Má dcera přispívat ze svého sirotčího důchodu.

Reaguji na katula:
Kvalifikovaný soudce by Ti odpověděl, že vyživovací povinnost k dítěti končí dnem úmrtí jeho rodičů.

Ano správně, někdo sám od sebe pomůže, protože má normální vztah s rodičem. Asi ve svém okolí neznáte rozvrácený vztah rodiče a dítěte - bývá to i mnohem horší než, že nechce dát matce své peníze

No to máš pravdu, není to vina dcery, ale v životě se prostě stanou věci, které nečekáš!

Přesně, pokud nemá hezký vztah s matkou a tak strašně trpí, nikdo ji nenutí tam bydlet a vyjídat společnou kasu
Důvod dcery je hlavně tenhle:

Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi je vzájemná. V situaci, kdy jsou děti schopny samy se živit, jsou pak povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují (tedy nemohou-li si odpovídající potřeby zajistit samy). V případě, že rodiče mají dětí více, zákon stanoví, že každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí. Zde platí, že úprava takovéto vyživovací povinnosti je možná jen návrh a neodporuje-li to dobrým mravům (např. v situaci, díky rodiče jsou nezaměstnaní,ale nikterak svoji složitou životní situaci neřeší a jen spoléhají právě na tuto povinnost dětí apod). Nutno zdůraznit, že výše uvedené povinnosti se vztahují na rodiče s dětmi v případech, kdy žijí ve společné domácnosti, kdy žijí odděleně, i za trvání manželství i po jeho skončení. Zkrátka vztahy rodičů s dětmi nelze v tomto smyslu přerušit.

Tak já měla uplně stéjný případ jako ty, akorát né v roli matky, ale v roli dcery.
Otce jsem nikdy nepoznala, a posílal matce výživné 1200kč, přesně když mi bylo 20 zemřel, takže jsem začla pobírat sirotčí důchod, něco přes 6000tisíc.
A samozřéjmě když jsem žila doma u máti, tak jsem ji přispívala, jak na nájem tak na stravu, asi by to bylo hodně nevděčné a sobecké si důchod nechat celý pro sebe a ještě aby mě máti živila.
Dávala jsem ji mám dojem 2500kč-3000t, zbytek jsem měla pro vlastní potřebu, jako doprava do školy, atd.. Občas jsem domů něco nakoupila na jídlo.

Hlavně nemoc a ztráta zaměstnání je tedy v dnešní době naprostým překvapením, které nikdo nečeká škoda, že každá pojišťovna má reklamy přes půl baráku "zajistěte si svou životní úroveň"

Reaguji na chamelka: To je od tebe hezké

Jako mě vytáčí, že tu někdo píše a dělá z matky nějakou socku, která si nafláká děcka a pak se o ně nestará. NIKDY nevíte, co se vám může stát! Ale to pochopíte, až se něco stane vám

Reaguji na Moňas: Naprosto souhlasím, jsou v životě věci na které se nelze připravit a někdy ani není dostatek času, člověk může plánovat, ale život mění. Chtěla bych vidět jak je kdo 100 % připravený, když žije málem od výplaty k výplatě na dlouhodobou nemoc, či při dnešní nezaměstnanosti dlouhodobou nemožnost si práci zajistit. Navíc při těch majetkových možnostech a po rozvodu se kterým se zakladatelka musela vypořádat půjčkou a přesto se snažila dcerám něco našetřit atd...

Sarro, naprosto souhlasím.
Tady může být řečeno tisíc důvodů, proč by měla platit a stejný počet, proč ne, ale stejně to nevyřeší zjevně narušené vztahy z dřívějška.

Tento názor mě příjde hloupý! Možná ho mají ty osoby, které jsou z nějaké "lepší finanční rodiny"
Jelikož se u nás doma počítala každá koruna, tak to ani nijak prostě nešlo.

Co na mě útočíš? Tak ti teda řeknu svůj příběh...

Celé těhotenství jsem musela být na neschopence, navíc 2x v nemocnici, peníze byly fakt trapný, co jsem dostávala za nemocenskou, ale zvládli jsme to. Pak syn, když mu byly 2 měsíce vážně onemocněl, málem nám umřel, byl víc jak měsíc v nemocnici, teď je mu rok, teprve dobral léky, víš jak drahá a náročná byla léčba? A pak mi tady nějaká.... "ježek" bude tvrdit, jak má být člověk na vše připravený. Fakt ubohý, je vidět, že ti zatím život nikdo pořádně :neosladil"!

Tak doufám, že jsi na všechny strasti, které tě můžou v životě potkat dobře pojištěný a nikdy se ti nic takového nestane

To bylo trefné

Nečetla jsem celou diskuzi, takže přispěji jen svým názorem na základě popsané situace v úvodu: Podle mě by celý sirotčí důchod měl připadnou tobě, jako jejímu rodiči. Dítě studuje čili je závislé na svých rodičích, kteří k němu mají vyživovací povinnost. Celý sirotčí důchod bys teda měla dostat ty a poskytovat z něj zázemí své dceři, aby mohla v klidu studovat, měla kde bydlet a co jíst. Jí bych pak dávala odpovídající kapesné. Třeba 1000,- měsíčně. Pokud by chtěla více, ať jde na brigádu.

No jistě, vždyť se řídí dle reklam u dálnice a v televizi