Navázali/ly byste partnerský vztah s tělesně postiženým?

já bych to nedokázala, asi jsem povrchní, ale podle mě to je náročné soužití a pro mě nepředstavitelné, ale nikdy neříkej nikdy, že
Jinak moje mamina dělá na spinálce- zde se rozhýbávají a vracejí do života lidi co jsou ochrnutí po nehodách a musim říct, že když se s tim srovnaj a uvědoměj si, že to není konec života a začnou mít zas chuť do života, tak to jsou nesmírně úžasní a obdivuhodní společníci a já před nimi smekám.
A nad názory některých slečen, které si nejspíš mysleli, že budou originální a zajímavý, fakt člověk žasne a nechápe... chtělo by trochu slušnosti, lidskosti a myšlení, než něco plácnete do frcu!

Pro mě by záleželo, jaké by to bylo postižení, jestli je dočasné, trvalé, jak moc ho omezuje v běžném životě, jestli je dědičné.... je pravda, že bych to asi více promýšlela rozumem, neumím na to ale jednoznačně odpovědět.

já bych se zase musela stydět, kdybych šla po ulici s týpkem, který nosí rovný kšilt na stranu tak, jak to nosí ta tvoje "love". Je to věc názoru, omlouvám se za OT!

No mě je tady z toho fakt na nic, skončit na vozíku je tak snadné, zítra se to může stát tobě. Neumím si představit opustit manžela, kterého x let miluju a mám s ním dítě jen pro tohle. Neříká se snad v nemoci i ve zdraví?
Zkuste si to představit sami na sobě. To je poslední rána, kterou tomu člověku zasadíte, když vás nejvíc potřebuje.
A do vozíčkáře bych se klidně zamilovat mohla. Kdysi jsem pracovala v obchodě, do kterého chodil jeden občas nakupovat, byl to hrozně příjemný chlap a postupně jsme se spolu zapovídávali víc a víc, byla jsem v té době už vdaná, ale nějak jsem si prostě dokázala představit, že bych s ním trávila víc času.

Mám za sebou 2 dlouhodobé vztahy s vozíčkářema, a u toho druhého případu to zase tak špatný nebylo. Teď mám ovšem vztah po dlouhé době se "zdravým", takže taková příjemná změna já bych ale vztahy s postiženými nezavrhovala, tedy s tělesně postiženými

Reaguji na MissHilton: 1
to tedy není pravda !! znám 2 vozíčkáře, kteří stejně jak píše KvětaS jsou samostatní, chodí (jezdí) na diskotéky, sportuje, hraje tenis, jezdí sám speciálně upraveným autem, nepotřebují od nikoho pomoc, jezdí na čtyřkolce..... jeden má 17 let, druhý 20 a má teď novou slečnu a střídá je celkem často
já bych spíš s tělesně postiženým asi nemohla chodit z toho důvodu, že je prostě postižený... měla bych v sobě blok a myslím si, že bych se nedokázala zamilovat.... ale nikdy neříkej nikdy )))

samozřejmě pokud by se to stalo mému příteli, s kterým mám dlouholetý vztah, tak bych ho neopustila ! jen vím, jaký je nervák a že by to nezvládal psychicky a bylo by to s ním opravdu hodně těžké... takže si nejsem jistá jestli bych ho později neopustila právě kvůli jeho povaze

Taky nevidím důvod proč by ne. Možná by to byl "zajímavější" vztah než s člověkem bez handicapu.

Kamarádka chodí se slepým..Je uplně samostatný..nijak se nelituje..chodí spolu na výlety, do kina..prostě žádný problém..pokud by ten na tom vozíčku, nebo hluchy, nebo bez ruky byl samostatný(v rámci možností) smířený s tím co mu je, tak se kvuli němu ráda naučím znakovou řeč nebo se budu ráda tahat s vozíkem.. Takže ano dokázala bych to...Ale pokud by to byl někdo, kdo s tím žije už dlouho a nedokázal by se s tím smířit(samozřejmě bych se mu snažila pomoct) ale kdyby prostě nechtěl žít ani s mou pomocí normální život, tak to bych bohužel nezvládla

Láska není o dokonalosti těla ... láska je o chemii.

Proč bych nemohla chodit s vozíčkářem? Jednoho znám... je to fakt prima chlap.. jen nás dělí cca 400km, takže by to na vztah nebylo. Krásnej, urostlej a zralej chlap, samej sval a šlacha... vtipnej. kdyby byl blíž..brala bych ho.

Mám hodně kamarádu, kteří jsou na vozíčku, ale partnerský vztah bych s něma mít nechtěla. Jsem hrozně aktivní člověk, takže lezení po horách, kolo, běh, nějaké výšlapy. To je moje. S kamarádem tak ráda zajdu na pivko, posedět. Ale ve vztahu by mě to nejspíš omezovalo.

Reaguji na hellusha: to určitě ne,byla by to pro mě ve vztahu myslím velká překážka ..

Jinak za sebe říkám že by záleželo na míře postižení. Jsem relativně aktivní člověk, takže potřebuji mít po boku alespoň trochu podobného partnera.
No a už jsem právě potkala pár mužů po nehodě apod., se kterými bych si vztah dokázala představit - byli to "bojovníci", nefňukali a ještě byli tím, co se jim stalo, posílení.

Reaguji na Denisa_W: No já bych se styděla za tebe..ale nic ve zlém..