Litujete svého tetování a proč?

Reaguji na Tigress: A lituješ ikdyž jsi tetování chtěla dlouho, nebo to tehdy pro tebe byla impulzivní záležitost?

Tak dle mého se tetování neokouká, já ho vůbec nevnímám. A přetetovat se to dá vždy. Moje první bylo v mládí a byla to moda. Přetetovala jsem ho proto, že spíš okolí mě upozorňovalo, že je to blbost. Tedy manžel. Dala jsem si tam osobní věc, ale tatér mi nějak nesedl, i když patří ke špičce. Takže teď mám druhý cover up a je to přesně ono. Už léta jsem chtěla kérku od této holky. A je to ono.
Jinak já jí řekla jen myšlenku a ona to prostě ztvárnila. A byl to asi až čtvrtý návrh, ale v tu chvíli jsem věděla, že je to ono.
A je mi jedno, co si lidi myslí, v práci se oblékám tak, aby to neřvalo do očí, ale nějak důkladně to nemaskuji. A ve svém věku vím, že to není rozmar, mám to srovnaný.
Jo a ženska v 60 vždy nemusí být zvcvrklá s visící kůží, mám jeden exemplář doma... ;-)

Reaguji na Petruszka: A jak to chodí, pokud chci, aby mi tatér udělal návrh, já si ho vzala domů a rozmyslela se, jestli se mi líbí a jestli k němu půjdu? Hádám, že zaplatím nějakou menší částku a není problém?

Já si zaplatila zálohu, která mi pak byla odečtená z ceny. Za samotný návrh jsem neplatila nic. Ona mi pak mailovala návrhy a já psala připomínky. Teď se chystám na další a návrhů už bylo asi 5. Tady jsem neplatila už ani zálohu, při poslední kérce jsme se po těch cca 20h docela poznaly. Ale samo vše záleží od tatéra a salonu.

Nelituju žádného... moje první tetování je památkou, nebo spíš takovým zakončením dlouhé fáze mého života. Moc jsem se tam neodvázala, le stále se mi líbí. Druhé už byla větší anarchie, nechala jsem zcela volnou ruku tatérovi (pouze jsem schválila barvy a plus mínus rozměr) - řekla bych, že v tomhle případě u nás došlo k nějakému esteticko-názorovému splynutí a je to kérka, která jako kdyby znázorňovala vnitřek mého já. U třetího tetování jsem šla primárně po vizuálu- šlo o určitou hru a fyziognomií lidského těla - naprosto getnoduchá geometrie, mám to po celé vnitřní linii paže, takže jsem potřebovala něco, co se mi neokouká. Čtvrtá kérka, tam trochu váhám, jestli litovat. Bylo to momentální rozhodnutí a i přes prověření si salonu si nejsem jistá, jestli něco nebylo špatně. Navíc velice špatné hojení, alergická reakce na krém - výsledek více než rozpačitý, ale zase to tak nějak utvořilo můj vztah k tomu tetování. Minulý týden jsm byla na zatím posledním - pátém. Motiv jsem si nevybírala, prostě mi byl "přidělen" - je to ale součást něčeho hlubšího a většího, něčeho, s čím se ztotožňuju a co/kdo mi je hodně blízké.

Pro mě je každé tetování jakýmsi záznamem vlastní životní cesty, něco jako deník. Deník, který si nepřečte nikdo cizí, jen já sama (a do jisté míry tatér). Takže i to nepovedené tetování si právo na svůj prostor obhájí
Ale k tomuhle postoji jsem si tak nějak vyšlapala cestu možná trošku netradičně. Když půjdu na tetování, bude pro mě možná i nejdůležitější věcí osobnost tatéra - rozhodně ne cena či vzdálenost. Když si sedneš s tatérem - po stránce lidské, ale i co se týká vizuality, může vzniknout něco až nečekaně dobrého. Když to někde zaskřípe, no, tak pak toho člověk možná může litovat... ale pořád tu jsou lasery. Anebo covery. A když by nešlo ani to, tak černej obdélník se dá plácnout všude

O tetování jsem přemýšlela už před nějakou dobou, než jsem to uskutečnila. Když na věc přišlo, nechala jsem se přemluvit od švagrové, která byla objednaná, abych šla s ní a pak to byla velice rychlá záležitost.

Ja svoje tetovanie neľutujem.Pripomína mi najkrajšie obdobie môjho života.Je sice na chrbte,čize sa naň nepozerám každý deň,ale už sa teším na leto,ked ho opäť budem môcť odhaliť.Má pre mňa hlboký význam.Sama som si ho vymyslela, je to kvázi taká šifra,ktorú viem len ja a pár zainteresovaných ľudí.Ja mám svoje tetovanie rada.

Já nelitovala nikdy ani na okamžik...nechala jsem se tetovat v 18, dnes je mi 24 a tetování je natolik mou součástí, že bez něj už by to prostě nešlo...mám jednoduchý motiv na kotníku, vlastně jen takové čáry co přirozeně kopírují linii kotníku, tu kost...vypadá to zajímavě i v lodičkách, nijak to neruší a myslím, že je decentní a vkusné...o dalším neuvažuji, ale tohoto opravdu nelituji, stejně jako propíchnutého pupíku, který je taky už x let prostě součástí mě samotné a hlavně ho mám opravdu kvalitně udělané, stíny jsou i po těch 6 letech krásně nerozpité, okraje čisté a jasně ohraničené...mám ho celé obtáhlé bílou barvou, aby se nerozpíjelo a je to opravdu znát....

Já tetování mám, můj manžel taky, jezdíme na motorkách a je to náš styl, mám ho už dvanáct let a mám jich víc. Mám dobrou práci a fakt si nestěžuji. Nepopírám, že je to občas omezující a v šatech to vypadá zvláštně a žiju s ním dost dlouho, takže vím, že se spoustě lidí tetování nelíbí, mno mně se spousta lidí nelíbí i bez tetování . Tak ať si každý nosí co se mu líbí a v čem je mu příjemně a s čím se cítí příjemně

Jediné co bych možná opravdu dobře rozmýšlela je to KAM, protože lidé a názory a i práce se mění a někdy to člověk opravdu potřebuje schovat. Již několik let rozmlouvám své nej tetování na předloktí, je to taková květinka a VŠ a pořád ji řikám, ale co když jednou budeš chtít někam do banky , tak si nechala udělat komplet celá záda

Líbí se mi citát : Jediný rozdíl mezi potetovanými a nepotetovanými lidmi je ten, že ti potetovaní se nestarají o to, proč nejsi potetovaný

Reaguji na truksajda: Máš je krásná, zejména to na lopatce je boží

Já mám jedno menší tetování na zápěstí a nelituji. Má pro mě velký význam, který nemusí třeba někdo pochopit ale to mě nezajímá. Je důležité, že to má význam pro mě Další tetování zatím neplánuji i když jsem o něm přemýšlela. Na ženách se mi líbí spíše něco decentního ale to jen můj názor

Lidi, k čemu je vlastně tetování..?Tohle mi pořád uniká

Já nelituju. Ve 14 jsem si vymýšlela taková tetování, kterých bych dnes šíleně litovala, ale šla jsem ve věku 24 let a to už není obvykle takový problém. Odvahu na něco říkající tetování ale nemám, člověk nikdy neví, kdy se mu nejaká větička či symbol v hlavě nerozleží. Tak mám prostě jen nenásilně potetované kytkama přímo ruce, všem se to líbí, nikdo obvykle do kytek neryje. Mno na jednom prstu mám dokonce jméno svého snoubence, tehdy přítele, to jsem možná pár lidí vyděsila, ale tetování je malinké a dá se přetetovat, takže ani v případě rozvodu bych se o svou ruku nebála. Myslím si, že pokud necháte tatéra tetování navrhnout a neděláte ze sebe umělce a pokud je to jen pěkný obrázek a ne nic drastického či tupého (třeba složité nápisy, či např. jsem viděla vytetovanou plastovou zahradní židli!), tak se to neomrzí. Tetování mi příjde omrzí, jen pokud ho někdo někdy bral jako vyjádření něčeho, já ho beru jako ozdobu, něco jako náramky a náučnice, a to jen tak neomrzí. Jedno moje tetování i je na místě prstýnku a lidi si ho s prstýnkem pletou. Prostě jen další ozdoba. Žila jsem 24 let se stejnou holou rukou, vydržím dalších x let se potetovanou.

Nelituju a nikdy se to nezmění. Nechala jsem si přetetovat jizvu na stehně, která mi zůstala po operaci. A tetování je určitě hezčí než skoro 18 cm dlouhá jizva. Místo ní mám teď na stehně krásného zeleného draka a zatím jsem nenarazila na nikoho - kdo by vyloženě blbě kecal. I mojí babičce se to líbí

Super přístup ! Já mám namalovaný návrh už asi 4 roky a pořád to "není ono", pořád jsem nenašla někoho, kdo dokáže namalovat přesně to, co mám v hlavě. Mám pocit, že většina tatérů je zvyklá dělat spíš abstraktnější obrazce a já právě chci, aby to bylo co nejpodobnější realitě.

patrně pro to měl nějaký důvod - nejpodstatnější je, aby bylo na první pohled jasné a zřejmé, že je to plastová zahradní židle - ne, aby se každý zamýšlel, jestli je to bílý kůň, židle nebo čínské písmeno