Matka má poškozené zdraví, přesto dál kouří

Moje mamka by taky neměla kouřit a přesto kouří dál. Kuřákovi to prostě nevysvětlíš....Můj taťka zase neměl pít a pil dál....

Ono to není "skoro", je to přesně to samé, prostě závislost.

Proto, že dokud můžou, tak mají pocit, že to není potřeba a když potom později chtějí, zjistí, že to nejde.
Mluvím z vlastní zkušenosti, sama jsem kouřila cca 14 let - na začátku to bylo jen příležitostně, potom pár cigaret denně - to mě nijak neobtěžovalo, byla to přesně ta fáze, kdy jsem mohla přestat, ale neměla jsem tu potřebu, byla jsem si "jista", že to mám pod kontrolou. Pak jsem kouřila víc a víc a u krabičky denně začaly první pokusy seknout s tím a ejhle, zjistila jsem, že to pod kontrolou nemám. Nikdy jsem to nevydržela víc jak dva dny. Dostala jsem se na šilených 60 cigaret denně.
Byla jsem jak magor - na procházku jsem s sebou musela mít tři zapalovače, kdyby náhodou přestaly dva fungovat , u sebe vždy aspon deset cigaret, jinak bych neměla klid.
No, a pak jsem se za to na sebe jednou strašně naštvala a ze dne na den přestala, dokonce bez jakýchkoliv berliček (žvýkačky, náplasti, atd..) a musím říct, že první dny to bylo peklo, ale časem to bylo lepší a lepší, teď je to nějakých deset let a už mi nepřipadá, že jsem kdy kouřila. Nepovažuju se za vyléčeného kuřáka, ale za nekuřáka.

Co jsem tím chtěla říct - bohužel maminka musí chtít sama, z pohledu té druhé strany ti můžu říct, že bez velké dávky silné vůle to nepůjde a pokud sama nebude mít motivaci, těžko ji něco přinutí.
Sama pochazím s rodiny samých silných kuřáků a jako díte jsem taky našim vyhazovala cigarety a stejně oba kouří, dědeček má skoro 80, za sebou tři infarkty, má anginu pectoris a dá tři krabičky denně a navíc je na tom finančně špatně, takže kdyby to bylo jednoduché, tak by určitě přestal.

Obojí - všechno jde, když se opravdu chce, ale na druhou stranu to opravdu není jednoduché.

Tohle ti nezávidím. Taťka taky kouří už od mládí, ale vždy chodí právě na ten balkón, kde se zavírá, aby jsme ten kouř nemuseli dýchat.
A babička na tohle doplatila. Bylo jí něco přes 70 a kouřila snad už od 16. No a chytla rakovinu plic. Ale i tak dál kouřila...

jako bych četla o vlastní matce, jenže já už vzdala jakoukoli diskuzi s ní ohledně toho jak si ničí zdraví (máti je po infarktu a teď ji zjistili astma) a o tom že je pohodlná si jít zapálit na balkon, jsem ráda, že už bydlím jinde...říká se , že závislost na cigaretách je stejně silná jako na heroinu, asi to není tak jednoduché přestat kouřit pro člověka, který hulí xlet, ale vadí mi ta bezohlednost, přesně jak píšeš

Přesně vím, o čem mluvíš. Moje mamka byla také silný kuřák (dvě krabičky denně) a ikdyž jsem jí několikrát prosila, aby s tím přestala, tak já byla ta nejhorší. Když jí bylo 40, tak jí zjistili zúžování cév a doporučili přestat s kouřením, no samořejmě nepřestala. ve 49 začala mít velké zdravodní potíže (zvracela, špatně se jí dýchalo, vysoký tlak) Po roce až zjistili, že má nefukční ledviny, pracovala jen jedna a to na 10%, takže dialýza. Chtěla jsem podstoupit testy na dárcovství, ale nebylo mi to mamky doktorem doporučeno, že prý by transplantaci nepřežila kvůli špatnému srdci a já bych vlastně zbytečně přišla o ledvinu. Svět se mi absolutně zhroutil, to mi bylo 18 let. Dva roky po tom zemřela na celkové selhání organizmu, neprokrvovaly se jí kvůli zužování cév orgány a postupně odumíraly, bylo jí 52.
A jak poradit, aby nekouřila, myslím, že nepřestane, mamka kouřila půl hodiny před tím, než odešla.....

Jen bych chtěla ještě dodat, že je to hlavně o přístupu, můj táta kouřil taky 2 krabky denně a přestal ze dne na den kouřit. Bohužel po 8 letech zemřel na rakovinu tlustýho střeva....měl prokouřený celý tělo a jentak se toho člověk už nezbaví. Já jsem nekuřák a jsem na to pyšná

Moje máma taky kouří a hrozně mi to vadí, kouří v kuchyni a je tam furt hrozně zakouříno, pokuď tam kouří, tak tam nechodim. Když jí řeknu, ať si chodí na balkon, když je hezky, tak si stejně sedne do kuchyně a kouří tam. Kouří už taky hodně let a docela dost bych řekla. Poslední dobou mi to vadí čím dál víc a proto do ní rýpu, s tím, že už zase kouří, když měla před chvíli a že smdí od kouře ona i celej dům apod. Akorát je pak podrážděná, co proti ní furt mám. Ale kuřáci si vůbec neuvědomují, že tím někoho otravují.
Např. moje teta a strejda jsou taky kuřáci. Tetě našli něco na plicích, myslela si, že je to rakovina, ale nakonec to bylo něco jiného, tak se se strejdou domluvili, že oba přestanou kouřit. Sice jsem tetu viděla jak kouřila (bydlí hned vedle nás) ale strejdu vůbec a celkově je s cigaretou v ruce nevidim tak často, jako předtím, jestli si občas daj, tak to je v pohodě, ale omezili to. Když jsem řekla mámě, jestli ví, proč teta přestala kouřit, tak mi na to řekla, že jo, ale že to byl jen planej poplach. Ona asi opravdu čeká, až se něco stane. Ale myslím, že moje máma by se to už stejně nikdy neodnaučila, pracuje s lidma, kde skoro každý kouří, takže šance, že by přestala nebo to jen omezila u ní asi neexistuje.
A jsem opravdu ráda, že táta nekouří. Dva kuřáky v domě, by bylo na mě moc. Já jsem nekuřák a jsem za to neskutečně ráda!!

Vím jaké to je bydlet s kuřákama. Jsme v domě s babi a dědou oba kouří, naši taky a sestra k tomu. NAŠTĚSTÍ se kouří jen v jedné místnosti hned u hlavního vchodu a nebo venku, ale i tak to jde občas cítit na chodbě a tak.
Já sama kouřila od 10let, začátky slabé z blbosti, pak 20 cigaret denně o víkendu za den i 40 až do 20 let. Přestala jsem kouřit loni, po šk.výletě jsem chytla takovou angínu, že jsem 14 dní jen spala,pila,spala,pila. Něco hrozného, angína klasická není nic co by mě srazilo, ale tahle... děs...ale ? Téhle nemoci vděčím za nekuřáctví. Zkoušela jsem pak si zapálit až mi bylo hej, ale nechutnalo. Pak zase a nechutnalo. Sekla jsem s tím. Naši mě v tom podporovali. Dnes je to rok a pár dnů a jsem "čistá" od cigaret. Nemělnila bych, sedím občas s kuřákama, neláká mě to. Je fakt, že cítím daleko více všechny vůně, pachy, smrady a chuť. Taky nadávám doma jak pořád hulí a vnímám všechno jinak. Vzpomínám si jak jsem měla cigarety na prvním místě. Opravdu nebylo dne, abych nehleděla do krabky zda jich mám dost. Ráno nemít k snídani 4 kousky, u školy dvě, během přestávek po 1-2, po škole 2 a doma v klidu pokuřovat dál. Je to odporné.
Chápu ale lidi co se toho nemohou zbavit, já sama bych s tím nehla bez té angíny, ale to, že Vaše maminky kouří doma, to je síla tedy. Už kvůli Vám jako dětem. Je mi Vás líto. Cítit všude ten smrad. Ještě, když máte balkon. Asi bych to neřešila, chtějí se zabíjet a ochuzovat o roky života, ať si pokračují.... U nás se nic neřeší, všeci jsou bohudík zdravý, ale nedejbože až se někdy něco stane ....

Je to smutný a myslím si, že člověk, který nepřestane kouřit i přes takhle velké zdravotní potíže, asi jen tak nepřestane nikdy
Mě samotný dalo impuls k tomu abych přeslala kouřit, když sem ve 23 letech nebyla schopná vyjít do kopce bez toho, aniž by se zadýchala....A to sem kouřila cca 8 let a to dost.

Ono je to těžké, musí sama chtít.

Já jsem kouřila hodně cca od 16, přestala jsem víc jak před rokem a půl, přestalo mi to prostě chutnat. Teď mi objevili autoimunitní onemocnění plic a já si nadávám každý den, že jsem kdy dala cigaretu do pusy. Samozřejmě, že to cigarety nezpůsobily, ale třeba to zhoršily, nikdy nemůžeme vědět všechny příznaky.

Přítel přestal kouřit cca před 2 měsíci, když mu našli Crohna. Předtím se cigaret nebyl schopný vzdát, ale nemoc ho vyděsila.

Babička kouřila celý život, teď nekouří cca 2 roky, měla mrtvičku. Teď ji našli anginu pectoris. Na cigaretu už od té doby nesáhla a lituje, že kouřila celý život, protože nebyla závislá, ale měla to jako rituál: káva a cigareta.

Takže všechno jde, ale bojím se, že u tvé maminky není impulz ani nemoc

No pokud kouří v bytě, tak pak je to dost bezohledný a sobecký...to že si neváží vlastního zdraví je její blbost, to bych neřešila, holt její volba

Partner taky kouří, celej život, ačkoliv kouří míň než před lety, kouří pořád a úplně přestat nechce, jen to snížit na úplný minimum, aby na tom nebyl tak závislej. Aspoň ale nekouří doma vevnitř, nebo hned mně pod nos

Jinak strejda co celej život taky dost kouřil přestal úplně a definitivně až když měl fakt velký problémy se zdravím a prodělal snad tři infarkty, a měl dost závažnou operaci srdce

Je těžké člověku na něčem závislému poručit. Můj přítel také stále kouří i když méně

Moje mamka taky, jeden čas už dokonce kašlala krev, má 39 kg ale prostě kuřit nepřestane, nevím jak na ní...

Nejspíš to bude tak, že už nikdy nepřestane. Před měsícem jsme se dozvěděli, že má strejda rakovinu hltanu. Je mu 44 a je taky celoživotní kuřák. Máti to evidentně vyděsilo, ale ani sebemenší náznak snahy přestat. Prostě nic, ani pokus. Spíš poslední dobou kouří čím dál víc.
Nejradši bych doma chodila v plynový masce. Vidim to tak, že jediná možnost, jak se nenechat dál udit bude odstěhovat se. Aspoň mám motivaci k osamostatnění.