Lež o mojí rodině před přítelem a jeho rodinou

No ale mám takovej mail už dlouho...a přece nezálží na tom jaký číslo mám v přezdívce....to bych musela každej rok měnit

je mi opravdu 18...za měsíc 19

To nemusí nic znamenat, může to být její oblíbené číslo, cokoliv.

Já ji chápu. Mít staré rodiče není žádná výhra, děti ve škole se často posmívají a člověk se za to trochu stydí, protože to není běžné - tak holt zafungoval strach a obavy z dětství....Neříkám, že to schvaluju, ale dokážu pochopit proč to zakladatelka udělala a hlavně - dost toho lituje a své rodiče má ráda, takže bych ji nesoudila.

Jediné řešení je říct pravdu příteli, přiznat svoje obavy a vysvětlit pohnutky, aby tě pochopil. On už to doma vyřeší a jeho rodiče tě snad také pochopí. Prostě jsi se bála, udělala blbost a ted toho lituješ - to se stává....

Já to teda chápu, sice jsem se nikdy nestyděla za věk svých rodičů, bylo jim 25 a 27, když jsem se narodila, ale za chování svého otce se stydím pořád. Když mi udělal ostudu před spolužáky, tak jsem říkala, že je to kamarád mého otce, a že ho skoro neznám, takže nechápu, proč se tak chová... No samozřejmě se to kamarádky dozvěděly, ale měly pochopení.

Taky moc nechápu, proč si to udělala...taky mám starší rodiče(ikdyž ne tolik jako ty) a nevidím důvod se za to stydět, natož ve tvým věku Ale stalo se a asi tady nechceš slyšet nadávání, ale spíš radu...Měla bys to říct co nejdřív, pokud tě má rád a vysvětlíš mu všechny důvody, tak to určitě pochopí. A kdyby to náhodou nepochopil, tak věř, že jednou by se to stejně muselo provalit a to by nepochopil už tuplem

Reaguji na martinam:
já neříkám, že ji nechápu, to je rozdíl. jen lituju rodiče. představila jsem si svoji matku, kdybych jí řekla, hele mami, styděla jsem se za tebe, tak jsem o tobě lhala. kdyby jim to aspoň neřekla, tak mlčím. moji mámu by to ranilo. prostě jsem to musela napsat, i když o tom nebyla úplně řeč.

už to nebudu radši víc komentovat. myslím, že už bylo vše řečeno.

Nemůžeš soudit, když s tím nemáš zkušenost. Moji rodiče si moc dobře uvědomovali, že to pro mě byla v životě komplikace, takže jsem jim ani nikdy nic nemusela říkat - ty udivené pohledy mých spolužáků viděli sami moc dobře - líto jim to být mohlo, ale byla to přece jejich volba, pořídit si mě v tak (na tu dobu) extrémním věku, takže si přirozeně nesli následky v podobě nepříjemných reakcí okolí, a nesla jsem si je samozřejmě i já. Ranit je na tom mohlo maximálně to, že rozhodnutím pořídit si "na stará kolena" dítě tomu dítěti znepříjemnili některé životní situace.
Takže pokud její mamka není úplně natvrdlá a naivní (což jak vidno jistě neví), musí jí být jasné, že to pro -náctiletou holku není ideální, a má pro to pochopení.

no, člověk toho nakecá a pak lituje, moc možností nemáš, ale tu pravdu bych řekla nějak zaobaleně, promysli to, ať jsi co nejméně za k.r.á.v.u., jako, že Tě to blesko hlavou, že by bylo fajn, kdyby jim tolik bylo a než jsi to promyslela, tak jsi to kecla a už bylo blbé to vzít zpátky, mlžit, přiznat a okecathodně štěstí, musí to být nepříjemné, ale co už, nikdo Ti hlavu neutrhne a v životě ještě tolikrát bude muset řešit nepříjemnosti a vlastní chyby

Řekla bych mu pravdu, co nejdřív. Je to sice blbý, ale s trochou snahy by mohl pochopit, proč jsi tak zazmatkovala. Prostě se upřímně omluv, vysvětli co a jak a promluv si s ním o tom, co dál, jestli ti to může odpustit. Uvidíš, co bude. A ať už to dopadne dobře nebo zle, alespoň se ti uleví - žít se lží se podle mě nedá. Držím palce, propříště už budeš chytřejší.

Ahoj Růžová Růže, já ti poradím z chlapského hlediska. To co jsi udělala je naprosto normální věc, kterou by udělal ledaskdo z nás. Chtěla jsi prostě být "normální", nemůžeš za to. Každý z nás si někdy něco přibarvil - natož na začátku vztahu, kdy je to obvzláště důležité "aby člověk vypadal".

Otázkou je, je-li ti skutečně 15, jak máš napsáno v nicku, tak bych to nepřiznával, protože na 99% s tím chlapem nevydržíš, jestli je ti 23, pak je to jiné a měla bys to přiznat = co nejpříměji a nejsrozumitelněji. Nevysvětluj to jeho rodičům, ale jen jemu. On to pak vysvětlí jim / to dopadne určitě lépe.

Bude to trošku nepříjemné, ale uričtě to pochopí, i když asi bude chvilku naštvaný. Časem se tomu zasmějete.

pardon, ale to je už na komplex keď sa hanbíš za vek rodičov....nehovorím keby si klamala o financiach napr alebo tak ale VEK??....

Já bych slečnu neodsuzovala, je zamilovaná a chtěla na kluka (potažmo celou rodinu) udělat dojem.Holt plácla hloupost a uvědomuje si to, není to nic, čím by někomu nějak zásadně ublížila, i když samozřejmě chápu, že maminku to určitě mrzelo, ale jak píše, celkem to pochopila a to je hlavní.Takže radím neotálet, posypat si hlavu popelem, klukovi říct pravdu a své mamče se s kytkou v ruce omluvit

Děkuji vám všem za příspěvky....ted ještě promyslet to..a až bude nejvhodnější chvíle tak mu to říct..

Mě je 20 a mojí mamce bude příští rok 60. Táta byl o 5 let starší, bohužel už neni. Ale abych se za to styděla,to ne. To neni normální. Jediný co mě na základce hodně trápilo, abych nebyla první komu zemře rodič. Bohužel v devítce se tak stalo. Je mi úplně jedno kolik mamce je, protože je to štramanda a to že mě má ji akorát prospívá, že pomaleji stárne a ještě si dost užívá života.. Moc mě ale mrzí, že třeba neni o 10 let mladší. Aby sem si jí co nejvíc užila. Mám bratra letos 40, sestra 35.