Mám dát přednost lásce nebo pobytu v zahraničí?

Tak určitě je taky fajn se zamylet nad tím, co od pobytu v zahraničí očekáváš a třeba jakou školu studuješ a co by ti to mohlo přinést do budoucna. Pro můj obor je pobyt venku nezbytný a je to něco, co mi dá hodně. A všichni lidi, který znám a studovali v zahraničí jsou nadšeni. Záleží i na tvé povaze, na tvých životních cílech, co chceš dokázat. Jak říkám - konečný rozhodnutí udělej podle svého srdce, diskuze je sice dobrá, ale je to tvůj život

To právě poznáš, až když tam jsi. Dozvíš se spoustu věcí i o sobě Ale OK, beru, každej jsme jinej. Z tvých příspěvků chápu, že ty na to prostě nejsi. Však o tom to je, nemůžeme všichni být stejní

Já na semestr odjela, ale partnera jsem tenkrát neměla. Určitě doporučuju, ta Anglie zní super a pak to vypadá i dobře v životopise A dalo mi to hodně.
Přijde mi to od něho dost sobecké, mně by se půl roku taky hrozně stýskalo, ale rozhodně bych přítele podpořila! Můžete si psát, volat přes skype. Navíc Anglie není na konci světa, jednou můžeš do ČR, on jednou do Anglie a viděli byste se po dvou měsících. To už nezní tak hrozně.

To je pravda A taky se dozvíš spoustu o jiných lidech - kdo se stará, jak se máš, a kdo za celou dobu ani nenapíše

Tak jsem se zeptala i chlapa, pustil by mě, protože by to pro mě bylo určitě přínos. Abych si pak prý v 50 neříkala, že já koza jsem nejela a držela se s tím mým milým doma za ruku.

Já vlastně když jsem ho poznala, na rovinu mi řekl, že je zde možnost, že časem odjede do španělska. Ne na půl roku, ale na pořád. Vzala jsem to, už od začátku vím, že pojede, i kdybych se věšela ve skříni
Jen teď je rozdíl ten, že vím, že bych byla ochotná opustit čr a jet s ním.

Já osobně bych nejela, sama bych to bez přítele nevydržela. On by mě nejspíš pustil, ale určitě by se trápil, to vím. Také jsem dost žárlivá (neplést s hysterkou), takže bych se asi zbláznila pomyšlením, co kde a s kým dělá - i když na 100% vím, že by mi nevěrný nikdy nebyl. Prostě jsme takový malý závisláčci Ale tohle je hrozně individ. otázka, záleží na délce vztahu a dalších jiných okolnostech.

Já bych jela. Byla jsem v USA delší dobu, když jsem měla 3-letý vztah. Vztah pak vydržel dalších X let a ta zkušenost byla úžasná a rozhodnutí jet bylo jedno z velmi důležitých a nejlepších rozhodnutí v mém životě.

Trošku to chlapec nemá v životě ještě uspořádané, navíc tě citově trošku vydírá a dělá z tebe a priori toho, kdo ten vztah položí nevěrou - měl by se stydět.

Přesně. Mně bylo sladkých ..náct a zjistila jsem, jak jsem úžasně soběstačná, schopná a silná, prostě nejlepší.

Haha, přesně. Mně už sice -cet bylo před pár lety, ale ani teď to poznání své soběstačnosti a objevení dalších vnitřních sil není marné

Ještě před pár lety kluci chodili na vojnu na dva roky... koukám, že to mělo ledacos do sebe...pro obě strany.

Kdybych byla tebou určitě bych jela. Kdy jindy budeš mít šanci cestovat a vzdělávat se? Až budeš mít rodinu a spoustu jiných starostí? Pokud je váš vztah pevný tak to určitě vydrží. Jeď a nenech se odradit

já bych jela v dnešní době se dá být denně v kontaktu díky internetu, takže žádnej problém.

Já bych neodjela, ale pravda je, že jsem po takovém vycestování nikdy také netoužila, tak je to pro mě snadné to takhle říct. Musíš vědět jestli po tom toužíš a jestli když si představíš že tu zůstaneš, tak je ti to líto. Pak bych ti řekla jeď, myslím, že i ten vztah by to mohl přestát. Jemu se to určitě také rozleží v hlavě a nebude tě takhle hloupě vydírat, to byla spíš ta prvotní chlapská reakce, počkej až si na tu myšlenku zvykne.
Jestli jsi ale po tom nikdy zvlášť netoužila zůstaň doma, nebyla bys tam pak spokojená.

Souhlas s holkama, určitě jeď, je to obrovská zkušenost a kdy jindy, než teď? Až budeš mít rodinu, děti, tak už se nikam nedostaneš....teď máš skvělou příležitost. A Tvůj přítel je pěkný sobec. Chápu, že mu bude smutno, ale je to jen půl roku.

V minulosti naši tatínkové jezdili na vojnu a maminky to taky jak vidíš přežili a ustáli. A v současnosti je to díky internetu ještě mnohem, mnohem jednodušší. Navíc letenky do Anglie jsou levné, tak může za tebou párkár přijet (nebo jet autobusem, ty vyjdou za hubičku a ubytoval by se u tebe). Vše se dá vyřešit, jen chtít.

Víš, lidé se rozcházejí (vím, že teď to slyšet nechceš, věříš ve váš vztah apod...), ale stačí se podívat kolem sebe a mohla by jsi si někdy vyčítat, že jsi prošvihla fajn příležitost kvůli nějakýmu chlapovi, který za to třeba ani nestál.

Já jsem v opačné situaci, můj přítel chce také odject pryč. Ale nikdy by mě nenapadlo mu to zabraňovat. Ano, mrzí mě to. Ale třeba to naopak posílí náš vztah. Třeba ne, třeba to vyprchá a třeba si tam někoho najde....to člověk nikdy neví, to je prostě život. Stejně tak mu ale může přes cestu přeběhnout nějaká slečna v Čechách. Prostě v životě to je občas pěkně zamotané, ale myslím si, že bys měla tuhle příležitost využít a jet.

Já bych taky neodjela..vím, že bych se trápila a přítel taky a za to by mi to nestálo.. Kdybych toužila po zkušenosti, tak bych navrhla partnerovi, abysme jeli na léto třeba společně na delší dobu..

No musím říct, že kdyby mi on řekl to samé, taky bych nadšená nebyla a snažila bych se ho přemluvit, ale v duchu bych věděla, že je to pro něj dobré a počkala bych na něj.. jen se prostě bojím toho, že odjedu a až se vrátím, tak už to nebude jako dřív nebo v nejhorším případě se rozejdeme Byla jsem sice měsíc v Americe, ale to sem přítele neměla a myslím, že i pro mě bude půl roku bez něj hrozně moc těžký vydržet. Stačilo když sme se neviděli tejden a oba sme málem umřeli žalem to říkám trochu s nadsázkou, ale bylo to tak.