Líbí se mi hajz.líci

matadi
teď už nemám čas to podrobněji rozebram, ale vím, že jsi chytrá a zkušená ženská a hlavně vím, že máš 100% pravdu a snažíš se mi v dobrém poradit, pokusím se s tím následně též v dobrém zacházet.... a děkuju...to teda hlavně

Přesně tak!

Malacek
Je to o vnitřním postoji, který k sobě člověk má. Pokud půjdeš po ulici zachmuřená, naštvaná, nešťastná, spousta lidí se Ti raději vyhne. Pokud ale ve stejnou dobu po té ulici půjdeš jako sebevědomá (nemyslím namyšlená ), klidná a veselá, tak se za Tebou spousta lidí otočí a budou se k Tobě chovat vstřícně... Zkus si to a uvidíš sama.

Je to o tom, co vůči druhým vyzařuješ - zda zlobu, zraněnost, nebo klid a pohodu... Podle toho se také lidé k Tobě chovají. Pokud budeš vyzařovat pohodu a klid, tak si spousta lidí řekne: "v té holce něco je" a i Tvé šance na seznámení s někým, se kterým budeš toužit zestárnout, budou rázem podstatně vyšší.

Nevěř tomu, že lidi kteří vypadají v pohodě a vstřícně nemají žádné trápení - když je poznáš lépe, možná bys s nimi neměnila byla ráda za to své... Každý máme nějaké své trápení, je potřeba se nad něj povznést, vyrovnat se s ním a nekazit si s ním život - nestojí to za to!

Pravda je taková, že nesebevědomé typy lidí k sobě logicky přitahují ty přehnaně sebevědomé a jen přirozeně sebevědomé zase přitáhnou přirozeně sebevědomé. Pokud Ti ty přehnaně sebevědomé typy partnerů vyhovují, tak OK. Jinak na sobě budeš muset zapracovat. Nejlépe získáš přirozené sebevědomí tak, že poznáš samu sebe.

To doufám, je totiž totální ptákovina (sorry, ale líp to nejde) se hned s někým sbližovat tělesně, když nevíš, CO je to za člověka. Pak už jen člověk dělá všechno pro to, aby sám před sebou nevypadal jako hlupák, že to na začátku nedokázal odhadnout. Tak se snaží a snaží a snaží... až je z toho úplně vyřízenej...

Každá žena si podvědomě vybírá partnera po vzoru otce. Chtělo by to zajít k psychologovi nebo na meditační šambaly nebo jak se to jmenuje, kdy tě vlastně odkloní od tvého problému a pomohou ti se od toho odpoutat nejsi sama

já vím, jenže já kdybych si vybírala partnera po vzoru mého taťky tak už mám nejspíš dávno toho ,,hodného kluka od vedle" , který sice nemá uhrančivý pohled, není 100% sexy a charismatický, ale je to chlap, který by se pro rodinu rozkrájel... což můj taťka opravdu je... vždycky se staral jen o nás (tak samozřejmě nevím všechno 100% o vztazích mezi mámou a tátou) , usuzuji ze svých zkušeností, můj táta je ten, kterej by pro nás všechny holky umřel, kdyby na to přišlo, kterej by se rozkrájel, jen proto, abychom se měli dobře... a mě přitom táhne úplný opak....

te´d mě tak trochu napadá, jestli celkově taky nemá souvislost s těmi mými problémy to, že mě svým způsobem fascinují chlapi, kteří mají nade mnou jakoby navrch...jakmile totiž vidím, že mám navrch já, tak mi to přestane bavit...

tak teď jsi to vystihla naprosto přesně, takhle já jsem vlastně v minulém vztahu dopadla...
ale jasně, pokusím se svoje známosti přestat navazovat chvilkovým vášnivým vzplanutím a pokusím se na to jít trošku víc od lesa

to asi budu muset, jinak se v tom budu stále plácat, rad od tebe i všech ostatních mám až až,takže je pravda, že bych si to dokázala a hlavně měla vzít k srdci...
nikdy by mě nenapadlo, že to, že mi moje mladší ségra 10 let tloukla do hlavy, že jsem hnusný a tlustý prase, takhle pošramotí moje sebevědomí...

jinak včera jsem si po vzoru matadi
zkusila zaflirtovat, byl to teda takovej mírně zhulenej klučina na báru, kde dělá sestřenka, ale jó šlo to... a byla to legrace, dali jsme panáka a hned jsem měla trochu lepší náladu...jen to fakt, asi bych se neměla stydět za to jak vypadám, každej holt nějak vypadá a já se nechci předělávat i když na sobě vidím milion věcí, který bych vylepšila... asi bych se měla sama se sebou smířit...

swist
jo, tobě jsem poslala na maila ty životopisy a děkuju za SZ

No paráda, máme příčinu! Teď už "jen" stačí přijmout samu sebe, takovou jaká jsi. Stejně jako se holkám nelíbí jen jeden typ kluka, tak i co kluk, tak jiná představa ideální partnerky. Z toho plyne, že někde chodí pro Tebe ten pravej a možná je i nešťnastnej, že Tě ne a ne najít...

Tak jednoduché to není - záleží na tom, komu z rodičů je Malacek psychologicky podobná. Pokud spíš na tátu, tak naopak bude hledat partnera psychologicky podobného na mámu. Dalším z faktorů je, jaké má vztahy s rodiči - pokud jsou narušené, tak ta teorie nemusí platit vůbec...

Malacek
Pokud trpíš komplexem méněcenost, pak samozřejmě potřebuješ, aby tě přijal a uznal někdo, kdo je "výš" než Ty. Podceňuješ se v tělesné oblasti (nesváděj to na ségru, můžeš se na její řeči docela klidně vykašlat, je to Tvoje volba, že tomu dopřáváš sluchu), proto Ti dělalo moc dobře, že jsi s někým, kdo platí za krasavce. Krásně to ten Tvůj komplex hojilo. Ovšem, v dlouhodobém horizontu ho naopak ještě prohlubovalo, protože ten Tvůj bývalý moc dobře věděl, jak na tom jsi, a čím Tě ranit. Kdyby se choval líp, mohla jsi být v podstatě vyléčená.
Malacku, ono nejde o to, jestli je partner dominantní nebo submisivní, ale jestli je charakter, víš? Hledej rovného chlapa, to především.

jsem psychologicky spíš po mámě - cholerik ( samozřejmě snad v mezích), upovídaná, otevřená k lidem, společenská... táta je spíš strášne hodný flegmatig, moc toho nenamluví...
vztah s nimi bych skoro na 100% řekla, že pošramocený nemám...

tak to je sice absolutní pravda, bohužel tak moc to nešlo - když jsem s ní byla tehdy v jednom baráku a poslouchala to skoro každý den, ustavičně dokola 10 let a asi jsem tehdy v pubertě viděla jak se chová okolí, ségru pořád honili nějaký kluci mě si nikdo ani nevšim, což jí samozřejmě nahrávalo ještě víc...takže si myslím, že bych musela být extra silně psychicky odolná osoba, aby to na mě následky nezanechalo...

tak tohle si myslím, že pravda není a nevěřila bys těmhle mým psychickým problémům, kdybys o nich odsud nevěděla a znala mě pouze osobně , na okolí totiž zatím zvládám působit sebevědomě a jen snad 1 člověk na světě a není to můj ex o těhle mých trápeních ví... kamarádky by v životě nenapadlo, že se trápím, tím, jak vypadám a že mě nikdo nebude chtít, zvládla jsem ty mimikry až tak, že jsem mezi nimi většinou za hvězdu, ale to je jen ¨moje vlastní přetvářka a maskování skutečnosti...

myslím, že v tom má Morrigan pravdu - nejde o to, jak se tváříš, ale co ze sebe vyzařuješ a věř mi, že není nic horšího než přetvářka a lež a to i v těch naučených pohledech, úsměvech, . .

myslím si, že to hraničí s tím, jak psal swist nezdravé sebevědomí (namyšlenost)

Nevyvracím, že Tě to nepoznamenalo, ale ségra si to dovolila jen proto, že jsi to umožnila, že jsi se s tím v podstatě ztotožňovala. Dnes je to ale jen na Tobě, nemusíš ten příběh o jedné hezké a jedné ošklivé sestře přijímat za svůj. (Jak vidno z Tvého nicku, moc hezky se nevidíš, co kdyby sis našla nějaký jiný? Rozluč se s tím zvnitřněným obrazem ošklivého káčátka a udělej ze sebe konečně krásnou labuť. A začni tím nickem. Jj,jasně, líbí se Ti, vyjadřuje Tě a já nevím co ještě, ale to je právě to...).

Lidi se k sobě často chovají na základě podvěmých intuicí. Často jsi opakovala, že chceš někoho, kdo si tě bude vážit. Proč myslíš, že Ti ten Tvůj tak často prováděl ty legrácky, kdy Ti srážel už tak nízké sebevědomí? Lidem, kteří si skutečně věří, se takové věci nedělají, protože oni to prostě nedovolí, člověka to díky jejich vnitřní síle ani nenapadne... ale těm, co to jen hrají a rozčilují nás svým "nosem nahoru", siláckými řečmi a já nevím jak se to ještě projevuje, obvykle dáváme pěkný kouř.

ale já nemám naučené pohledy, takhle stránka je stejně tak má jako ta druhá... jen je občas střídám ... slovo přetvářka jsem použila jen proto, že jsem nevěděla jaké jiné slovo použít... já se nepřetvařuju, já jsem veselý člověk..... s kterým je legrace, když se směju, tak upřímně... no nedá se to tady objahovat, musela bys me znat osobně...

jinak docela koukám až jak hluboko jsme se v tomhle tématu dohrabali... je to zajímavé a určitě poučné číst jak to vidí nezávislí pozorovatelé...

Malacek

v tom případě nechápu to, že když jsi veselá a se sebou spokojená. proč řešíš nějaký komplexy?

jistě, každá z nás máme čas od času takové ty pocity, nebo spíš otázky - co dělám špatně, proč se mi nevede, proč mě opustil, proč mě nechce, proč tohle a proč támhleto, . .

jen mě tak napadlo - nemáš spíš strach z odmítnutí, než pocit toho, že jsi pro muže málo atraktivní?

že prostě pokaždý, když nějakýho toho potencionálního uvidíš, tak místo toho, abys na něj hodila milý úsměv, si řekneš - stejně by mě nechtěl, stejně by si mě nevšiml, na něho nemám, ještě bych se ztrapnila
ono, dokud to nevyzkoušíš, tak nepoznáš - a pak, co je to do toho, co si on o tobě myslí, tobě se líbil a proč řešit jeho pocity - nikde není psané, že když se usměješ, tak s ním půjdeš na rande

no, to si říkám pokaždý...
jenže já už nevím, jsem z toho vážně dost zpi.tomělá co teda vlastně jsem a nejsem... ale je fakt, že moc o odmítnutí a o případné trapasy s tím spojené moc nestojím...