Líbí se mi hajz.líci

swist
Kde to mám podepsat?

ahoj, tak to moc děkuju, potěšilo mě to...

s tímhle mi nezbývá než souhlasit a máš pravdu, bavila jsem se teď o tom s doktorkou a říkám jí, paní doktorko, když já z něho byla tak unešená, ten na mě kouknul a už jsem tála...nedej bože když se mě dotknul ... a na ten s.ex nezapomenu snad nikdy... a ona mí říká, děvče špatný vztah sex.em nezachráníte a k čemu je vám to jednou za měsíc když se zbylých 29-30 dní v měsíci hádáte nebo s vámi nemluví....
a má taky recht. s tím novým klukem to nebudu nijak extrémně hrotit, nějak mi po sobotním rande došlo, že mi ještě nepřijde úplně přirozené, aby na mě sahal někdo jiný - cizí, někdo kdo na mne sahá jinak, jinak voní--- prostě na to nejsem ještě připravená, jen se bojím abych šanci nepropásla...

já si to taky myslím, ale přesně tohle říká on o mě... říká, že jedinej kdo v tom vztahu potřeboval vyspět jsem byla já...

Nemáš zač, říkám jen co si myslím.

Na to je jednoduchá rada - prostě mu přiznej barvu a řekni, že není problém u něho, ale u Tebe. Že je fajn, ale že budeš potřebovat trochu času, aby ses srovnala s rozchodem. Pokud za něco stojí, tak Ti ten čas dopřeje a vlastně mu tím zároveň předáš informaci, že nejsi holka do větru, ale holka na dlouhou trať. Taky by to pro vás oba mohl být dobrý základ kvalitního vztahu - pokud to vyjde, tak navždy pro Tebe bude člověkem, který ve Tvém dnes nelehkém období stál při Tobě...

A nebo klesnout na jeho úroveň.

Někdy se nám v životě dějou věci, kterým nerozumíme, za které viníme vesmír, boha..., atd. Prostě je vnímáme, jako že nám někdo ubližuje, že je vše proti nám! Mnohdy ale nakonec zjistíme s odstupem času, že nás to posunulo v životě někam dál, že to vlastně bylo pro naše dobro. Že vlastně vše, co se nám přihodilo, nás nakonec obohatilo... Zkus o tom přemýšlet.

Každopádně, přeju hodně štěstí!

Malacek

ahoj holka, mám z tebe radost! Chtěl tě zranit a ty už jsi opravdu dál, nepodařilo se.
Oni za to ti hodně hezcí chlapi ani snad úplně nemůžou, holky je hrozně sváděj, každá ho chce a oni si pak myslí, že jsou bozi. Myslím, že s tím začínaly i jejich maminky, ty jsi nejkrásnější chlapeček, kluk, puberťák a už to jelo. Charakter v čoudu. Jenže to není partner pro život.
Jsi báječná holka, ještě ať ti vyjde ta práce, držím palce.

jo, jo, díky moc, přesně takhle to hodlám udělat, tak uvidíme jak se to vyvine...

já věřím, že je to určitě pravda a že čas rány zahojí a bude lépe, jen jsem ještě občas ve stavech, že je mi to i tak líto, komu by se chtělo rozcházet v 29 letechg, po 3 letech vztahu, kdy by - samozřejmě pouze se správným člověkem, mělo dojít spíš k něčemu jinému než je rozchod... vodvařená z toho nejsem, šance na seznámení 00nic, prostě nemám kde se s kým seznámit... ale hledat nebudu, jakmile člověk intenzivně hledá skoro nikdy nikoho nepotká... takže to nechám být, jenom je mi líto, že jsem ve svém věku sama, to je všechno... přitom všichni říkají, že jsem super ženská, že je se mnou sranda, že každýmu hned se vším pomůžu , že jsem obětavá... ale přijde mi, že všichni chlapy o který bych případně i měla zájem mě stejně odsoudí kvůli vzhledu a kvůli tomu, že nemám 50 kilo i s postelí, vůbec netuším jestli se někdy najde někdo, kdo moje jisté kvality ocení (omlouvám se za trochu samochvály) ale většinu chlapů, který jsem potkala mě buď chtěj jenom za kamarádku nebo jen do postele...

no, jestli tady veřejně na omlázku můžu přiznat barvu, tak už jsem klesla tak hluboko, že když rozesílám životopisy na pozice, které se přímo netýkají mého oboru vystudovaného na VŠ, tak VŠ v životopise mažu a domýšlím praxi... nikdy by mě před pár lety nenapadlo, že tohle udělám, ale můj obor studia mi na většině pozic - administrativa většinou uškodil... je to smutný, je to vo hu.bu ale jiný řešení nemám, poněvač už začínám být fakt zoufalá, přitom já tak pracovat chci...

To je normální a přirozené - jsi prostě citlivá bytost, která milovala... Je prostě potřeba abys to ze sebe dostala, (vypovídat se, vybrečet se, vyzuřit se - prostě to co na Tebe platí), no a pak prostě jít dál a již se k tomu nevracet. Někomu se to povede za pár dní a jinému to chvilku trvá. Prostě ten člověk do Tvého života již nepatří, vztah s ním by žádnou budoucnost neměl. Buď ráda, že s ním nemáš děti - podle toho cos jinde o něm psala, tak mít s ním děti by bylo teprv peklo!

Ale, ale - pěkná mladá a inteligentní holka a takovýhle "pohřební" řeči?? Čekalas za dveřmi zástup ctitelů? V první řadě se musíš nejdřív vzpamatovat ze zkrachovalého vztahu a trochu si zase pozvednout sebevědomí. Co třeba, (jen tak plácnu), příště než vyrazíš z domova, se trochu oháknout a namalovat, před odchodem se na sebe trochu ksichtit před zrcadlem, (myslím veselé grimasy), a vyrazit ve stylu dámy? Zkus si při tom říkat: Jsem happy, jsem happy... Něčím jsi před třemi lety svého minulého partnera okouzlila - proč by to nemělo fungovat znovu na někoho jiného?

Každopádně minimálně jeden, jak píšeš, o Tebe zájem má. Tedy žádná tragedie. Nic Ti tedy neutíká a není důvod něco uspěchávat. Nejspíš jen nyní, ve svém rozpolceném stavu, své životní štěstí nejsi schopna vidět...

Zde budu trochu tvrdší, promiň. Trochu o personalistice vím a není až zase takový problém zjistit, když v životopise někdo lže. Občas v životopise někdo kecá tak okatě, že se to prostě pozná hned. Vesměs jde o drobnosti, které pisatel ani nemůže vidět. Pokud budeš chtít, písni SZ a můžu se na Tvůj životopis podívat a zpřipomínkovat Ti jej. Upozorňuju však, že mé zkušenosti v tomto oboru nejsou nejčerstvějšího data...

Apropó, já myslel že práci, ač vzdálenou Tvému bydlišti máš?

jo, jo, to si pořád vtloukám do hlavy a co se hooodně špatných stavů týče, kdy jsem pořád brečela - nebo mi min. bylo do breku, tak to si myslím, že snad už jsem momentálně z nejhoršího venku, jen občas to prostě nechápu, každej normální chlap by po tom co jsem ex řekla, pochopil jak hodně jsem ho milovala on né, on si pořád mele svoje jaká jsem sobecká mrcha, která si s ním chtěla udělat dítě - né, že mě to v nějakým lepším období našeho vztahu jen tak na chvilku nenapadlo, ale nikdy jsem ho k tomu netlačila a rozhovory o dětech začínal zásadně vždycky on, že ho chci stáhnout o všechny peníze, že mu chci zničit život..., že ho chci odloudit od kamarádů, že ho chci nastěhovat ke svým rodičům - prostě bludy, bludy, bludy, nevím kde se mu to v tom mozku bere...no, nic zpátky bych k němu nešla fakt né, protože tenhle styl vztahu - kdy jsme ani neměli společnou ložnici a já byla v dobrých chvílích milenka/občas přítelkyně... ve špatných chvílích jsem si to lifrovala zpátky do SVÉHO pokoje.... to mi fakt nevyhovovalo a chtěla bych moc věřit, že se někde někdy objěví chlap, kterej si mě bude vážit a kterej mě bude brát jako rovnocenýho partnera... jen prostě zaboha mě nenapadá v mém stylu života - zavřená v kanclu přes den, kam nikdo nepřijde nebo s čoklama v lese, kde nikoho nepotkám - kde bych teda měla na toho chlapa narazit... to je mi teda záhadou....

todle nevím jestli se mi podaří, ale zkusím to...

Něčím jsi před třemi lety svého minulého partnera okouzlila
jo, kdybys věděl, normálně jsem ho opila a vtáhla do postele, teda on mě, on si začal, já bývám docela dost nesmělá a nezačínám nikdy
... no, jo, mladá a bl.bá...

jo, supr, díky moc, napíšu ti...

Nedávno jsi psala, že jeden takový je, dokonce že se "trochu zvrtlo". Tak neblázni, chlapi jsou a budou.

jéžiš omlouvám se za strašnej překlep...

jo, to jo, je to pravda co jsem psala, ale asi zrovna u něj pořád ještě nevím... nejradši bych potkala někoho novýho jinýho, koho vůbec neznám...

To musíš nějak cítit Ty, jestli by to šlo nebo ne, nech tomu volný průchod, jak se tady často říká...
Ovšem někdo nový bude také neznámý, může se z něj leccos vyklubat, tak jestli můžu něco doporučit, neber to na začátku takovým hopem, jako jsi to vzala s bývalým.

no, pokusím se.... a vím jak to myslíš...
jen na odlehčení, včera jsem byla u kamarádky, která si studium vejšky fakt užila se vším všudy , miluju jí, je to supr holka a já jsem jí říkala, že ten se.x teďkonc s někým moc nehrozí, že mi to nějak psychika nedovolí a ona se na mě tak podívala a povídá:
a ty nevíš, že na to jsou nejlepší bylinky?
a já: jaký bylinky?
a ona: no, prosímtě největší tutovka na odbourání zábran je becherovka...a jagermeister...já jak chlastala todle, tak to bylo vždycky jasný...
fakt jsme se včera nasmály...
ale nebudu to brát teď hopem... dám si trochu voraz...

Malacek

četla jsem to od mého posledního příspěvku kouskama

nežeň se do vztahu jako takového, užívej si sluníčka, užívej si kluků, užívej flirtování, užívej si jejich balení, posiluj si sebevědomí, poznávej

matadi
pokusím se jen s tím tvým

nevím jestli se mi povede, jsem dost neseběvědomá, moc se podceňuji, když to přeženu - ale myslím, že jsme to už někde řešily - tak mi všechny ženský , holky připadaj hezký, jen já mi přijde , že jsem takovej ks.icht... občas né, pořád ale občas to tak cítím.,.. je to špatný, já vím, ale občas mi to tak připadá...

Malacek

to já s tím měla komplex snad už od školky - tedy dokud mi kluk nedal do boty žížaly - a ten samý kluk poté v pubertě toužil po sestře, a ta ho odmítla

nebo na základce - připadala jsem si nemožná a myslela jsem si, že je to tím, že nosím brýle, nebo tím, že nemám nejnovější oblečení - a to se psal rok 1988, když sem základku opouštěla

no a na střední - plná třída kluků a já sama mezi nimi 4 roky - a na intru jsem bydlela s kamarádkou, která byla "hezčí", protože měla spoustu kluků a každý jí chtěl a mě žádný nechtěl (no, co si budem povídat, měla jich spoustu, bo jaks někde psala - rozhoďnožka - ale ona to neříkala nahlas - to až posléze tak nějak vypadlo mezi řečí) - ale tehdy sebevědomí v kýblu, jak se říká

a pak manželství, a odešel k jiné, starší a já zůstala sama s dvouletou dcerou a zase sebevědomí na bodě nula

a pak ten, co jsem s ním 12 let žila tvrdil mi, že vůbec můžu být ráda, že mě miluje, protože vypadám tak, jak vypadám a že jich může mít desítky jiných, krásnějších, inteligentnějších a bla bla bla - a opustila jsem ho

začala se mít ráda sama sebe, přestala svoje sebevědomí skovávat za to, že jiné mají to a to, a vypadají taka tak, . . .

naučila jsem se, že pro jedno kvítí, slunce nesvítí, pro jednoho osla jsem tu nevyrostla a nechceš, nevadí, přijde jiný, nahradí

sebevědomí není o kráse a hezkém oblečení a pěkném namalování, bytě, práci, autě, penězích, - i když pomáhá - ale hlavně o tom pocitu, že já jsem já, já se mám ráda

takže hlavu vzhůru, usmívej se na cizí neznámý pány na ulici, jdi hrdě jako Kleopatra a vychutnávej si jejich úsměvů a pohledů

a hlavně, dala jsem si inzerát na seznamku, randila s nima a po několika "kafí" jsem poznala, že jsou to jenom chlapi s tím svým oběšencem a tečka