Líbí se mi hajz.líci

Nechval dnes před večerem...
Jenže ten kluk, o kterém píšeš, mohl vést jen takové silácké řeči, v jádru mohl být právě ten otec od rodiny, jen k tomu potřeboval nějak dorůst. A pokud to byly opravdu jeho zvnitřněné postoje, tak to nebude mít v tom manželství lehké a bude mu tam prostě těsno, jen počkej, až ty děti odrostou a nebudou vyžadovat takové rodičovské nasazení. Samozřejmě by bylo ale fajn, kdyby to byl vzácný příklad napraveného hajzlíka.
Jen doufám, že si z toho Malacek nevezme, že každého disociála je možné láskou a správným přístupem změnit. Není!

S tím souhlasím, dost mužů jsou "hajzlíci" či prostě nevybouření "divočáci" a když najdou tu správnou ženu, která umí zatahat za ty správné nitky ve správný čas, tak se z nich mohou stát hodní "taťkové".

Každého určitě ne. A "disociála" asi nikdy, ale "zlobivého" kluka určitě, ale né každého, né každá a né v každém období jeho života. Každopádně, já to taky nedoporučuju, našla jsem si raději hodného kluka

taky už jsem nad těmi příčinami dost přemýšlela, přemýšlela jsem jestli není něco zakopaného třeba z dětství, ve vztahu k rodičům/otci - jenže naši byli a jsou v tomhle směru 100% , nikdy mi neublížili, vztahy s mámou mám dobrý, s tátou taky - u něj jediný co mi napadá negativní, že mi přšlo, kdysi, že upřednostňije ségru věci, který vyčítá mě, ségře nikdy nevyčítal, co neprošlo mě, jí prošlo vždycky...ala jinak mě nic nenapadá....

problém bude možná v tom, že jsem nikdy neměla žádný vztah vzniklý z kamarádství nebo takový ten vztah - co znám od kamarádek, nejdřív z toho kluka třeba moc unešené nebyly, ale když tomu daly čas a jemu šanci, dokázaly se zamilovat, já nikomu takhle šanci nedala, moje rozhodování bylo jasné líbíš se mi = zkusíme to, nelíbíš se mi = zkoušet to ani nebudeme, hrozně pokrytecké

Taky mě dřív přitahovali hajzlíci, respektive takový ty rozervaný, jakoby ztracený typy. Normální kluci mě unavovali. Bohužel, nebo bohudík jsem zjistila, že všechno má svůj rub a líc - že když někdo působí rozervaně a mě to přitahuje, rozervaně se potom i chová, tím myslím prudký výkyvy nálad, nespolehlivost, někdy hrubost atd. Musím říct, že jsem se z toho psychicky zotavovala docela dlouho a že mě to ze slabosti pro tyhle kluky vyléčilo. Teď mi přijde, že "hajzlíkovství" je vlastně nezralost. Dospělý chlap, který je osobnost nemá zapotřebí dávat najevo, jaký je drsňák, tak mi to přijde. Tím nechci říct, že mě teď lákají slušňáčci, co chtějí žít jen pro rodinu, brr to fakt ne, ale spíš nezávislý osobnosti.

tak se zase hlásím, potkala jsem ,, hodnýho kluka od vedle" a je to zpět... to moje pokrytectví a rozervanost... byla jsem s ním 2x venku... obojí bylo moc fajn, je s ním opravdu legrace, má 2 psy - v tom bychom si taky rozuměli, ale prostě nějak z něj ( jen ze vzhledu) moc hotová nejsem, je to normální kluk, žádnejh šereda nebo tak, ale mě to prostě nějak nejde... kamarádky mi radí ať to hned nezahazuju, ať mu dám ještě pár šancí, že třeba ta jiskra z mé strany přeskočí... a já zase nevím...

Malacek

ber to tak, že máš dobrého kamaráda, přeci se nevylučuje potkávat se ještě s někým jiným - vybíráš si někoho na další etapu svého života, tak proč nepoznávat (oni to muži dělaji taky tak, dokud si nejsou jistí, že ta a už žádná jiná) - i z přátelství může vzniknout žhavá láska, že žhavé lásky přátelství jen málokdy

Já jsem průběžně pročítala obě diskuze a mně přijdeš jako strašně fajn baba, která ví co chce a má to v hlavě srovnané.Myslím, že ty úvahy (psycholog, "nepoučitelnost" při výběru partnera) jsou jen reakcí na zklamání, který jsi teď prožila.Já bych tomu dala čas a hned se nevrhala do vztahů.
BTW-pokud z tvé strany toho kluka bereš pouze jako kamaráda, tak tomu samozřejmě můžeš dát šanci, ale tak nějak opatrně, abys pak nepřišla o fajn kámoše (pokud on si od toho slibuje víc).

matadi
Lusinda
asi máte pravdu, nebudu to hrotit, nejsem na to teď nějak ještě připravená se vrhat do dalšího hnedkonc vztahu...jen mam takovej občas pocit, aby to nebyla má šance poslední a nezasekala jsem něco co by mohlo být fajn...
prostě já jsem fakt asi divná, mě jak se ten chlap nelíbi hned - tzn. nesednu si z něho hned na *****, tak pak už nejsem schopná mu dát nějakou šanci...
ale zrovna třeba tenhle by mi jako kámoš nevadil, když to řeknu tahle blbě, páč se s ním fakt nasměju a humor já mám moc ráda, ale právě on za tím vidí asi víc... a to já mu teďkonc opravdu asi slíbit nemůžu....

děkuju, někdy jsem ze sebe fakt nešťastná a tohlencto opravdu potěší...
nebudu to nějak extrémně hrotit, radši si užiju léto, a třebo mě něco/někdo během léte pleskne přes hlavu/ srdce
a třeba né a zase se bojím abych fakt nezůstala sama, teď kolem mě samý svatby/děti...nemám už pomalu s kým vyrážet ven... trochu depka no...jenže to že jsou usazený kamarádky je sice hezký, ale já se na usedlej (blbej výraz nevím jak napsat) život prostě teď vůbec necítím, ale za chvíli to vodpadne všechno a už budu úplně sama...

Malacek, hlavně si nenechej nikým namluvit, že musíš mít vztah a už musíš myslet na usazení se apod.Teď jsi kompletně překopala svůj život takže si dopřej pohodové léto s bafanama a uvidíš...moc bych ti to přála a nepochybuju, že časem někoho potkáš.
Řekla bych, že se u nás strašně moc tlačí na to, aby holka kolem třicítky byla minimálně zadaná a plánovala rodinu.Na to přece není žádné pravidlo-někoho to potká ve dvaceti a jiného holt až po třicítce.

no, nejhorší je - jak mi všichni vyprávěj, že znaj tuhle a tuhle, který už je 50 a nikdy se nevdala a snad i nikoho neměla a že zůstala s rodičema navždycky no a tohle se mi teda poslouchá fakt blbě...

Ahoj Malacku, pročítám tvoje diskuze a v něčem jsme si strašně podobné Jsem taky na hajzlíky a jsem stejně stará jako ty momentálně nezadaná.. Je to už nějakou chvíli, co jsem se rozešla s jedním extrahaj.zlikem, který mě dával takovou sadu, že jsem z něho vůbec nechápala, o co mu jde. No os.lik to byl a rozhodla jsem se, že už žádného takového hada k sobě nepustím, protože to vždycky končí stejně. Minulý týden jsem měla rande s klučinou, který byl fakt skvělý, choval se ke mě krásně a co já? ...už zase cítím, jak z toho couvám - je hodnej. Uplně se za to nesnáším, ale chci s tím něco dělat, takže jdu na další rande s tím, že by na mě měl být trošku pomalejší
Musíme to nějak překousnout!!

Tak na tohle já upřímně kašlu. Kolem mě už je hodně vdaných holek, ale zase hodně mých kamarádů je svobodných. Osobně to mám nastavené tak, že jestli do 35 budu sama, tak už ze sebou asi budu muset něco dělat, ale teď je přeci ještě brzo řešit takové kraviny a lámat něco přes koleno. Určitě je nás takových víc, i holek i kluků, to si nepřipouštěj

Pořád si myslím, že je to o dost lepší varianta než si někoho vzít, protože se to sluší a pak zažívat horory..A ty jsi hezká a chytrá baba, jen jsi momentálně sama a to je rozdíl.
Myslím, že dnes už se to dost posunulo a spousta lidí potkává toho pravého až po třicítce.
Eevita to myslím napsala dobře, já bych taky brala jako přibližnou hranici pětatřicítku, do té doby mi to přijde úplně v pohodě..konečně i po té pětatřicítce, kolik je holek a žen, které se rozvedly a začínají znovu po čtyřicítce.

ahojky, děkuju moc za povzbuzení, jsem ráda, že v tom nejsem tak úplně sama, i když nepřeju to nikomu, tak doufám, že to tak nevyzní. Jako já na tom nejsem teď zas tak psychicky špatně, akorát mám asi smůlu, ale v podstatě i štěstí na ty kamrádky - oni mi prostě tak zmaminkovatěly a ať dělám co dělám už je nikam nevytáhnu, já to chápu a nemám jim to za zlé, jen je mi to občas líto, že po lese s čoklama chodím sama, na inliny chodím sama, cvičit chodím sama, já jsem strašně akční a i když vstávám ve 4 ráno, jsem klidně schopná nšco podnikat i odpoledne, ale nemám moc s kým právě a p=ak na mě takhle padaj ty deprese...já si jako vystačím, jdu si ke stánku na pivo sama , snažím se to nějak extrémně nepřipouštět, ale zase občas to na člověka padne
a más pravdu, já na tu další schůzku půjdu taky, no...taky ale na mě nemůže moc rychle a spíš se to zatím pokusím tlačit do směru kamarádského
jinak mám ještě v Liberci jednoho kámoše/ je to fajn a i hezkej kluk, známe se 11 let, jsme stejně starý, tak ten mě občas snad taky někam vytáhne
já jsem ráda, že jsem ex. opustila byl to puberťák a né chlap a když mi o víkendu napsal, že pomáhá kamarádovi s rekonstrukcí bytu a já si vzpoměla, že jsem s ním byla 3 roky a ani mi nepomohl se odstěhovat,. tak se mi zase otvírala kudla v kapse....

asi jó, jenže já mám kolem sebe - teď se omlouvám jak to napíšu zle - samé fotry a matky pluku a ty nemají pro moje nápady, akce a zábavu moc pochopení no...

to je pravda no, díky i za podporu, ale problém , že se nemám kde seznámit je tu pořád a souvisí s tím, co jsem popsala výše - já bych řádila jak černá ruka bude léto a já nechci sedět nešťastná v koutě, ale s kým mám řádit to už nevím....

Malacek

Tak co, jak to jde se sháněním práce? Nebo mi něco uniklo a už máš místo? Jsem ráda, že jsi se uklidnila, ale co se týče tohohle kluka, proč bys mu rovnou neřekla, že máš za sebou nepovedený vztah a zatím potřebuješ delší čas než se vrhneš do dalšího. To znají kluci i holky, není na tom nic špatného a možná, když se s ním budeš jen tak scházet dýl, tak ho poznáš víc. A přitom se klidně seznamuj i jinde. Držím palečky.

tronela
ahoj nic ti zatím neuniklo, práci stále nemám, je to strašný - ale zoufalství zatím nepropadám, zatím furt dojíždím a jde to, nechci jen vidět tu zimu - to si vopravdu neumím představit, že budu vstávat ve 4 a jak trotl v 5 ráno v -20 na zastávce, to už fakt tu výpověď radši dám, zas tak skvělý prachy tady nemám, aby mi to stálo za to sem dojíždět - dojíždět můžou chlapi a né 29letá ženská, která je sama a měla by se trochu postarat o svůj osobní život taky...
včera jsem říkala mámě, že zahajuju festivalovou sezónu, jestli jí nevadí, že mi občas bude hlídat psa, páč si myslím, že by mi za chvíli lezlo na mozek - kdyby se můj život smrsknul na : do práce - práce- z práce - venku s čoklama a pořád to samé...říkala, že to chápe a že mám ještě věk na to se bavit a být mezi mladýma lidma, kam se při tomhle stylu života fakt vůbec nedostanu, takže naši v poho - zatím
no a s tím klukem to udělám jax psala, normálně mu to takhle řeknu, že se zatím na nic vážnějšího necejtím, že mě ten poslední vztah sebral a že si potřebuju všechno srovnat v hlavě- jediný co vím 100% , že zpátky k ex bych fakt nešla, je to prostě 32 letej puberťáček a je mi ho v podstatě trochu líto... díky bohu já už jsem snad (myslím přístupem k životu) někde jinde