Líbí se mi hajz.líci

daisy01
no, a jsme stejně nenapravitelné... kdo chce kam...

jj,pomožme mu tam sakra ....

Malacek

ono je to hrozně relativní, co a kdo je to ten "hodnej hoch"

když mi bylo 16, měla jsem romantickou lásku s jedním klukem (byl Afgánec) - hodnej kluk, rozdělil by se o první poslední, pamatuju si, že jsme šli večer ze školy na intr, auto zapadlo do odhrnutého sněhu - a on šel nezištně zatlačit, aby se auto rozjelo, potkal člověka, co vypadal, jak když týden nejedl - koupil mu svačinu ( je to víc jak 20 let - tehdy ještě bezdomovci nebyli), když jel na prázdniny domů do Afganistánu - přivezl mi nádherné dvoje šaty, rtěnky, parfemy - jedním slovem "hodný kluk" - (a opravdu jen platonicky, bo byl silně věřící - nějaká ta ruka, pusa a konec) - a pak se objevila mladá prvačka a on se začal kamarádit s ní

když jsem pak věkem postoupila - to už bylo někdy ve třeťáku - usilovala jsem o jednoho - taky ne Čecha (píšu to proto, že v mém životě byli spíš ti Nečeši) - jedním slovem pěkný hajzlík, který jak mohl, koketoval s jinou sukní a já naivně věřila v jeho věrnost
takže jsem se začala víc kamarádit s jiným taky Nečechem, který mě miloval, který by pro mě udělal snad modré z nebe, kdybych ho chtěla - a stačilo mu jen, že jsem s ním šla na procházku, zašla na kafe - nechala jsem si ho odejet do Portugalska

a od té doby mám štěstí na usurpátory - což jsou taky " hodní hoši" - bo oni to myslí dobře a myslí to pro moje dobro a dávají mi vše, co potřebuju, jenže za to chtějí jakousi poslušnost, kterou ovšem nido nevidí a kolemjdoucí vidí jen to - co oni chtějí ukázat - taky "hodný hoch", který mě dovedl na pokraj mé důvěry v sama sebe ( po 12-ti letém vztahu mi trvalo 3 roky, než jsem se z pout toho "hodného hocha" dostala
(mimochodem - to byl můj vztah po tom, co jsem se rozvedla - taky s "hodným hochem" - kterého mi okolí závidělo - jenže už neslyšeli to, jak se mnou mluví doma, a to, že mě v horečkách nechal samotnou ani ne s měsíčním dítětem, či mě se zánětem vysadil s miminem před nemocnicí a odjel, takže mi jí museli nechat na dětským, celou dobu, co jsem tam ležela)

píšu to proto, že se nedá určit, kdo je a kdo není ten "hodný hoch"

jsou typy, které nám připadají jako ti hajzlíci - ovšem pro jiného je to dokonalost sama a jsou s takovým partnerem naprosto spokojeni
jsou typy, kteří se prezentují jako ti hodní hoši, a život s nimi je utrpení

každá z nás potřebujeme někoho jiného, někoho, s kým se budeme cítit dobře, a je úplně jedno, jak se jeví na venek před okolím, podstatné je, jak se chová k nám

a

daisy01
já už se vidím taky jako naprosto ztracený případ a to jsem ještě k tomu s nějakou příležitostí k seznámením úplně v lese ( a to doslova - chodím ve volném čase po venku jen v lese)
jednou možná budu šťastná i za ten hlavák

matadi
to máš jistě pravdu a tyto pojmy se nedají prostě popsat na papír, bo (opičím se ) je to pocit velmi subjektivní
já to spíš myslela tak, že mě přitahují typy chlapů u kterých to už z dálky závání problémem. Můj ex byl na venek také hodný hoch - choval se ke mě v podstatě předpisově, pokud u toho bylo nějaké obecenstvo, avšak jak jsme byli doma sami bylo to úplně o něčem jiném
jinak nesnáším metrosexuály a ani oni by si o mě kolo neopřeli, podlamují se mi kolena z drsňáků, bo ale neví proč...

Malacek

oni ti citlivý se opravdu někdy za tou drsnou slupkou ukrývají

jde jen o to to, ji začínat sloupávat a těšit se z toho, co je uvnitř

matadi
no, asi mi nezbude nic jinýho než se :
buď přepnout a začít si všímat hodných kluků od vedle, i když zrovna u mého vedle žádní kluci nejsou
NEBO to zkusit s jiným drsňákem a doufat, že tentokrát nesloupnu to co jsem sloupla minule

Hezké.

Jinak k tématu, taky jsem na drsňáky, přitahují mě právě tím, že bych je chtěla zkrotit, že si ze mě hned nesednou na zadek, že se nebojí říct své požadavky, ale zároveň mě osudově a vášnivě milují, každý den.....
Líbí se mi, jak silný a drsný chlap dokáže milovat, být něžný a mít slabost-mě

No a zpět k realitě.....

Malacek
Doporučuji, aby sis znovu přečetla svoje téma Vrátit se tam, kam mě srdce táhne (nebo jak se to přesně jmenuje). Tam píšeš, co Tě přimělo odejít od partnera. To jsi tak zapomětlivá, že se do toho hrneš zase? Za domácí úkol by sis to měla číst pořád dokola kolem. Jinak zase dopadneš bídně, a to myslím vážně, ať už v Liberci, nebo jinde.

A v které červené knihovně jsi to četla? Nic ve zlém, ale nějaké reálnější představy nemáš?

Já našla jednoho, který má vizáž drsného chlapa - opravdu výrazné rysy, mužná tvář (kvůli mě si dokonce zvyknul i na strniště, když ví, jak moc mě to rajcuje), nespoutaná duše - nejraději by odjel do hor, bydlel ve srubu a nikoho nepotřeboval...

Ovšem co se chování týče, je ke mně opravdu citlivý a ohleduplný, nevadí mu vyjít mi vstříc či udělat něco navíc, když ví, že se pak budu cítit lépe. Je to hodný kluk, ALE už jsme se párkrát opravdu ostře pohádali a já vím, že je schopen i vybuchnout. Když jsem smutná, utěší mě jako nikdo, ALE když iracionálně hysterčím a vyvolávám hádku (jen občas!), je schopný mě usadit a nemluvit se mnou, dokud se neuklidním - což se díky tomu stane velmi záhy (aneb Zkrocení zlé ženy).

Uvědomuji si, že mě opravdu upřímně a vroucně miluje, ale nikdy se mnou nenechá ovládat. Pro mě ideál!

Myslela jsem, že je evidentní, že to nebylo myšleno úplně vážně

No jasně, to se líbí každé, ale víš, jeden předpoklad tam chybí, ten silný a drsný chlap musí být zralý. Zdá se že takového má Red_Fire... Blahopřeji.

A zpět k jaké realitě?

jo, já vím, že jsem fakt pakouš, fakt, že jo, je to teď jen výplod toho, co jsem si myslela, že se bude dít a taky se děje - deprese, lítost mojí osoby, zase mě nevzali do další práce... prostě asi si to vyžrat chci - resp. nemám jinou možnost než si to teď vyžrat, zpátky nejdu... ale jsem asi celkově divná osoba