Krása a atraktivita - co Vám dává (případně co Vám vzala)

Píšete tu jaké máte výhody, že jste krásné a atraktivní , já například nejsem krásná ani atraktivní, mám nadváhu, jsem malé postavy, nosím brýle, nechodím na kosmetiku ani nenosím značkové oblečení a ty VÝHODY co tu píšete mám také. Mám krásného a dá se říci bohatého muže, který mě miluje takovou jaká jsem, mám spoustu dobrých kamarádů, na přechodu mě pouští, muži se na mě usmívají a dokonce jsem dostala i nabídky na rande. Takže ty výhody nejsou jen krásou

Já taky ne, ale prostě je to pro mě přirozené mít na tech pořád lehký úsměv. Tak jak někdo za to ani nemůže, ale vypadá pořád naštvaně, což je třeba případ jedné mojí známé, tak já se nehlídám a pořád se tvářím příjemně a vlídně. Ono to asi ani nejde nějak ovlivnit... Ale ty se třeba netváříš vyloženě nepříjemně, jen se neusmíváš, což není ten případ, který jsem myslela. Já prostě nesnesu vyloženě nepříjemně a arogantně se tvářící lidi, to už není přirozený výraz ve tváři, ale umělý výraz.

S tím souhlasím, inteligence je hodně důležitá, lze poznat během pár minut, kolik toho má člověk v hlavě, jak se vyjadřuje... Přirozená inteligence je nejdůležitější, ale je nutné ji podpořít, proto studovat, studovat a studovat.

Reaguji na anýzka:

...

Aneb krása pomíjí, blbost je věčná
Reaguji na anýzka: Holt není to vždycky jenom o kráse

Krása a atraktivita, pokud nepřichází ruku v ruce se sílou osobnosti a s uměním žít, pak je téměř vždy nevýhodou.
Jen málo atraktivních lidí prožívá šťastný a naplněný život.
Bohužel.

Reaguji na Zimonka: To je tím, že tyto ženy jsou znechcené vlastním životem, samy sebou a pak jim vlastně ani nic jiného nezbývá. Z toho si nic nedělej. To jsou ztracené případy. Nemám ráda zakomplexované ženy, které neumí pochválit, věnovat úsměv, poděkovat... A taková by Ti ani neměla zkazit den, že se na Tebe hnusně podívá.

True, já si naopak myslím, že atraktivita může mít pozitivní vliv na osobnost člověka - pokud se dobře cítím, jsem spokojenější a vyrovnanější, tedy nejsem zakomplexovaná a zahořklá. Naopak takové ty chudinky, které radši než by se sebou něco udělaly, věnují naopak spoustu energie na pomlouvání a vysmívání se druhým. Když např. v tramvaji zaslechnu, jak nějaké slečny/dámy nehezky někoho komentují (ať už krasavici nebo šeredku), tak se vždycky kouknu, jak jsou na tom samy - a většinou to není žádné závratné pokoukání.

Atraktivita a krása jsou dost subjektivní pojmy. Já se atraktivně cítím, ale hodně dělá psychika a sebevědomí, né výška a váha apod. Vzhledově jsem ale se sebou spokojená, i když v minulosti to tak nebylo, vyrostla jsem v dost kritickém prostředí, ale makám na postavě, abych se hlavně sobě líbila. Což je první bod, který pokud splňuji, jsem v pohodě a to ostatní vycítí, a pak se jim člověk líbí aniž by věděli třeba proč. Je mi už nad 30, dřív ta postava byla zadarmo, teď v průměru 2x týdně sportuji. Výška 165cm, vel.M/L, nejsem tedy nejštíhlejší, postava přesípací hodiny, pevný zadeček (geneticky po mámě), výraznější prsa, všimla jsem si, že spousta holek má takové sloupovité, rovné postavy, a chtěly by mít plnější, no, já si vždycky říkám, že to mají jednodušší co do oblékaní. Mám svoje dlouhé husté vlasy, přírodní nehty a la francie, pěknou pleť, velké oči, s obličejem jsem spokojená - prý vypadám provokativně mi naznačilo pár lidí, chlapi spíš dráždím bych řekla, aniž bych se o to pokoušela, jako není to ani mě příjemný kolikrát, občas vidím nějakýho chlapa, jak na mě civí (i když to voni prostě dělaj možná aniž by taky věděli proč), pak si člověk připadá fakt jak kus chodícího masa.
Pro mě je atraktivita o tom, jak se sama momentálně cítím a to ze mě vyzařuje, z očí, a to lidi vždy zasáhne. Setkávám se často na ulici s nevraživýma pohledama žen, nejhorší jsou asi ve věku nad 40, přitom se neoblékám vyzývavě, spíš nekonvenčně, léžerně, džíny téměř nenosím, ani neprovokuji s mini, ráda se ale oblékám a myslím, že to je vidět. O oblečení to není, i když samozřejmě stále platí, že šaty dělaj člověka. Ale to, co z člověka vyzařuje oblečení neschová, prostě jen víc zdůrazní, viz. pozitivní ladění X negativní ladění. Nedělám v byznysu, takže nenosím kostýmky apod. Auta zastavují na přechodě, ale víceméně proto, že ve Španělsku to tak je, když dáte nohu na zebru, hned zastaví. O přítele jsem nikdy neměla nouzi, spíš sem musela vždy odhánět, a i mě mrzelo, když se kamarádi pokoušeli mě dostat.

S obličejem a s vlasy jsem byla vždycky spokojená, ale není to tak dlouho co jsem byla celkem oplácaná a cítila se všemožně, jen ne atraktivně.
Začala jsem tancovat, dost jsem zhubla, nakoupila kompet nový šatník a sebevědomí mi vyletělo až nezdravě nahoru, takže se musím krotit, abych nebyla namyšlená
Řekla bych, že cizí lidi (v práci) jsou milejší než předtím, o chlapech nemluvě.
Ale dřív jsem třeba hodně četla, asi abych trochu kompenzovala ten pocit méněcennosti, že když už jsem tlustá, tak bych měla být aspoň chytrá. Ta stagnace mi vadí a taky to, že možná až přehnaně sleduju jak vypadám.

U mě (nechci říst krása, ale něco ) otvírá dvěře u mužů a spíše je zavírá a u žen...

Musím se přiznat, dneska jsem s mámou v trolejbuse někoho zdrbla, ale potichu - paní vypadala pěkně, upraveně, ale seděla s nohama hodně od sebe, což všem díky kratší sukni poskytlo výhled na její kalhotky.

Jedna věc mě zajímá - jak poznáte, že se na vás někdo závistivě dívá (a že je to závistivě a ne třeba zaujatě)? Lidi se na sebe (na ulici, v mhd apod.) přece koukají automaticky, ne? Nepočítám situace, kdy je připojen jedovatý komentář, tam je to jasné.

Souhlasím, holky chtělo by to trošku nos dolů, řidiči zastavují slušně řečeno ženám všech velikostí i tvarů stejně tak spousta lidí kouká v tramvaji do blba a přemýšlí si o svých věcech, i když to vypadá že civí na vás - většině lidí je prostě každý ukradený prostože má dost svých starostí. Prostě jsem musela svůj názor napsat - pobavilo mě co je na omlazení krasavic