Matka a dcera- totální odlišnost

Tak já s mamčou chodím nakupovat (když už teda chodím), jezdím za rodiči - především tedy za mamkou - jak jen můžu a ráda.
A jsme dvě naprosto odlišné osoby. Jsem sice poznamenaná její výchovou a určitě je něco, co máme společného, ale čím jsem starší, tím těch společných věcí nacházím méně.
S mnohým nesouhlasím (nicméně ona to má určitě naprosto stejně se mnou), ale je to její život, její rozhodnutí (i mé...), je dospělá (já taky...) a děláme obě věci tak, jak uznáme za vhodné.
Nemá smysl se zaobírat tím, jestli jste stejné, nebo ne. Já jsem na ni pyšná, myslím, že mě vychovala dobře, nemám jí co vyčíst a nikdy mi neublížila (a zase naopak), takže se bereme navzájem takové, jaké jsme a jsme spokojené

Ahoj, já to mám s mámou podobně... Ne, že bych jí neměla ráda, to samozřejmě mám, ale taky nemáme moc společného, moc nevím o čem se s ní mám bavit, když jsme někde spolu, výjimečně si pokecáme, máma mi poradí, i když asi ne tak, jak bych si představovala a musím říct, že se jí nerada svěřuju, ne, že bych jí nevěřila, ale vím, že má na dost věcí jiný názory, než já, a mám takovej pocit, že mě prostě nikdy nemůže pochopit... Ale poslední dobou mi přijde, že se to trochu zlepšilo, snažím se s mámou bavit o víc věcech a přijde mi, že si trochu líp rozumíme, ale nikdy to asi nebude takový, že bych se s ním mohla bavit o čemkoliv...

Storm--- Tak to se máš Já se tu svoji snažím nějak "zasvětit" do toho, co se mi líbí a tak podobně..Zrovna dneska jsem jí ukazovala kabelku od LV, kterou bych si chtěla pořídit a ona začala s tím jaká je to snobárna a jak mě teda vychovala...Takhle to je často..

Adellka--- Aspoň to Má podobný pocity..Přece jenom je to máma, takže ji vždycky budu mít ráda, ale že by pro mě byla nějak "vyjímečná", to asi ne..

Reaguji na Angie091:
No tak to je jasný, my máme takový vztah, protože se o těch "sporných" věcech prostě nebavíme - nebo spíše se učíme se nevyjadřovat k nim více, než je nezbytně nutné.
Já mamči ukázat roční útratu např. za jídlo nebo za spodní prádlo, tak se vyvrátí a jasně, že se pohádáme.
A na zasvěcování se vykašli, proč by jsi jí do něčeho zasvěcovala? Dříve jsem taky mamce podstrkávala různé věci, mluvila ji do účesu apod. - zbytečně. Jen to vedlo k hádkám. Teď když by se mi pro ni něco líbilo, tak jí to koupím a jo i počítám s tím, že to bude ležet ve skříni.

Jo podotýkám, že u rodičů už osm let nebydlím

Jj, takže to asi nechám volně plynout, třeba přece jenom najdeme něco společnýho
Děkuju..

nepíšeš, kolik je ti let,

jiný pohled je na matku v období puberty, kdy opravdu svým způsobem závidíš kamarádkám tu jejich matku - bo je třeba benevolentnější, zajímá jí stejná moda . . .

ale pořád je to matka a jako matka by se měla chovat a svým způsobem dceru usměrňovat

mimochodem - otázka obleční, bot, kabelek je u nás taky pořád - ona si toho neváží, já jsem naštvaná, pořád něco nového na sebe, šmuky , . . . (a kde na to má jeden pořád brát)
tímto zlehčuju, ale měla by sis uvědomit, že je hezké vypadat a chovat se jako kamarádky, mít to,co kamarádky, jen ne vždy je to reálné

a pokud se dohadujete o víceméně prkotinách, tak můžeš být vlastně šťastná, jsou i takové dcery, které tohle říct nemůžou a už od 15-ti se musí starat samy o sebe

Já jsem totálně odlišná od mamky, taky mi řekne, ty jsi úplně jiná než já, ale právě proto si máme co říct, nepotřebuji, aby měla stejný názor na modu, líčení, chválila mi kabelky.Potřebuji podržet a je fakt, když mám nějaký problém, nikdo mi nedodá tolik síly jako ona.Rokama náš vztah sílí a více se potřebujeme, než když mi bylo dvacet.

cituji=matadi]a pokud se dohadujete o víceméně prkotinách, tak můžeš být vlastně šťastná, jsou i takové dcery, které tohle říct nemůžou a už od 15-ti se musí starat samy o sebe[/cituji]

To je pravda Mohlo by to být horší..

Tak doufám,že to tak bude i u mě