Křtiny dospělého člověka

jistěže jde to kdykoli. ale nenechávej se křtít, jen abys nebyla "černá ovce". to by byla spíš škoda. důvodem pro křest v dospělosti by měl být jedině vnitřní pocit, že "tam" chceš patřit, a že tohle je tvoje cesta.

ps: pokud jsi rozhodnutá, tak stačí zajít na nejbližší faru, a poradit se s knězem - proběhne speciální "kurz", který trvá asi rok, a na jeho konci je křest. každý kněz to má jinak a jindy. je fajn najít kněze, se kterým si rozumíš, každý je jiný, stejně jako každý člověk.

Reaguji na imoen:
Napsala jsi to přesně. Křest v dospělosti je na vyznání víry...

Křest v dospělosti má cenu opravdu jen pro věřícího člověka, pro kterého je důležité být součástí církve. Ono totiž ani ta příprava na něj netrvá tak krátce - co mohu posoudit z mých vlastních zkušeností, tak v katolickém prostředí většinou nejméně rok, v evangelickém prostředím možná méně, ale tak jako tak to je vcelku "běh na dlouhou trať" ..

tento kurz nechápu. Rodiče mě bohužel nedali jako malou pokřtít a když chci být pokřtěná absolutně nesouhlasím s tím kurzem.

Reaguji na MissSteamy:
mno napadl mě takový možná nevhodný příklad - když chceš být řidič, musíš znát pravidla provozu, když chceš být zahrádkář, musíš znát systém zahradničení...a když chceš být třeba římskokatolík, musíš znát pravidla tohoto vyznání. co je na tom divného? když se dítě křtí malé, slibují jeho rodiče, že ho budou vychovávat ve víře, a ta pravidla ho naučí.

Ano, já znám celou bibli a vše kolem toho. Ale proč bych měla chodit do nějakého kurzu? Věřím v Boha to ano, ale jsou věci se kterými naprosto nesouhlasím.

Já byla křtěná taky teprve nedávno. Ale na roční přípravu jsem naštěstí vážně chodit nemusela. Děda nemohl překounout to, že mě naši nepokřtili, a jelikož na tom byl hodně špatně a bylo to v podstatě jeho poslední přání, tak to farář trochu urychlil a pokřtil mě po pár sezeních s ním...

Pokud se tak jako já chceš nechat pokřtít zkus jet na Slovensko. Já to plánuji na příští léto

ehm...myslím, že celou Bibli neznáš, tedy nechci tě urazit, ale to ani většina kněží ne, nic ve zlém
osobně jsem do toho kurzu nechodila, tak nemůžu podat 100% informace, navíc myslím, že skutečně ho každý kněz pojímá jinak...ale myslím, že je nebo by měl být o tom, aby se třeba člověk naučil modlit (dost těžká věc), aby se mohl zeptat na otázky, které má, nebo dokonce aby mohl s knězem případně polemizovat o tom, s čím nesouhlasí - třeba bys získala jiný pohled nebo názor. znova opakuju, že je třeba najít kněze, který ti "sedne". různí kněží jsou i různě vzdělaní, různě citliví, a někdy se bohužel stane, že nevěřící člověk narazí na někoho, kdo ho odradí
a ještě důležitá věc - asi neznám nikoho věřícího, kdo by se vším, co hlásá třeba katolická víra, naprosto 100% bez výhrad souhlasil, pokud to není nějaký fanatik. ALE - víra je víra jako celek, nedá se vybírat jen to, co se komu hodí nebo líbí, protože jinak by přestala existovat, rozpadla by se. a to je třeba přijmout, a nechat se pokřtít, nebo nepřijmout, nikdo nikoho nenutí. a i když mnohý věřící s mnohými věcmi nesouhlasí - od toho jsou všelijaké semináře, diskuze, kněží, knihy, polemiky, aby se o tom mluvilo, aby si člověk vyslechnul názor jiných. sama jsem už mockrát neosuhlasila s kdečím, a byla jsem přesvědčena, že mám pravdu, ale měla jsem možnost mluvit s opravdu oduševnělými vzdělanými osobami s opačným názorem, podloženým zajímavými důkazy...a mnohokrát už jsem pak svůj názor změnila, nebo aspoň upravila.

Je to samozřejmě možné, ale bude to vyžadovat nějakou přípravu po domluvě s farářem určité farnosti. Přece jen i před svatbou se ve většině případů vyžaduje nějaké "sezení" s knězem, který páru vysvětlí, k čemu se "zavazují" sňatkem v kostele. Stejně tak se předpokládá, že člověk, který se odhodlá ke křtu v dospělosti tak činí z nějaké vlastní pohnutky a přesvědčení, a tudíž je to poněkud jiný případ než křest v dětství, kdy funkci té "přípravy" suplují rodiče a kmort (a také farní společenství), kteří se přáním o pokřtění dítěte zavazují k tomu, že jej budou k víře vést a budou mu oporou.
Taky sem křtěná (jako dítě), a na křest v dospělosti bych přistoupila opravdu jen v případě, že bych dospěla do stádia "VĚŘÍM", rozhodně ne proto, abych nějakým způsobem nevyčnívala z rodiny. Obzvláště pokud by to byla rodina, která víru praktikuje málo nebo vůbec. V dospělosti už by k tomu měl člověk rozhodně přistupovat zodpovědně, protože církev (jakákoliv) je společenství a jakkoli laxní je dnešní doba a náboženská "ustanovení", určitě to chce promyslet. Pokud jsi však věřící člověk, pak je to určitě správný krok takových lidí už není moc...

ještě mě napadla jedna věc --- myslím, že je v zájmu každého, kdo chce být pokřtěný, a tedy náležet do katolické víry, aby ten kurz před křtem byl naopak co nejdelší, aby onen člověk pochopil, do čeho jde, jaké že názory to vůbec bude vyznávat, aby získal potřebné vzdělání a sebevědomí, protože...co si budeme vykládat, společnost se věřícím spíše vysmívá, a obhájit si víru, nebo dokonce obhájit víru jako takovou je někdy velice obtížné, a chce to zázemí.

obejít přípravu třeba tím, že se nechám pokřtít nějakým laxním knězem, který na to kašle, a pokřtí nebo sezdá kdekoho, mi přijde jako absurdita, protože už první krok do církevního společenství je špatný. minimálně je to škoda pro toho člověka. nemyslím to nijak útočně na nikoho v diskuzi ale říct to musím.

jasně že né nazpaměť. A právě s tímto- musíš chodit na kurz, musíš se modlit a musíš to a musíš ono už jen z principu nesouhlasím. Věřím v Boha, věřím že je něco víc, ale přeci to že pokřtí malé dítě nezajistí že bude mít víru.

Tak to je teda zvláštní s tím kurzem, já jsem byla pokřtěná jako malá aniž bych o to někdy stála, žádná jejich "pravidla" nebo něco podobného neznám, a člověk, který se o to zajímá a chtěl by být pokřtěný tak nemůže, aniž by se účatnil kurzu? To mi připadá dost nesmyslné.