Mám je ráda oba dva

zkušenost mám, já to takhle "táhla" 6 let, ničeho nelituji, jsem ráda za to, že jsem to prožila... jen ten konec, ten byl hodně bolestivý, po 6 letech už jsem dál takto nemohla, neměla jsem sílu, utrápila bych se...

Vést to můžeš tak dlouho, jak si silná osobnost...
A taky herečka.
I když chlap není tak vnímavý jako žena, změna chování u tebe nastat prostě musí a on to vicítí.
A taky záleží na vnímavosti jeho ženy...

Reaguji na Lidul:

Neřešila bych to, ono se to nějak vyvrbí. Nevím, jakou máš doma situaci.
Řídila bych se jen jedním - děti se o tom NIKDY nesmí dozvědět, takže se určitě neproducírovat kolem domu, jejich školy apod.

Reaguji na Lidul:
Tak, jak jsi popsala svůj vztah k příteli, tak to vypadá na pořádnou duševní nevěru.
Myslím, že ta je o hodně horší, než ta fyzická. Já vím jen jedno, kdybych to nádherný splynutí nepoznala se svým manželem (píšeš, že jsi to poznala až s milencem), tak se prostě nevdávám Jsem toho názoru, že máš být s tím, se kterým cítíš dokonalé souznění. Nic míň.
Kolikrát se tady řešilo, jestli zůstat ve vztahu, ikdyž to není to pravé ořechové, tak na tvém příběhu by se dalo výborně aplikovat, že prostě ne.
Vůbec tě nesoudím. Sama sis vybrala těžký život. Děti máš s jedním mužem s druhým máš nádherný, ale utajený vztah - nezávidím.
Možná si myslíš, že to lidé okolo nevidí, ale láska a zamilovanost se utajit nedá.

Tak celkem nevím, co od těch odpovědí tady čekáš? Že ti někdo dá přesnou radu " jak dlouho se to dá vést"?

Já takové řeči nemám moc ráda ( ale nikoho neodsuzuji), to co prožíváš ty, už prožily miliony ( no asi spíše miliardy žen,...prostě milenecký vztah, no.. příjemné popovídání, dotkneš se ho a projede tebou elektřina,... sem tam (pochopitelně kvůli sexu) na chatu.. Prostě docela obyčejný únik z reality všedních dnů ( a všedního vztahu s manželem)

A to že " nikomu neubližujeme" si zas tak moc nemyslím, jsi prostě nevěrná ...a že jeho děti na tom vlastně "vydělají," (jak je k nim pozorný - jak to víš? si celkem moc nemyslím )

OK, tvoje věc, ale já si stejně myslím, že to poněkud alibistické " nebudeme rozbíjet rodiny", jak píšeš, řekne vždycky chlap, aby si užil sexu, protože žena to sice může ( hlavně kvůli tomu muži) vyslovit taky, ale pak je v pohodě, naprosto smířená a nepokládá na diskusi takové otázky typu " a jak dloho se s tím dá žít?, , Jak dlouho se to dá vést?že

Tak nějak bych řekla, že ten chlap si touhle otázkou hlavu neláme Má v pohodě sex navíc od ženy, co od něj asi nic nechce, sem tam jí řekně něco hezkého o svých dětech ( to aby ona se cítila lépe) a je v pohodě ) protože víš co, žít se s tím,, co vy dva děláte, se dá .... třeba furt

Já ti nechci brát iluzi, ale takových " vztahů ", co ty prožíváš, jsou mraky

Většinou dokud to nepraskne. Dřív nebo později vás někdo známej spolu uvidí, a takové věci se rychle roznesou. Pak si budete muset oba vybrat.

Ahoj,

souhlasím s tím, co je tady už napsáno, to jak to popisuješ je prostě alibismus, samozřejmě že s tím někomu ubližujete, minimálně tvému muži a jeho manželce a dětem...přece se nebudeme řídit radou co oči nevidí to srdce nebolí (já s tím teda vůbec nesouhlasím)

Upřímně řečeno jsi prostě normálně nevěrná...a tudíž je jenom na tobě jak to vyřešíš, pokud k tomu novému muži cítíš hodně, tak to můžeš říct manželovi a třeba bude ochotný hrát divadlo pro děti, jako že jste spolu ....
a nebo to s novým přítelem co nejdříve ukonči, protože se ti to dostane pořádně pod kůži

Reaguji na Lidul: Neřeš to a užívej si, že tě to potkalo, alespoň budeš mít na co vzpomínat. A hlavně buď opatrná!

žádné moralizování nepomůže.Proč by měla o tom říkat manželovi, nebo proč by to měla ukončovat s milencem? S tím nesouhlasím. Jedno horší než druhé. Říct o tom manželovi je ještě větší blbost. Přiznání nevěry je jistý druh sobectví. Nám se tím vlastně uleví ale co pak dál a co ten druhý? Ani nemluvím o ztrátě důvěry a jak se to podepíše na vztahu. Takže jak říkal Plzák, zatloukat, zatloukat, zatloukat. Důležité pak je, jak si to naprogramuješ v hlavě s milencem. Aby se Ti nedostal pod kůži a ty kvůli tomu nezahodila svůj život co máš teď. Jestli to nedovedeš brát jako hru, tak je lepší vycouvat. Protože je co ztratit. Chemie, hormony, adrenalin jsou jen chvíli, pak přijde stereotyp a tento milenec a ty chvíle taky zevšední. Tak moje rada, i když mě tady mnohé za ni odsoudí, jestli v tom hodláš pokračovat po zvážení všech pro a proti, tak pokračuj, ale zvol jinou strategii - jen si užívej přítomnosti s milencem. Paradoxně to může zlepšit i kvalitu stávajícího manželství.

Říkat to manželovi je šílenost. Taky by mohla zůstat sama. Milenců, co tě hrozně milují, dokud jim nevisíš na krku, je asi milion. Nikde nikdo neříká, že by ji milencec chtěl napořád. Naopak on "nechce rozbíjet rodinu", ne?

No a milenec... záleží, jak to zvládne, ale já bych to spíše viděla na ukončení, Jednak je prostě nevěrná a za druhé, podle svého příspěvku milenecký vztah jednoduše nezvládá.. Pokud by si v pohodě ( ale v opravdové pohodě!) užívala nezávazný vztah s milencem, jak ty ji radíš a žila přítomností, tak by sem žádný příspěvek vůbec nepsala a až vůbec ne takový, jaký napsala - kde mj. uvažuje o tom, " jak lze takhle dlouho žít?", "utrápím se s ním i bez něj"

Jo a jinak nechci být uštěpačná, ale tvrdit v 27 letech toto :

Je to takové to druhé já, co člověk potká jednou v životě. Nikdy jsem to ještě nepoznala. Mně je 27 a jemu 39.

Mladá paní, to nemůžeš v 27 letech ještě vědět.. věř mi, že takových, " co potkáš jen jednou za život" ) ještě potkáš..

Chápu, že tě asi mimořádně přitahuje ale na tu jedičnost, bych to zas tak prostě neviděla..

Reaguji na marketahr: dobře jsi to shrnula. Je fakt, že mi jí neporadíme, to nikdo. Pomoci si musí sama, i se rozhodnout a za své rozhodnutí nést následky. Však může při další schůzce nadhodit, že manžel má tušení a románek třeba skončí rychleji, než začal. Je to hlavně únik ze stereotypu, chlap říká každý druhý, jak kvůli dětem to musí vydržet v nefunkčním vztahu. Když by byl tak nefunkční, pro děti je snad lepší, když v tom nemusí vyrůstat a rodiče si užije více kdy má. Takto, než trávit čas s milenkou, by ho měl raději trávit s dětmi.

Žiješ jenom jednou, tak si užij těch pár pěkných chvil, co se ti nabízí. Ale jenom pokud na to máš, jak psala romula, pokud dokážeš žít přítomností. Neplánovat si s ním žádnou budoucnost, nestavět vzdušný zámky, nečekat žádný šťastný konec, protože ten nejspíš nepříjde.
Nikdo neví, jak co dopadne, takže jestli ti ten vztah dává víc než bere, buď s ním dál. Trápit se budeš stejně, takový je život a takové jsme my holky, prostě vždycky dáváme víc citu než muži a říkat můžeme cokoli, je to tak. Neřeš, jak dlouho to potrvá, jestli to vydržíš, na to ti nikdo nemůže odpovědět. Jen ať se ti nedostane moc pod kůži, ber to jak to je a snaž se neprozradit a tím neublížit manželovi a dětem.
Není to hezký, ale soudit tě nikdo nemůže. Jsou to pro tebe jedinečný okamžiky, jedinečný člověk pro danou chvíli, tak si to prožij ale nenech se tím zničit

Díky za všechny komentáře! Vím, že si s tím musím poradit sama, každý jsme jiný...pokud se neurazíte, spíš jste mi takovými vrbami, protože tohle se probrat s kamarádkami nedá...jak by se pak mému muži podívaly do očí. Mám ráda svého muže TRUE - mám krásnou dceru a že byly doma nějaké dohady a já si vzala člověka spolehlivého, zodpovědného, skvělého otce...a jen proto, že se mi nepodlamovala kolena se nevdávat? Neznala jsem ten pocit.
Romulko, to co píšeš je asi nejblíž tomu, co si představuji, jak by to mohlo být. Díky

do té doby než tě to totálně vyždíme , a že ten den přijde. Ale taky ti žádnou objektivní radu neposkytnu žádná na to není . Musíš vědět sama co jsi ochotná obětovat pro blaho své či ostatních.Takže pokud to tak cítíš prožij si to, Konec konců budeš to stejně jedině ty sama kdo ponese následky svých činů ať budou jakékoliv.