Má dcera přispívat ze svého sirotčího důchodu.

Reaguji na anelim: K té vyživovací povinnosti, kterou se tvá dcera ohání...
Ano, zákon ji definuje všobecnou frází, "do doby, kdy dítě není schopno se samo živit" Ale právo na cokoliv by nemělo odporovat, jak se říká, dobrým mravům. Tvoje dospělá dcera považuje onu vyživovací povinnost za samozřejmost, ani se neobtěžuje /a nejen ona/ alespoň formálně ze slušnosti a úcty požádat rodiče, zda by byl ochoten se podílet na její výživě po dobu studia...třeba v 20, 25 nebo i ve 30 letech... Není to totiž omezeno věkem, ale kde je nějaká slušnosta úcta "dítěte" k rodiči? Navíc Zákon o rodině „dětem“ ukládá povinnost svoje rodiče ctít a respektovat...o této povinnosti nemá dcera možná ani páru... Na rozdíl od porušení povinnosti rodiče podílet se na výživě dítěte, není porušování povinnosti ctít a respektovat svého rodiče trestným činem, ale stále jde o porušení zákonné povinnosti a takové jednání je v rozporu s dobrými mravy. V tomto případě tedy není a nemělo by být rozhodující pro přiznání nároku na výživné případné pokračující studium... Vím, že to hrnu do extrému, ale možná by se nad tím měla dcerunka /a mnohé další "děti"/ zamyslet, než se začnou ohánět "svými právy"...

A co se týče podpory dospělého, třeba 30 letého věčného studenta...
Je otázkou, zda studium na vysoké škole je doba, kdy se „dítě“ ještě není schopno samostatně živit. Školský zákon ukládá rodičům povinnost zajistit, aby se dítě řádně vzdělávalo, a to i nad rámec povinné školní docházky. Působnost Školského zákona je však omezena středním vzděláním a pro vysoké školy platí Zákon o vysokých školách, kde již žádná povinnost rodičů není zakotvena. Pokud by dokončené střední vzdělání nebylo dostatečnou přípravou dítěte na budoucí zaměstnání a „dítě“ se ještě nebylo schopno samostatně živit, zcela nepochybně by i vysokoškolský zákon obsahoval stejnou povinnost rodičů jako Školský zákon. Jinak řečeno, zákonná povinnost rodičů podílet se na výživě dítěte by měla končit dokončením středního vzdělání, kdy je „dítě“ již připraveno se samo živit. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že v rámci dobrých mravů v rodině, pokud „dítě“ respektuje své rodiče, by se již rodiče neměli podílet na výživě dítěte při jeho studiu na vysoké škole, ale odsud posud.

Takže holka půjde do života s holou "pr...." a ještě má přispívat ze sirotčího důchodu, který náleží pouze ji.
Kdyby rodiče při narozeni dítěte dávali stranou, řekneme pouze např. 300,-, tak za rok 3600,-, za deset let o nulu více a za dalších 10 let, což nyní dceři je, by měla rodina k dispozici 72 000,- na možné rizika, která život přináší.

Reaguji na Moňas:
A co ta druhá dcera, výdělečně činná?

pouze ji na jeji životní potřeby...bydlení, jídlo, vzdělaní...ale to ona odmíta platit. Tak at se odstěhuje a nechá si vše pro sebe.
Rodině se uleví, bude si moci zažádat o sociální davky.

...proč si již dospělá dcera nespoří, aby nešla do života s holou pr...? Matka se starala doteď.

Tak ať jde do světa se svým sirotčím důchodem. Vždyť si může najít i brigádu a bude na tom finančně mnohem líp, než její matka se zbylou rodinou

kdyby kdyby... třeba spořili, ale jelikož byl otec alkoholik, spoustu peněz propil a práci jistě neměl

Ne, to jsem opravdu neusoudila, jen přemýšlím, že je to dost zvláštní situace a reakce dcery mě hodně překvapuje. A ač to není k tématu a je to úplně jiná situace, sama za sebe vím, že já bych své matce taky nepomohla, i kdybych mohla, protože vím, co se mezi námi dělo a raději pomohla komukoliv z rodiny, jen jí ne. A vzhledem k mým zkušenostem mě nutí se nad tím zamýšlet víc, i když je to bezpředmětný, protože zde můžeme vycházet jen z toho co víme od zakladatelky.

o té téma není řeší se tu tahle dcera. Víš co? Přála bych ti, aby se ti povedla taky taková dcera a to nemyslím zle.

Reaguji na katula:
A jak se starala, myslela jsi tim oblékala, krmila? To předpokládám, že každy rodič ví, že bude po narozeni svého potomka muset plnit jeho fyziologické potřeby. Další potřebou dítěte je vzdělaní, což činí.

ale to bys asi u ni nebydlela, ne. Odstěhovala by jsi se.

Měla jsem stavební spoření a mám pro každou dceru 40 000 když se mi něco stane třeba smrt nebo invalidita.Bývalého manžela jsem musela vyplatit z domu který jsme měli napůl právě s toho stavebka .K tomu jsem si vzala ještě úvěr aby to stačilo.Máme velký dům a jednou se o něj mhou moje děti podělit.

Moňas, vždyť jsi také maminkou. Žena musí myslet hlavně na dítě, i přesto, že mužskej stal za nic. Tato částka neni ohromná, aby udělala díru do domácího rozpočtu.
Jinak bohužel, dceru nemám. Život to zařídil jinak, mám dva syny. Ale přesto Ti odpovím. Syn studuje, měl by jeden průšvih na škole nebo by přerušil školu, okamžitě zavírám tok peněz na jeho vzdělávání a šel by makat. Mou filozofii zná a také ji dodržuje.

Souhlas s nickiskem, Maui a hlavně sarrou - dcera musí být hodně nešťastná.
Nějaké řeči o tom, že asi nebude studijní typ atd. - já chodila na prestižní gympl, spolužákovi se rodiče jen poklidně rozváděli, nikdo neumíral, nikdo nebyl alkoholik a stejně najednou propadal - ve škole ho udrželi učitelé, protože jim bylo jasné, že jinde by se z toho nevyhrabal vůbec. Holt ne všichni jsou "silné a odolné osobnosti".
Mluvila si s ní běžně, povídaly jste si nebo první věc, o které sis s ní po dlouhé době promluvila, bylo kolik by ti teď měla dávat peněz?

Reaguji na sarra: Ale ano, ale mým cílem je vést dítě k zodpovědnosti a samostatnosti