Líbí se mi hajz.líci

Jako bych to psala já. Každá věta souhlasí. Mám to naprosto stejně- jen jsme spolu 11let.

No, Malacek, fandila jsem ti, abys odešla. Od něj i domů. Ale nechce se mi hledat, kolik ti je let? Tímhle projde každá, drsňák, ale srdce ze zlata. Tak toho najdeš těžko. Tak zkus víc kamarádit s nějakým tím "hodným", třeba se budeš divit. Nebo se budeš alespoň bavit a přitom najdeš někoho jiného. Jen moc nepřeceňuj sama svoje požadavky, tak zlý to nebude.

Myslím, že v tom to tkví. Popisovala jsem zde svého přítele - nesplňuje definici hajzlíka, jakou tady zhruba užívají holky Řeknu to třeba tak, že je spíše samotář, než pařič, o kterém bych tři dny nevěděla... Ale i v tom pro mě spočívá to "hajzlíkovství" - lehká nedosažitelnost (i když, ehm, po těch letech čím dál menší) a respekt vůči jeho osobnosti, názorům. Nechci jej ani vlastnit, ani měnit a imponuje mi, že ač mi rád dělá radost různými vstřícnostmi, NIKDY by mě nenechal jím manipulovat - vždycky jedná za sebe (a slzy jsou opravdu kontraproduktivní). Mít plnohodnotný vztah s člověkem, o kterého musíš neustále bojovat, nelze. A já jsem ráda, že jsem našla partnera, který se ke mě chová úžasně a zároveň mi na něm imponuje jeho samostatnost a vlastně i to, že mě "nepotřebuje"

SHRNUTÍ a snad i rada pro mě čím dál sympatičtějšího Malacka : zkus zapátrat po zajímavém (mužně sexy přitažlivém) chlapíkovi s mnoha zájmy - nebude ti vynahrazovat každou volnou chvilku svého života, zároveň ti ale může imponovat i něčím jiným, než bezohledností - viz ony koníčky: upřímné "ty opravdu umíš ... ? wooow!"
(A navrhuji, aby byl jedináček - což samozřejmě není podmínkou, ale bývají trochu sobečci - nesedne si z tebe na zadek a zároveň je jistota, že tě nebude tolik "potřebovat" - je zvyklý být sám. A ano, můj drahý je jedináček. )

tronela
ahoj, je mi 29 a zdá se, že jsem neponaučitelná - i v tomhle věku, cloumá to se mnou jednou tak a pak zase úplně opačně, ale možná je to i tím, že jsem blíženec a tím i v podstatě rozdvojená osobnost... já jsem na jednu stranu ráda, že jsem fakt odešla - jednala jsem tehdy hned, ponevač vím, že kdybych nejednala v době toho zklamání, ublížení, naštvání a všech těch negativních pocitů, pak bych asi težko odešla, ptže vím, že by mu stačilo párkrát na mě hodit oči, bejt trochu milej a zase bych se nechala obměkčit a za chvíli bych zase doma řvala po nějaký hádce, že mě měsíc, dva úplně ignoruje a pak by přišla zase nějaká další jeho kámoška na návštěvu do postele a to už by mě vezli vopravdu nohama napřed - to už bych fakt nedala...Takže tehdy to moje stěhování bylo fakt impulsivní, vzala jsem to hopem¨, šupem během 2 dnů- nedělala jsem mu absolutly žádný scény - on se o tom nebavil, já nezačínala a od tý doby se mu neozývám, mám svou hrdost - i když je hodně pošramocená...

tohle si říkám sakra pořád na jednu stranu taky...musím dát šanci ,,normálnímu" (ano pojem relativní a pro každého jiný - kdyby se chtěla zapojit ještě matadi
) klukovi, kouknout na to, že na chlapa jako má Red_fire
asi nemám šanci a trochu si překopat žebříček hodnot. V hlavě to je, ale ten zbytek mi hapruje....

Red_fire
tobě jsem chtěla poděkovat protože jsi moc dobře pochopila, co jsem asi slovem hajz.lici chtěla v podstatě říct, je to svým způsobem u mě pokrytecky o vizáži - líbí se mi tmavovlasí (ý? ), tmavoocí chlapy , nejlépe se strništěm, s mužnými ostrýmy rysy ve tváři...a taky ta nezávislost mi určitým způsobem hodně imponuje, ale pak bych si taky měla vyřešit - což ještě nemám - sama v sobě, že takovýho chlapa prostě neovládnu, že za mnou nebude hopkat jak pejsek a přesně když budu bulet bude to k ničemu - v bývalém vztahu jsem to měla takhle přesně a né, že bych často brečela - moc jsem to nepoužívala, brečím radši o samotě a když už jsem to použila bylo to taky kontraproduktivní....

promiň po ránu mi to nemyslí, tuhle část věty jsem nepochopila

Malacek

se tedy zapojuju

shrnula bych to tak, ať chceš nebo ne, když jsme si vysvětlili pojem hodného a drsného hocha - tak ti ani tak nejde o povahu, jako spíš o ten vzhled, jestli jsem dobře pochopila - tedy, jak bylo zmíněno - ač si to nechceš přiznat, je v tom ten sexuální podtext (čímž nechci říct, že tě sexuálně přitahují špinaví nemytí feťáci) a ta fyzická přitažlivost tam je a podvědomě si vybíráš jeden a ten samý typ (a myslím si, že to tak děláme my všechny)

chlapa dělá ženská - takže jestli ti jde jen o ten vzhled - tak není problém si ho předělat k obrazu svému ( bo, jak se říká - každý muž je vizitkou své ženy)

přeji ti při výběru hodně štěstí a věř, že se jednou jeden ten pravý najde ( osobně, teď jsi zklamaná z rozchodu, z toho, že se ti nedaří sehnat práci - je to začátek a ten je vždycky těžký, takže věř, že bude líp a někde najdeš toho hodného s tou drsnou slupkou)

( Podívej, mě je o hodně víc jak tobě, začala jsem svůj "nový život" teprve nedávano - tak 3 roky zpětně, teď zrovna mám založené jiné téma, které mě svým způsobem vzalo - ale abych tím propadala depresím? Nějak bylo, nějak bude a když někde něco končí tak jen proto, aby mohl přijít nový krásnější začátek)

matadi
díky, obecně dle tvých příspěvků soudím, že jsui chytrá ženská, která to svými radami myslí dobře (vím, že i ostatní). Na jednu stranu nechci být ten pokrytec a vůbec se mi to u mě nelíbí, který kouká jen a jen na vzhled - vlastně ani moc nemůžu, nejsem sama se svým vzhledem líbivá pro velké množství chlapů, na druhou stranu si prostě tak nějak pořád nemůžu pomoct
ale vím, že je hodně vztahů, kdy třeba ty holky z toho svýho protěšku nebyly ze začátku - teď to napíšu dost blbě - z jeho vzhledu urvaný - třeba je moc fyzicky nepřitahoval - ale pak si je ten chlap získal povahou a tím, jak hezky se k nim choval... chtěla bych aby se mi tohle taky stalo, ale myslím, že tuhle situaci i snad vědomě blokuju...

ráda bych tomu věřila, ale už přes 6 let jsem nic takového nezažila a nejspíš si za to můžu sama, páč se sama pořád plácám v sobě....

Malacek

babička mi říkala - co do hezké mísy, když v ní nic není
a pak mi říkala - lepší starej vyskákanej, ten nebude lítat za mladšíma

a já přišla na to, že můžu mít hezkou, plnou mísu a i toho mladýho nevyskákanýho co nebude lítat za mladšíma

je to všechno jen v tobě a ve tvé víře sama v sebe

Malacek
On existuje takový mýtus v evropské kultuře o krásce s zvířeti. Jak milá a hodná dívka láskou napraví a zcivilizuje drsného a nelidského tvora. Co v Tobě vězí a žene Tě do průšvihů, je přesně tohle, potřeba prožít tenhle symbolický archetyp a dosáhnout sjednocení potřeb, a tím pádem dojít uspokojení a vnitřního míru. Jenže je to pohádka, v životě to bývá tak, že si hodná dívka pusinku nabije a zvíře ji "sežere".
Co máš po ruce? Jen svůj rozum a svobodu, svoji vůli. Můžeš si prostě říct, že už ty pitomosti nebudeš dělat. A jestli na to nemáš sama sílu, tak jdii do nějaké individuální terapie, ať si víc porozumíš. Protože, jak říkáš, sice se "pořád plácáš sama v sobě", ale nějak se Ti nedaří si z toho něco vzít.

Jasně Třeba když leze po skalách - nějakým způsobem ti imponuje, že máš tak šikovného chlapa s náročným (v tomto případě dokonce sexy) koníčkem... ten můj má díky širokému rozstřelu vzdělávání neskutečný přehled o všem, což možná až taky sexy nezní (světová politika, mezinárodní vztahy, detailní geografie, kulturní přehled, historie...), ale mě to impnuje strašně. Taky třeba rád stanuje, kdykoliv a kdekoliv - a zase, mě impnuje, že je schopen se o sebe na tři dny postarat a jen si jednou sejít do vesničky koupit čerstvé rohlíky, když má chuť

Ale - tajemství tkví v tom, že mi tohle stačí. Jakž takž "drsňácký" vzhled - ne macho od pohledu. Jakž takž samostatný - ale ne, aby se mi týden neozýval. Je třeba si všímat detailů a s oním "hajzlíkovstvím" se spokojit v malém... Co já vím, možná by sis třeba o mém milém myslela, že je ve kutečnosti až moc hodný a ty by si s ním být nemohla - ale já obdivuji třeba výše uvedené jeho vlastnosti a to, že je na mě velmi hodný, mi vůůbec nevadí!

svým způsobem bych asi byla přešťastná, kdyby se mi tohle taky,,povedlo" a víru v sebe se učím už dlouho získat, ale bohužel - je to trochu OT - prožila jsem si cca 8 let psychického teroru mojí mladší hubenější sestry, když totiž nastoupila její puberta a začali se o ní zajímat kluci a o mě moc né byla jsem od ní 8 let nazývána převážně jako tlustá svi.. , dělala mi hrozný věci , pořád se mi smála, že jsem hnusná a tlustá, občas si i máma v tomhle směru přisadila a i když se nevjadřovala přímo takhle, svoje známky ve mě taky zanechala... takže i když se ségrou jsou teď vztahy supr - odpustila jsem jí - tak prostě jisté šrámy na duši to zanechalo a v podstatě by se dalo říct , jsem dost málo sebevědomá - né, co do inteligence ale do vzhledu - včera jsem byla zrovna cvičit (nebyla jsem tam v žádném případě nejsilnější), ale všechny ostatní holky mi připadaj tak normální, hezký - jen já když se na sebe podívám do zrcadla ... nevím, obecně je to šílenej přístup celkově a možná je to fakt - jak psala

už vopravdu nejmíň na nějakýho psychologa... či co...snažím se se třeba líp oblékat víc si věřit - ale pak se vždycky stane něco se mě usadí a řeknu si, že to stejně nemá cenu - př. vezmu si podpadky - chvíli se snažím nést a jakmile zakopnu, je sebevědomí to tam...nebo někam jdu - myslím si, že mi do docela sluší a pak někdo něco plácne a mám po snaze v sebe věřit....
obecně názor mé rodina - ségra je ta hezká , já jsem ta chytrá...
Red_fire
mě ta nezávislost protěšku právě imponovala, jenže pak nastaly ty extrémy - že mě byl schopnej ignorovat měsíc až 2 a hodnej na mě nebyl teda vůbec, teda takhle - dokud jsem držela hu.bu a šoupala nohama - bylo to jakž takž, ale stejně si všechno dělal po svém, jakmile jsem se vřepřela - nastolil ignoraci a já byla v hajz.lu
anniette
ano, tahle diskuse může být na slovíčkaření a vůbec pochopení co tím kdo chce hlavně říct a jak to může/nemůže být dost složitá

no, tak spadnu a ještě poprosím kolemjdoucího muže, aby mi pomohl se zvednout

popřípadně se vrátím a botu vytahnu z díry mezi kostkama

co se oblečení týká - no, taky si kolikrát myslím, kam jsem se ráno dívala - ale pak si zase říkám - no co, chleba mi neplatí, tak co mi po nich

a nevylučuje se být hezká a chytrá

a jen jedna rada - když potkáš nějakýho chlapa- jakýhokoliv, i toho, co se ti nelíbí - dívej se mu do očí - kolikrát to jen tak dělám, když jdu po městě, a bys neřekla, co se jich usměje nebo otočí ( a to i když si říkám, hele na tu naproti, tý to tedy fakt sekne, vedle ní vypadám jak chudá příbuzná)

Malacek

Zkus s nějakýma klukama opravdu j e n kamarádit, třeba zjistíš, že je některý sympaťák. A uvědom si, že ke strništi můžeš skoro každého zmanipulovat, představuj si je, jak by vypadali. Vzhled dělá fakt hodně, ale pak spolu dokoupit, co by mu sedlo a je to jinej kluk.

Jinak tedy už bys měla třeba psychologa navštívit, je ti dost let na to, být trochu vyrovnaná. A na Blížence to nesváděj.

asi mášt recht, nejspíš tam zajdu...

Malacek
Tiež sa pripájam k tomu psychológovi - bude zrejme ťažké nájsť dobrého a nie príliš drahého, ale keď nájdeš, môže ti nesmierne pomôcť. Máš toho dosť za sebou, máš čo spracovávať - na jedného človeka to môže byť niekedy až moc, tak nechaj, nech to niekto spracuje s tebou .
Mám kamošku, ktorá snáď nikdy nebola vo vzťahu šťastná. Robí stále tú istú chybu, stále ten istý typ chlapa si vyberá - prachatý, nezávislý, ignorant až necitlivý. Až po rokoch jej došlo, že každý ten chlap sa nápadne podobá na jej otca, s ktorým nemá ukážkový vzťah, ale skrátka si nemôže pomôcť, vždy si taký typ nájde (alebo si on nájde ju), trápi sa, vzťah sa skončí, začne nový, stále dookola. A s týmto ti práve psychológ pomôže - pohrabe sa s tebou v minulosti a možno objavíte niečo kľúčové. Lebo ono to má nejakú príčinu, to čo robíš - a nie je to len to, čo si písala a čo si uvedomuješ, môže tam byť aj iný, teraz ešte skrytý dôvod. Tak ti držím palce, aby sa to vyjasnilo a aby si sa začala uberať iným smerom. Je na čase

Malacek Heleď ja myslim, ze samotné přitahování k hajzlikum neni až takovy problem za předpokladu, že jsi schopna sveho domaciho hajzlika taky adekvatně zvladnout.

Z tveho popisu to bohužel ale nevypada, proto bych řekl, že nejsou pro tebe vhodným partnerem a měla by jsi pracovat na změně preferencí.

Znám jeden ilustrativní příklad ve svém okolí. Mám spolužáka, horolezce který považoval peníze za otravnou překážku mezi ním a dovolenou stejně tak jako jeho aktuální přítelkyni a který tvrdil, že zbavit se brzdy v podobě přítelkyně není problém, to je hned, zato sehnat prachy je zadrhel. A teď? Oětavě učí své malé děti vázat malé uzlíky a špekuluje nad tím, od kolika let se mohou vzájemně jistit. A jediná změna je v tom, že našel holku která to s ním umí.

Tím chci říct, že na hajzlicich jako takových není žádný problém, za předpokladu, že jsi typ ženské která je přežije při zachování duševného zdraví a dovede najít fungující model soužití. Pokud to neumíš tak se buď poučíš s změníš a nebo se nepoučíš a budeš se dál plácat pokaždé v tom stejném bez nějakého posun vpřed.