Lež o mojí rodině před přítelem a jeho rodinou

Každopádně bych s pravdou vyšla najevo .

začít s tím že mu musíš něco hrozného říct a že mu to chceš říct už dlouho, ale že máš z toho strašně strach, a bla bla než to rekneš udělej z toho že je to úplně něco šileného a že si to posrala a že máš strach mu to říct a že tě to strašně mrzí a on bude nedočkavý bude čekat něco hrozného a ty řekneš že ses styděla za své rodiče, že tě to mrzí a že jsou starší než si říkala...

a uvidíš

jinak taky nechápu proč si to říkala...

ale zase znám holku co nepředstavila přítelem se kterým jsou 2 roky rodičům, ptž mají hrozný dům (podle ní) a stydí se ho tam přivézt...

Normálně jak psali holky přede mnou, sedni si s přítelem a řekni mu to na rovinu.. Pak už se s tím poperete oba dva před jeho rodinou. Myslím si, že to pochopí.

mno je vidět, že se za své rodiče asi stydíš, když lžeš o jejich věku...smutné. Normálně bych řekla pravdu a omluvila se proč jsem to udělala. Lepší než někomu x měsíců, let ...lhát..

Já myslím, že z toho nikdo žádný drama dělat nebude... neboj Stalo se, nejde to tutlat, pravda by praskla. Tak to řekni. Nikdo ti za to hlavu neukousne.

Taky to nevidím nijak dramaticky Hlavně mu to řekni co nejdřív, nejlépe už dneska.

Ahoj, naprosto to chápu, taky mám starší rodiče a moc dobře si pamatuju, jak se tomu ve škole všichni smáli a i nej kámošky se mi posmívaly, pomlouvaly moje rodiče atd...ve třídě i učitelky měly blbý poznámky, kdo nezažil, tak nepochopí, fakt hrozně jsem se styděla...třeba to je tvůj otec, nebo spíš děda? hahaha...no prostě vždy mi bylo fakt trapně......ale jak to napravit? hm tk nej by asi bylo se s přítelem rozejít a s novým tu chybu už neudělat...každopádně čím dýl to budeš tutlat, tím víc pak bude trapnější až se na to přijde...třeba říct - no já jsem s tím vždycky měla špatnou zkušenost, když jsem někomu řekla jejich pravý věk, tak se nezlobte....nebo říct, to příteli, aby jim to nějak řekl a potom už třeba to neřešit...fakt mě nenapadá nějak moc způsobů, jak to řešit...ale čím dýl to tajíš, tím víc to bude trapnější, až se to provalí....nejdřív to řekni příteli a pak nějak rodičům, ale asi by to chtělo to říct nějakým hravým způsobem, aby to neznělo moc vážně, ale moc mě ani nenapadá příležitost a ani způsob jak...ale asi to moc řešíš, snad rodiče jsou dospělí a pochopí a přítel taky....prostě to nějak řekni-...

ehm...buďto to bude vypadat, že všechno strašně řeší a ze všeho je pif paf a nebo si bude on myslet, že to myslí fakt tak vážně a tak se bude snažit odpovídajícím způsobem vážně zareagovat a nakonec z toho ještě vznikne drama

Nakonec jsme se neviděli..takže nic neví....jen jsem si vzpomněla jak mi řekl že nemá rád když mu někdo lže.....neměla bych spíš jít za mamkou jeho..a všechno jí říct..a poprosit o radu jak to říct jemu?..já se tak bojim

Reaguji na PinkRose15: neboj se, není to lež, za kterou by ti měl utrhnout hlavu.. Řekni mu, že mu potřebuješ něco říct, že jsi to nedomyslela a teď tě to strašně trápí..Řekni mu, že to pro tebe není jednoduché mít o tolik starší rodiče a byl by hlupák, kdyby se nějak naštval..

Ahoj, řekla bych mu to jako napsala pulspuls, že nemáš dobrou zkušenost s tím, když jsi někde řekla opravdový věk tvých rodičů.. Docela to chápu, celkem znám dvě holky,jednu měli rodiče ve 40 a ta druhá dokonce45/48 když se narodila..a užily si ve škole opravdu dost..

já naopak nechápu, co je to za dotazy ptát se na věk...vždyť je to úplně jedno co řekneš, i když jde o rodiče, podle mě je takový dotaz naprosto nevhodný a člověk nemusí odpovídat vůbec, no ale stalo se...z vlastní zkušenosti vím, jak jsou lidé rýpaví, jsem o dva roky starší než přítel a už jsem alergická na ty poznámky a protáhlé obličeje ohledně našeho věku, přítel taky, tak jsme přestali tyhle detaily říkat, protože když nás cizí lidi vidí spolu, myslí si že je nám přibližně stejně...nevím jestli přítelova rodina má tolik drzosti ptát se třeba tvojí maminky na její skutečný věk, protože kdybych byla na jejím místě asi bych odpověděla stylem "to víte, dvacet už mi bylo" a dál bych se k tomu nevyjadřovala...prostě kdo chce kam a hotovo, každý je přece tak starý jak se cítí

Mě to taky připadá nezdvořilé, v jakékoli situaci, když se s někým seznámím....At je mu 15 nebo 50, na věk se neptám, pokud nemusím....Stejně jako kdy bude svatba, děti a další podobné "inteligentní" otázky....

ahojky, hele když nejde o život, tak jde o ...
podle mě jsi zas tak nic hroznýho neudělala, jsou horší věci...
prostě mu řekni, proč jsi to udělala, určitě to pochopí a za čas se tomu třeba i zasmějete...
každej dělá chyby...
držím palečky!

Mám to za sebou holkyy) Nejdřív sem mluvila s mamkou jeho..to se mi hodilo...když on jel pryxč a byla sem s ní sama...ta se tomu jenom smála,že sem pako..a uplně v pohodě...a dokonce mi řekla,kdyby to on nějak nevzal at jí zavolam..že mu to nějak vysvětlí....noo a včera sem to řekla jemu..... večer u ohýnku a uplněě v pohodě....akorát tedy řekl že jsem mu to mohla říct,že se nemám za co stydět,ale je rád jako že sem mu to řekla sama..takže sem štastnááá)