Matka má poškozené zdraví, přesto dál kouří

Úplně tě chápu a mám pocit, že se tu píše o mojí mamce. Je těžký kuřák a u nás doma se vždy kouřilo doma. Prý kouřila i v těhotenství a vzhledem k množství zdravotních problémů co mám a malé výšce, tak to zřejmě mělo efekt i na mě. Nikdy nebrali ohledy, kouřili oba dva. Pak otec dostal infarkt a přestal, nicméně máma mu doma kouří pořád dál, nebere ohledy a ještě se mu na začátku vysmívala, že přestal. Pak měla máma rakovinu prsu, podstoupila chemo a já mám před sebou doteď obrázek jak sedí v kuchyni, bez vlasů, vyhublá, je jí špatně, ale v ruce drží cigáro. Z rakoviny se dostala, ale místo, aby byla životu vděčná za druhou šanci se jen lituje a kouří stejně nebo i spíše víc. Naštěstí jsem se ve 23 odstěhovala a to kouření byl jeden z důvodů. I teď po krátké návštěvě cítím, jak celá smrdím a když si představím, že jsem v tom 23 let žila...Jak tu někkdo popisuje - máma má šedivou pleť a přestože by mohla být pěkná ženská, tak působí seschle. Životní styl obou rodičů je něco šíleného - pijí jen kolu, samé uzeniny, maso na sto způsobů, litry kafe a mamka cigarety. Když jsme měli jednou společnou doktorku a ta se mě ptala na rodinnou anamnézu (šlo o genetické vyšetření kvůli té rakovině prsu) a jestli je matka kuřačka, tak jsem samozřejmě řekla, že ano a máma mě pak za to seřvala, co to mám co doktorce vykládat. Takže z toho usuzuji, že to doktorům tají a tvrdí všude, že nekouří. Asi jí nedochází, že to na ní jde poznat na sto honů. Každopádně, moje naivní dětské a pubertální představy, že máma přestane, když do ní budu hučet a varovat ji před následky, už jsou pryč. Snažím se smířit s tím, že moji rodiče a máma především, tímhle postupně sami sebe zabíjí a nebudou tu pravděpodobně tak dlouho, jak by mohli být. Holt je musím brát takoví jaký jsou s tím, že můj životní styl je prostě jiný.