Náměsíčnost

Tak tohle mě vážně rozesmálo

Reaguji na kačulík: No mě nakonec taky, ale víš jak jsem hleděla, když jsem se ráno (už vzhůru) mrkla na fb a tam toto? ... :/ .. a navíc jsem do té doby nikdy neslyšela a netušila co je to biskupský chlebíček... už to vím .)

ježiš to je síla
píšeš, že vůbec nechodíš, takže máš počítač hned někde u hlavy? s tím facebookem se to dá asi řešit tak, že si prostě vypneš comp, asi bys ho ve spánku nezapínala, ne? I když kdo ví
Jinak s tou hodinou: já tedy náměsíčností netrpím, ale probouzím se pravidelně každou noc kolem 4. hodiny (plus mínus čtvrt hoďka). Nevypozorovala jsem ale vůbec, čím by to mohlo být. Poblíž nejede žádný vlak ani nic podobného, nikde nic nepípá - prostě nevím proč.

já občas ve snech mluvím cizími řečmi - to asi není nic neobvyklého, ale když se těsně potom probudím a nějaké slovo nebo slovní spojení si pamatuju a hned ho zkusím najít na netu, často se mi stane, že ho opravdu najdu - naposledy to byla hebrejština, předtím arabština. Docela mě to děsí.

tohle jsou podle mě pozůstatky z minulých životů. Jinak počítač u hlavy nemám, mám pod hlavou iphone, ve kterém jsem měla aplikaci facebook... už jsem ji vymazala, ale stejně jsem si na to zas najela na netu... tak už raději vypínám mobil uplně. A to ještě dodám, že nejsem žádnej fejsbůkovej maniak, jsem tam průměrně jednou denně.

jj, z toho mě právě trochu mrazí, raději bych tomu totiž nevěřila

já ze spaní mluvím, sedám si, gestikuluju, jednou jsem skákala z postele (měli jsme patrovou) a probudila jsem se v letu (ježiš, to zní hrozně ). taky chodím, třeba taťkovi jsem přinesla mušle, co jsem měla zahrabané někde ve skříni, a ptala jsem se ho, jestli mi do nich vyvrtá dírky, že bych si z nich chtěla udělat náušnice. nebo jednou mě prý našli sedět u otevřené ledničky. když mluvím, většinou vykládám úplné kraviny, kamarádka, se kterou jsem rok sdílela pokoj v bytě, mi říkala, že jsem hodně mluvívala a nejneklidnější jsem bývala kolem úplňku (je to sice klišé, ale tak co nadělám). samozřejmě všechno znám jen z vyprávění, nikdy si to nepamatuju. i když párkrát se mi taky stalo, že jsem mluvila ze spaní tak hlasitě, že jsem se probudila, a to jsem si pak pamatovala souvislosti. jo a jednou jsem se probudila a uměla jsem písničku, o které jsem ani nevěděla, že existuje - Dům U vycházejícího slunce.
jinak už se mi taky stalo, že jsem četla SMSky ze spaní, dokonce jsem na ně i odpověděla a vymazala ji, takže jsem pak samozřejmě nevěděla, která bije, když jsem si třeba později všimla, co že to vlastně mám v Odeslaných zprávách.

Někde jsem četla, že tyto stavy způsobují světla v okolí spícího. Náměsíčný potřebuje absolutní tmu - žádnou rozsvícenou lampičku a ani světlo z ulice. Jedna moje kamarádka trpí možná horší náměsíčností. Ve spánku chodí po bytě, kouká na televizi, povídá si s rodiči... Ti to řeší tak, že jí vždy řeknou ať si jde do postele lehnout a nasměrují jí tam a ona jde a pak je pokoj, tak o zkus navrhnout přítelovi nebo rodičům až se stane něco podobnýho. Jinak si zkus opravdu vše zhasnout a zatáhnout závěs/žaluzie...

Stává se mi to taky, ale já spíš mluvím, nadávám nebo mlátím přítele Ovšem jednou jsem šla do koupelny, vzala jsem si do ruky kartáček a pastu a trvala jsem na tom, že si musím vyčistit zuby, než půjdu zpátky

Ono je to podle mě fakt světlem, když je úplněk, tak jsem jak šílená. První nemůžu spát a jak usnu, tak mluvím, mluvím, mluvím...

A co se stává mamce, a to pravidelně, skoro každý den: normálně má otevřené oči, odpovídá mi, komentuje film a ráno o ničem neví, protože spala

Přítel s tím má problém taky už od dětství... Mluví ze spaní (někdy cizí jazyk), zapíná počítač a i chodí ...Někdy mě opravdu děsí : -D Naposledy křičel, že hoří a tahal mě z postele... Ráno si nic nepamatuje, ale pozná to, protože je vždy strašně unavený...

Já jsem šla jednou v noci na záchod a cestou zpátky jsem si umyla vlasy. Nemyslím si, že bych byla náměsíčná, ale rozhodně jsem se ráno divila, proč mám mokrej polštář, než jsem si vzpomněla. Jak jsem byla celá rozespalá, tak mi to asi cestou ze záchodu přišlo jako dobrej nápad.

Já snad ani náměsíčná nejsem, ale párkrát se mi stalo, že jsem se ráno probudila oblečená ve věcech, které jsem měla připravené na ráno a taky jsem nnechápala, co se to děje, teď už se mi to dlouho nestalo. Jinak přítel je náměsíčnej, když pije tvrdej alkohol nebo to přežene s vínem. Takhle chodil jednou u mojí babičky, nejdřív šel na záchod, cestou zpátky si vzal kaktus a sedl si s ním do obýváku, pak se probudil a šel si zase lehnout. O tom kaktusu ani nevěděl, to nám říkala až babička, že ho tam našla. Pak jednou šel k našim do ložnice, vzal si polštářek a lehnul si do obýváku, ale zase se probudil a šel zpět za mnou. Po třetí jsem se ráno probudila (v zimě) a v bytě byla hroznná zima, tak jsem se šla podívat do kuchynně a tam byl šouplej stůl úplně mimo a dvěře na balko! dokořán, z toho jsem byla opravdu vyděšená, naštěstí se asi zase probral a šel za mnou. A nejhorší zážitek jsem měla, když to zas přepískl na dovče a přetlačoval se se mnou o dvěře, byl na mě sprostej, tak jsem ho pustila, odemkl si a chodil nahý po pensionu (spíš běhal po patře), pak se probral a volal na mě, tak jsem ho zatáhla dovnitř a padnnul a lehnul, jako vždy si nic nepamatoval. Od té doby pije jen pivo a je to ok.

A vzpomněla jsem si, že jsme měli jednou ve škole na psychologii téma náměsíčnost a profesorka nám vyprávěla příběhy, jak nějaký chlap se v noci probouzel (spal nnahý), vždycky zamířil pro sekačku a šel sekat zahradu, nebo o kuchaři, který v náměsíčnosti vařil a ten poslední, co nám vyprávěla byl hodně hnusnej, ani se mi to sem nechce psát, z toho mě mrazí ještě teď v zádech...

přijde mi vtipnější psát na FB, že jsem biskupský chlebíček

Ano trpěla jsem...díky bohu minulý čas (bylo mi cca 6-13 let), už jako dítě jsem chodila po domě, nebo u babičky po bytě, standartní situací bylo, že jsem si šla lehnout, babička, nebo mamka či taťka ještě koukali na telku a já si k nim přišla sednout, tak mě poslali do postele, něco jsem jim napovídala a šla, nejhorší okamžik pro mě byl, když jsem jednou v noci sešla do obývacího pokoje, kde taťka usnul u telky a já procitla v křesle koukajíc na horor, nevěděla jsem samozřejmě nic, jak jsem se tam ocitla, pak jsem se strašně dlouho odhodlávala jít zpátky do postele, každopádně se četnost náměsíčnosti zvyšovala a tak mamka rozhodla, že to budeme řešit s dětskou Dr., dostala jsem od ní nějaké kapky připomínající sirup? Už si přesně nevzpomínám, ale efekt to mělo opačný, chodila jsem o to víc, tak mi to mamka přestala dávat a za čas se to vytratilo. V první třídě jsem s tím jela dokonce na tábor, vedoucí o tom věděli, ale stejně ráno jsem se kolikrát probudila a stan otevřený, takže jsem se asi procházela i tam.
Jenže netrvalo dlouho a za pár let se to vrátilo zpátky s tím, že jsem chodila po domě a brala jsem různé věci a nosila si je do postele....ráno jsem se samozřejmě divila, proč deka z obyváku a taťkovo nářadí, které jsem doma nikdy ani neviděla mám v posteli.
Teď je klid je mi 23, ale nedokážu usnout pro změnu v naprosté tmě, když vedle mě neleží přítel, takže spím do rána s rozsvícenou lampičkou.
Moc ráda bych věděla více, kde tohle všechno má kořeny...
(jinak tvé příběhy mě pobavily )