Tak jsem to vsechno procetla a mozna bych taky mohla prispet... momentalne ziju v Anglii , odjela jsem tam priblizne pred rokem kvuli anglictine a tak celkovymu osamostatneni se. Odjela jsem tam s mym tehdejsim ceskym pritelem a nas vztah se zacal borit hned od zacatku, lezli jsme si na nervy a pomalu zjistovali, ze jsme kazdej naprosto odlisnej. Mesic pred mym planovym odjezdem jsem se ale dala dohromady s jednim kamaradem, ktery je Anglican a cekalo me rozhodnuti, jak to bude dal. S mym tehdejsim sem se rozesla, protoze to mezi nama fakt skripalo na vsech frontach a kdyz to tak sleduju zpetne, divim se ze jsem do neudelala uz driv. No kazdopadne to bylo asi to nejlepsi rozhodnuti co sem mohla udelat. S pritelem nejsem sice moc dlouho, abych mohla rict ze to bylo nejlepsi rozhodnuti v zivote ale jsem vazne stastna, dava mi vsechno co jsem kdy od vztahu cekala a rozumime si o moc lip nez s mym predchozim pritelem.Hlavne v prioritach co se tyce zivota a co je pro toho druhyho dulezity. Coz mi predtim schazelo a pripadala sem si dost nepochopena...coz v tomhle vztahu snad nehrozi. Vim ze mozna budu mluvit jinak po par mesicich, letech, ale rika se ze se ma zit pro ten okamzik...tak se snazim
leila_nyc
leila_nyc
Děkuju Byla jsem jen zvědavá. Chápu, že to, co píšeš je pro vztah velmi důležité, vědět, že Tě ten druhý "vnímá" a nebere jen jako automatickou součást života. Držím palce.
pumpkin
Neni zac Vim ze tenhle muj pribeh by devet z deseti lidi odsoudilo k zaniku behem pul roku, coz slysim mimochodem porad ceska ktera si v anglii nabrnkne anglana a je z toho velka laska Ted se zrovna chystam zpatky , stehujeme se spolu do jednoho bytu...tak doufam ze to vyjde
A
Taky přispěju svou troškou do mlýna.. Moje mamka Češka, táta občan bývalého Sovětského svazu, setkali se tady, pak si v odloučení dopisovali a nakonec se vzali. Jenže své povahy poznávali až za manželství a ty kultury se tam projevily víceméně negativně. Táta despota a sobeckej lakomec, který doslova dirigoval život celé rodiny. Mamčina klidná, přátelská povaha byla v jeho stínu zašlapávána, byla mírná a snažila se zvyknout si na jeho chování a jednání, už kvůli nám, dětem. Po 25 letech to manželství krachlo, naštěstí pro mamku, je teď úplně jiná, silnější, odhodlanější, je prostě svá a v pohodě. A my všichni (zbytek rodiny) jsme za to moc rádi. Jenže cizinec už u nich nepřipadá v úvahu, všichni chlapi z Východu jsou prostě....... jak jen to říct jedním slovem................. do naší rodiny už nepřijatelní.
Jenže já mám přítele Ukrajince, chodíme spolu skoro 2 roky a je to ten nejlepší chlap, kterého znám a jsem šťastná. Rodina o něm ale neví. Po vyčerpávajícím manželství mamky a po rozvodu, který se táhne ještě teď a je to peklo, mám strach, že tohle prostě neunesou. Mamka se s jedním cizincem rozvede a dcera přitáhne domů nového... Nevím, co dělat.
x7nina
já myslím, že tohle není o cizincích obecně, i když každý národ má svá specifika a je pro ně snadněji identifikovatelný, ale o tom konkrétním člověku. To, že tatínek byl občan bývalého Sovětského svazu ještě nemusí nutně znamenat, že tvůj přítel z Ukrajiny bude stejný. Jde o to, jak byl vychován, jeho osobnost jistě formovalo mnoho vlivů, nehledě na to, že doba je trochu jiná a muži, ve věku našich otců, byli vychováváni jinak i tady, nejen v Rusku. Mě stačí, když se podívám na tátu. On sedí a čučí na televizi nebo do počítače a mamka kmitá. To by dnes už mnoha mužům neprošlo, i když mají výchovu těch žen, které jsou zvyklé na patriarchát. Zkus se na to podívat z jiné stránky. Jak by se tobě líbilo, kdyby tě přítel z (Francie, Německa, Anglie,...) zapíral před rodinou? Jaký by jsi z toho měla pocit? Cítila by jsi z toho vyjádření lásky a to, že za tebou, jako osobou, stojí? Jsi s ním už dva roky, takže jistě nějaké kvality pro tebe má. Právě proto by jsi měla přemýšlet, jestli ti za to natolik stojí, že jsi ochotná jít i do nějaké bouřky doma. Pokud ano, tak by možná bylo dobré, aby ho maminka poznala jako člověka ještě dříve než přiznáš, že máte vztah. Pokud na ní udělá dobrý dojem či dokonce ji okouzlí, máš vyhráno. Držím ti palce.
Taky musím přispět...
Pro mě jsou češi ti z dovozu vzhledem k tomu, že ja jsem cizinka. Bohůžel nemám s čím srovnat, protože oba kluky co jsem měla byli češi, přijela jsem do ČR ve svých 14 a před tím nikoho neměla... Co říct, pravdou je, že po 5 letech chození s "cizinci" si moc dobře uvědomuji, jak moc mi chybí ta společná minulost. Je sice fajn bavit se o tom, jaký ty pohádky se dávali tady a u nás, ale ty hlášky z tradičních filmů a pořadů nic nenahradí. Samozřejmě že to vůbec není pro vztah důležité, ale prostě trocha nostalgie... Jinak ale přesně před měsícem jsem se rozešla s přítelem a moc se těším na nějaké další poznávání - třeba taky natrefím na nějakého "úplně" cizince a budu moct porovnat
není tady některá dáma, co má doma němčourka...já doma jednoho mám a třeba bych si ráda pokecala s někým...jestli neřeší doma stejné problémky ...my teda žádný nemáme ˇˇtuk ˇˇtuk ˇˇtuk ....ale občas je to sranda...
Armelle
Taky jsem narazila na takové hlupce..
V Itálii před pár lety, když jsem tam jezdila na brigádu, nás jeden kolega pozval na návštěvu. V obýváku říká, to je něco, to jste ještě neviděli... my se divili... CO?? A on, Televizi. Myslel si, že v Čechách neznáme televizi.
Teda ženský...když to tak čtu, nevím jestli se mám smát, nebo brečet, to je smutný že nikomu nestojíme za to aby aspoň vědět kde leží ČR a že tu nežijeme v době kamenné a ještě bez kamene
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.