Cituji berolina: a co zkusit třeba opačnou taktiku a jakoby mateřsky ale až opravdu přehnaně ho litovat,
To mě taky napadlo, nejspíš to vyzkouším... Asi mi dá hodně zabrat to vydržet, já na tyhle taktické hry moc nejsem, jednám (možná až moc) přímo, čitelně a tak jak to cítím
LauraT
Cituji LauraT: a co zkusit třeba opačnou taktiku a jakoby mateřsky ale až opravdu přehnaně ho litovat
Cituji LauraT: To mě taky napadlo, nejspíš to vyzkouším... Asi mi dá hodně zabrat to vydržet, já na tyhle taktické hry moc nejsem, jednám (možná až moc) přímo, čitelně a tak jak to cítím
Taky jednám přímo, taková komedie by ho mohla ještě podpořit a mohl by to rozjet ještě víc.
Tohle co dělá tvůj chlap ,dělá moje tchýně.To je něco poslouchat, jak jí všechno bolí a píchá .Není snad schopná se o něčem jiném tak bavit jak o nemocech.A když jsem jí jednou řekla, jak je to hrozný, tak úplně ožila a rozjela to ještě víc. Teď ty její kecy ignoruju, nebo okamžitě stáčím řeč jinam.
Cituji LauraT: Co až budeme mít děti
spíš to vypadá, že jedno dítě už máš . No co to je?! Já bych takového chlapa už dávno ZABILA, protože tohle je přesně ta věc, na kterou jsem nevysvětlitelně alergická. Jeho matka mu to pochopitelně celý život baštila, ne? Neměla by sis kvůli němu vzít ještě v práci § - ošetřování?! Nenech se vydírat tím, že se o tebe 2x do roka stará, když jsi nemocná. Tohle je jiná záležitost, touha být neustále středem pozornosti kvůli bebínku ho měla opustit nejpozději v 7mi letech. S takovým chlapem bych prostě nevydržela a radu jak ho změnit bohužel nemám. To snad ani nejde. Něco podobného jsem měla pár měsíců taky, několik scén, že měl v noci noční můry a já mu nechtěla jít udělat kakao a povídat si s ním o tom (ve 3h ráno) a pak letěl tak rychle, že se za ním ani nestačilo zaprášit.
Cituji tlapka6: Taky jednám přímo, taková komedie by ho mohla ještě podpořit a mohl by to rozjet ještě víc.
možná, ale u nás oba víme, že to je sranda a smějem se tomu. ale jinak u laury si spíš myslím, že jejímu chlapovi po takové komedii dojde že se chová jak malé dítě a tak je teda s ním zacházeno jako s malým dítětem. a žádnému chlapovi přece nemůže být přehnaná péče dlouhodobě příjemná. takže sázím spíš na to, že si příště rozmyslí, jestli zase bude fnukat nad bolavou hlavičkou a rýmečkou
Cituji RomanKaS: několik scén, že měl v noci noční můry a já mu nechtěla jít udělat kakao a povídat si s ním o tom (ve 3h ráno
to snad ani nemůže být pravda
Chlapi všeobecně si stěžují při nemocech více než ženy.
Rozchod je blbost.
Řešila bych to jak píše BEROLINA. Neboj, on si uvědomí, že si z něj děláš srandu a že je to ironie.
Lilliana
aby ses pak nedivila a on to nebral jako samozřejmost - ono to tím chlapům taky nemusí dojít
otázka je, jak moc je to jejich naříkání snesitelný
Matadi už mu to došlo a oba se tomu smějeme. Ale podle toho, co tu holky psaly, si ten můj stěžuje daleko méně, ale více než já.
berolina
No právě , ale sranda je něco jinýho.
Já myslím, že takovýto člověk by ironii nepoznal . To by už dávno dal pokoj.
Myslím, že kdyby Laura na tuto komedii přistoupila, mohla by ze sebe dělat blázna do konce života. Já bych ho asi odtáhla k psychologovi- než bych ho zabila.
On vydírá a představ si , že by měl dítě....
A taky bych mu nechala tuto diskuzi přečíst, aby věděl , že svým chováním obtěžuje Lauru jak ovád a jak jsou takovýhle "chlapáci" žádaný.
tlapka6
chudák, a ještě z toho dostane komplex nedocenitelnosti, nepochopení, malého zájmu o jeho osobu, a my všechny tu budeme jen s.lepice
matadi
tlapka6
No dámy, vidím, že se tu dobře bavíte Ne, všem vám moc díky za rady. S tím ironickým a přehnaným opečováváním se právě bojím, že se mu to, hypochondrovi jednomu, bude naopak ještě víc zamlouvat Konečně se o něj budu zajímat, poslouchat jeho stesky, foukat mu na bolístky, utěšovat, on bude středem pozornosti...
Cituji Lilliana: Rozchod je blbost.
Děkuju, aspoň někdo mě tu podpoří! Když tu čtu diskuse od holek, jejichž manželé je podvádějí, mlátí či psychicky deptají, říkám si, jak se vlastně mám dobře Že kvůli takové "prkotině" přece nekopnu do pr... jinak fajn chlapa Navíc ho mám ráda!
Jenže kdyby si alespoň nestěžoval tak často Nejen doma předemnou, ale i ve společnosti cizích lidí, když se bouchne, píchne, přehnaně si bolístku fouká či kontroluje... Tohle jsou okamžiky, které bych nejradši vymazala či zapomněla. (Případně ho něčím vší silou přetáhla, aby si měl konečně CO foukat!)
A on si to někdy sám uvědomí jaký je hypochondr (například když mu "zrovna nic není")? protože si myslím že psycholog by od věci nebyl, ale to by musel chtít on sám
..ale rozhodně jak tu někdo radil-opouštět ho kvůli tomu-totální kravina, pokud píšeš že je jinak prostě ideální
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.