i tu kamarádku. Takže nás oba zná hodně dobře. Taky jsme toho pro ni dost udělali, o to víc mě to štve. A její komentář byl ve smyslu, jak ona by s ním být nemohla, jak to můžu vydržet. Byly to hlavně narážky na povahu, ale možná i celkově, těžko říct.

Reaguji na JulčaPulča: máme stejnou slabost A jinak souhlasím do puntíku

Reaguji na ikona: Ta slečna má problém - já ti nevím, ale jestli je to dobrá kamarádka, řekne ti na rovinu a slušně, že se by sis měla dávat pozor na toto jeho chování, ale netrousí uštěpačné poznámky... Zřejmě ti opravdu jen závidí pěkný a dlouhý vztah a snaží se sama sobě namluvit, že ona by takového chlapa stejně nechtěla (a máš pravdu v tom, že takových párů ubývá a tuplem to některé štve). Ještě mě napadlo, zda se kamarádce nesvěřuješ s problémy, které máte a ona z toho pak má takový obraz - kdybys jí říkala každou prkotinu, kterou tě naštval, samozřejmě by pak mohla říkat, že s tak zapomnětlivým sobečkem by vážně nevydržela... ale pochybuji, že by sis takhle stěžovala na chlapíka, se kterým máš deset let hezký vztah

Názor ostatních si vyslechnu, samozřejmě pokud jsou to lidé, co znají nás oba, ale stejně se pak řídím podle sebe. Růžové brýle jsem měla naposledy snad v patnácti, teď už bohužel koukám na vztahy až moc střízlivě. Takže ano, vyslechnu, zamyslím se, ale závěr udělám hlavně podle sebe
Jinak ono někdy nezbývá nic jiného, než to říct natvrdo. Mám kamarádky, ke kterým se jejich přítel nechoval zrovna pěkně, ale říkat, že mají navíc moc nepomohlo. Holky nemají moc sebevědomí, tak jsem jim narovinu řekla, že je to megakr.... Bohužel ta jedna je s ním dodnes..
Ale v životě by mě nenapadlo komentovat něčí vzhled, každýho věc.