Máma přišla na to že už jí nepotřebuji a dělá mi peklo...

Tátu nemáte, nečtu nic o něm? Nestyď se jít za psychologem. Poradí ti jak s takovýma psychopatickýma lidma jednat - i když s psychopatem domluva je těžká.. Šetři peníze a určitě zmiz na tu školu.

naši jsou rozvedení... s otcem se nevídám... nevlastní otec (otec mladšího bráchy)... na něm teď pozoruju že už se mě ani nazastane jen aby měl klid...
jj .. psycholog už me napadl ale co mi poví? Rady jak vyjít s mámou? být lepší dcera? to už jsem zkoušela...přečetla tolik knížek projela celý internet... ale nebaví mě jen jednostraná snaha...

já chápu ten rozmar "puberťačky" první jsem si taky myslela že ta zlá a divná jsem pouze já...
tak postupně:
finanční situace je u nás asi vyšší střední třída... nevlastní táta je "multipodnikatel" takže se sice nezastaví ale zase živí... mamka je na mateřskej... ale dělá účty tátovi takže plat má... ale zažívám situace... že si mám zaplatit SRPDŠ (do školy) a platím to ze svýho... nové boty taky...kabát...cokoliv... vždycky dostanu přednášku jak sme na tom zle...ale pak je slyším jak objednali mladšímu bráchoj traktůrek za 7 000,- , staršímu notebook za 25 000,- ... bydlíme v novým bytě (vše splaceno) a už se kupujou jen kraviny... starší brácha je dost nesamostatnej ale jemu oblečení bez problému kupujou...
a neobjímáme se... jak jsem říkala...četla jsem knížky jak na mámu...ptala jsem se jí na její problémy... jak se má... pomáhala... jenže nic neocenila (málokdo se jí zavděčí...viz.vánoce tenhle rok... dostala knížku..."ježiš to nečtu"...epilátor..."proč? už jeden mám"... žehlící prkno..."bože! to je přesně ten co jsem vůbec nechtěla"...atd atd)... nebo jsem se chtěla jen přitulit... byla jsem třeba odtáhnuta... nebo sebou škubla... já to vzdala...
škola není problém... mám alimenty... sama chci brigádu a část si hradit... máma jen nechce abych šla do velkoměsta, že se jí nevrátím...
ty antidepresiva...na tom se dá krásně vystihnout situace... je to pár měsíců zpátky co mi umřel dobrej kamarád... tak mi je máma nechala předepsat... brečela jsem asi 2týdny... a šla v naději do koupelny že jí potkám a ona mě utěší... bohužel jsem se setkala s opakem... s výčtem jakej jsem slaboch...citlivka a histerka... a nejlepší byla věta : "kdyby si umřela ty ... on by hned zapomněl"...
Navíc je asi třeba dodat, že moje máma nemá kamarádky...stále jen slyším jak někoho pomlouvá a řeší... v tom sme jiné...mě ostatní neberou...
Malýho mám ráda...samozřejmě že jsem se bála o pozornost... ale ono to s tou pozorností od ní nebylo slavný ani před tím... takže se nebylo čeho bát...

sama uznávám, že mám chyby... ale štve mě že nemůžu přijít a říct "mami jdeme si o tom promluvit"... věř mi zkoušela jsem to... ale zase to končilo standartem co já dělám špatně...

moje konverzace se doma omezila na minimální počet slov... když jedu ze školy jsem nervózní co zase doma... ani když vstanu nevyjdu z pokoje pokud fakt nemám hlad a nebo potřebuju na wc...
a samozřejmě mě to není jedno... a nechci to všechno svalovat na ní...samozřejmě bych chtěla řešení... chtěla jsem jí říct ať jdeme spolu k doktoroj... odpověď: "toho potřebuješ akorát ty"...
já vím, že to takhle nepopíšu přesně ale snažila jsem se...

Nympha
já bych na tvém místě šla na výšku a do jiného města,myslím,že ti pěkný šrámy na duši zůstanou po takových zážitcích,věta matky po smrti kamaráda-že jsi hysterka a slaboch,celkem mně to šoklo,myslím si,že je nejlepší odejít žít svůj vlastní život po svém a z dosahu matky

jenže furt je to rodič... nechci do konce života všude říkat že se s matkou nebavim...stačí mi že "nemám" tátu...
to mě štve nejvíc... na umění utéct a nevrátit asi není nic moc těžkýho (když opominu třeba finance) ale na tom to urovnat a vracet se domů s radostí bude kurňa práce...

Chtěla bych do prahy... na kolej...spolubydlící mi nevaděj...už 4rokem mám 2 a člověk si zvykne
Já mám strach, že kdyby něco takovýhleho co tady píšu že mě asi zabije... už to vidím...šla by za nevlastním otcem... začala by jak je teda hrozně špatná ať si jdu jinam... a pak by si sedla a jela podél toho článku a říkala "já že tohle dělám špatně?"a otočila to na mě...
jde to vidět i na bráchoj...je mu 21... tenhle rok maturuje a už od 14let ho při každé hádce vyhazuje z baráku se slovy, že ho doma nechce... že je nula... atd atd atd... párkrát jsem ho našla (dospělýho chlapa!) po hádce brečet... jenže tenhle rok byl definitivně vyhozen a někdy o prázkách by se měl stěhovat do vlastního...
s našima už ani neobědvám... rači jsem zalezlá v pokoji... a hrozně se už těším na internát...

Nympha

tvá matka je nespokojená sama se svým vlastním životem, lepší už to nebude, je ti 18 tak si zařiď dle svého

moje matka na tom byla podobně a vše se tak nějak zlepšilo až tím že když mi jednou řekla seber se a vypadni, tak jsem se sebrala, vypadla a našla si podnájem - protože ví, že už jí nepotřebuju a že když se mi něco nebude líbit, tak prostě odejdu i z té návštěvy a dlouho se u ní neukážu

Víš, některé situace a osoby v životě si nevybíráme. To jediné co si můžeme vybrat je náš postoj k nim. Radila bych Ti vytěžit z Tvé nelehké situace co nejvíc můžeš - třeba:
1) ponaučení jakou matkou nechceš být
2) zároveň Tě matčin přístup naučil samostatnosti.
3) také jsi brzo zjistila, že pro změnu vztahu je potřeba aby chtěli oba, že jednostranná snaha je plýtváním sil snažícího se - to je také důležitá zkušenost (já ji nabyla až ve 23 s bývalým přítelem, a že jsem zbytečně ztratila 2 roky života než jsem si to uvědomila... Ty už to víš a nebudeš tím muset v budoucnu ztrácet čas jako kdysi já...).

A určitě by se ještě něco našlo... Ne, rozhodně Tvůj problém nezlehčuji, i když Ti to tak mohlo připadat, vím, jak dusno které matky šíří v domácnosti ovlivňuje psychickou pohodu jejich dětí...
Držím strašně moc palce u přijímaček na Tvoji vysněnou VŠ, určitě si dej vícero přihlášek, aby jsi mohla vypadnout z domu... Matka teď třeba vyšiluje že Tě nepustí, ale z vlastní zkušenosti Ti můžu říct, že poprvé od mých 10ti let máme s máti relativně normální a klidnější vztah až teď, co jsem odstěhovaná 200km a na návštěvy jezdím jednou za 6 týdnů. Jo, otce taky nemám. Máš obrovskou výhodu, že dostáváš alimenty, pravděpodobně je budeš dostávat i po dobu studia na VŠ... U mě to bylo horší, že otec na mě nikdy neplatil. Tak využij dobré startovní pozice a ať se Ti podaří zařídit si svůj vlastní život

Nympha
Přidám se k ostatním - matku nezměníš a lépe s ní nevyjdeš. Být tebou upnu úsilí ke studiu, aby ses dostala do Prahy na VŠ, na kterou chceš. Uvidíš, jak se pak budeš cítit spokojená a v pohodě, až začneš takhle žít vlastní život. Časem zjistíš, jaké nastavení ti vyhovuje - jestli budeš jezdit časem domů třeba 1x za měsíc na 1 den, nebo vůbec...ale už to bude jen tvá volba.

Nemyslím si to. Jsou lidé, se kterýma prostě nelze vyjít a tvá matka je jedna z nich. Celý život by ses snažila a celý život byla frustrovaná z toho, jak se snažíš a výsledek žádný.

A jak píše LauraT, můžeš si z toho všeho vzít i ponaučení do života. Myslím, že má pravdu - dívej se do budoucnosti.
Držím palce.

Nympha
Mám to přesně jako ty, akorát jsem trošku starší. Otec vlastní, nicméně se mě nezastane, aby byl klid. Matka je hysterická, střídavě jsme já ta hodná, občas mě obviňuje za všecko, odmítala mi dávat peníze a vyhazovala mě z baráku. Začala podnikat a já jsem sama vyrostla, starala se o ségru... a najednou si všimla, že jsem dospělá. Mám k ní vztah jako k paní, co mě živila. Moje rada je, že s ní zkus vyjít, vyslechni si přednášku, ale nechovej se podle toho. Žij si dál svůj život, za chvilku odejdeš. Ať uděláš cokoli (vybereš si vš daleko, odstěhuješ se -tohle je možná kruté) ale časem ti to odpustí. Zkus být co nejméně doma, spíš u přítele/kámošů. Určitě si najdi brigádu, abys nebyla bez prostředků

holky vim, že to musim brát pozitivně a snažim se... beru to tak, že jsem samostatná, že unesu tzv "tíhu světa" a že prostě něco dokážu... a ne že mě rodiče budou stát za zadkem a všechno za mě dělat....
Teďka jsem se byla o víkendu podívat na VŠ a jsem nadšená... finančně to půjde taky docela krásně (žádnej med samozřejmě ale čekali sme více)... máma se s tím smířila a už mě nenutí VŠ blíž (tam nedostanu kolej=víc peněz za nájem aj.)
Jsem ráda, že existuje někdo kdo je schopnej mě nedsoudit za to, že prostě svoje rodiče "nemiluji k zbláznění..."
PS: tím nechci říct že je nemám ráda, ale snad to chápete...