Lže nejen rodičům, ale i mně...

alenec klekanec
měla jsem chorobného lháře.Jinej nebude,bude lhát pořád,to je můj názor.Nebyla bych s takovým chlapem,šla bych od něj.

odejdi od něj, udělej to dokud ti lže jen v takovým maličkosech, jako je přihláška na školu...

pryč pryč pryč

No, přiznám se, že znám pár lidí, kteří o studiu nějaký čas takhle rodičům taky lhali, o tom, že je to špatné atd. tu asi diskutovat nemusíme. Ale že o tom lhal i tobě, to už je trochu něco jiného. Jde o to, jestli lhal jenom proto, že se za to stydí, nebo vážně jen využívá rodiče, aby mu vše platili, a jinak nemá žádnou brigádu, snahu nebo tak a nehne ani prstem. Měla by sis s ním o tom promluvit, protože jinak je vztah s takovým člověkem vážně o ničem.

scruffy
No,já myslím,že každá taková lež je špatná a neomlouvalo by ho to,že se za něco stydí,toto je lež v dost podstatné věci.(lhát takhle rodičům)
No,já osobně lež nenávidím a strašně.
Každopádně se shodujeme v tom,že raději od něj rychle pryč.

Já bych mu řekla, že vím, že si žádnou přihlášku nepodal, že nechápu proč lže rodičům, natož mě, když bysme měli táhnout za jeden provaz, a že kdyby to se mnou myslel vážně tak by mi nemohl lhát a ještě kvůli tomuhle.Řekla bych mu, ať se nad sebou zamyslí, a že já nebudu chodit s lhářem, protože jestli lže vůli tomu, tak si u něj nemůžu být jistá. Odešla bych a nechala ho nad sebou přemýšlet. V případě, že by s tím nic nedělal, rozchod.

přesně tak, ať si lžou třeba cizí lidi, ale lhát rodičům nebo dokonce někomu, s kým žiju? To ne, tohle já taky netoleruju...

Věčný student a nenapravitelný lhář, nic do něj, pryč

ahoj

Se lhářem bych taky nechtěla mít nic společnýho, jednoho takovýho jsem taky kdysi měla, lhal mi rok o tom, že studuje dálkově gympl či co a přitom se tam ani nikdy nepřihlásil...takovej člověk si pak v klidu vymyslí co chce, kdy chce, v čem chce.. Nemá cenu vkládat do něj naděje.. I moje mamka žila se lhářem.. škoda mluvit. A navíc když ten tvůj lže i rodičům v tak zásadní věci a v klidu si za to ještě nechá platit...asi nebude mít smysl pro úctu k lidem, ani k k tobě

I já mám tu zkušenost. Můj (díky bohu už) bývalej přítel byl chorobnej lhář. Lhal svému okolí, rodičům, i mně... a připadalo mu to normální a naprosto v pořádku. Jsem ráda, že jsem včas dala ruce pryč. A tobě radím to samé...

Říká se, že kdo lže svojí mámě, tak přítelkyni/manželce bude taky lhát. Já jsem taky měla přítele a ten tak strašně lhal, že už tomu asi i sám věřil a co nechápu vůbec, tak mi lhal ikdyž jsme se rozešli a všechno už bylo jedno. Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že mi nemusí lhát, že se všechno dá řešit, když mi to řekne.. já nelžu a tohle nechápu. teď mu nevěřim ani pozdrav

to je nemoc

alenec klekanec

S tímhle se nedá nic dělat, seber se a utíkej pryč. Já bych takového člověka snad už ani nemohla milovat, prolhaného, líného flákače

Nad tímhle nezvítězíš, nikdy. V rámci zachování aspoň části zdravého rozumu ho pošli tam, kam patří.