Krása a atraktivita - co Vám dává (případně co Vám vzala)

Reaguji na Peg:

skvěle napsáno

...a já ho mám právě teď. Miluji zkouškové!

Zcela objektivně musím říct, že dneska by mi někdo zastavil na přechodu jenom kdybych mu tam fakt vlezla.

Tak jsem si to tu pročetla a když se zamyslím nad fyzickou krásou, tak nemám jediný ideál - vybaví se mi hned několik známých tváří - některá žena má krásné rty, jiná vlasy, zuby, očí, postavu... a většinou když se mi líbí alespoň jedno z toho co jsem uvedla, tak o ženě řeknu, že je hezká - když poznám že má dobrou i povahu, tak se mi většinou začne líbit fyzicky líbit ještě víc. Totéž i u mužů.

Sama sobě připadám někdy krásná, někdy jakš takš a někdy opravdu ošklivá - hodně podle vnitřního rozpoložení.
Nejvíc mívám od mužů pochválený úsměv (a to mám mezery mezi zubama) a postavu (avšak od žen často slýchám, že bych se měla najíst)

tak to bych splňovala/teda ta pleť někdy trochu pokulhává

přijdu si hezká i chytrá a vím, že mé nejbližší okolí si nemyslí, že bych byla ošklivá a hloupá a to mi momentálně stačí, uvidíme jak to bude za pár desítek let

Joo a co mi to dává - když mi někdo něco upřímně pochválí, tak mě to zahřeje a to doslova - cítím teplo v obličeji jak se červenám a kdykoliv mám pochmurnou náladu při pohledu do zrcadla, tak si vzpomenu na pochvalu a cítím se lépe. Potěšuje mě přidržení dvěří od mužů, když se za mnou nějaký muž ohlédne, nebo když se odváží přijít a oslovit mě za střízliva. Jo a ještě mě potěšilo, když mi vietnamec jednou dal slevu na pásek kvůli úsměvu.

Co mi to bere - paradoxně mi to dobrou náladu i bere, když slyším od kamarádek, že bych se měla najíst, že jsem vychrtlá a kde co. A taky mě někteří fajn muži neosloví, protože si myslí, že jsem namyšlená (tak vypadám, když se neusmívám) a že je pošlu do háje.

Pání výborné téma já tedy rozhodně nejsem typ ženy, která je na první pohled atraktivní. Jsem upravená, od své puberty jsem na sobě opravdu zapracovala(z ošklivého káčátka v dospělou pěknou ženu), ale myslím, že mou hlavní zbraní je kombinace příjemného vzhledu a jakéhosi charismatu. Toto mi velice pomáhá ve škole(umím s těmi profesory navázat kontakt, kdy jsem jim prostě velice sympatická), v práci(všichni šéfové mě vždycky zbožnovali(tedy jako zaměstnance) i zákazníci si mě snadno oblíbí) a občas toho prostě a sprostě zneužívám(hlavně v té škole, pár zápočtů jsem dostala za výstřih a úsměv a a jakýsi pokus namluvit profesorovi, že něco vím )...takže můj příjemný vzhled mi zvedá sebevědomí, umožnuje mi sebevědomě vystupovat a díky tomu mi to usnadnuje život v mnoha ohledech...nevýhody nevidím, oproti dobám, kdy jsem byla zamindrákovaná ošklivá chudinka je tu prostě obrovský posun a plno výhod....

Nejlepší příspěvek v téhle diskuzi. Jinak holky já patřím do kategorie nevýrazných a málo přitažlivých ale řidiči mi na chodníku taky dávají přednost. Dnes za mnou dokonce jeden pán jel autem, aby mi vrátil svetr, který jsem ztratila na cestě, když mi vypadl z kočárku. Chlapi mi dveře taky podrží, posledně na diskotéce se mnou celý večer tančil fešný korejec(a to byly všude kolem mnohem hezčí holky než já)..... Ono to všechno vážně není o vzhledu jak si hodně lidí myslí ale o tom co z vás vyzařuje. Pokud je člověk sám se sebou spokojený je atraktivní i pro jiné, i když se mu na obličeji objeví třeba beďar.A je scela normální, že každý(nejen chlap) se raději podívá na hezky upravenou a usměvavou slečnu než na šedou zamračenou myš. Takže nemyslím si že být krásná je o nějakých výhodách nebo nevýhodách.Důležité spíš je, jak čolověk umí ten svou exteriér nebo interiér prezentovat na veřejnosti.

Zajímavé téma Já si tedy krásná nepřipadám, spíš naopak, takže k tématu přispět nemohu, ale baví mě to tu číst
S čím opravdu musím na 100% souhlasit je ale příspěvek,:

tudíž sem mohou psát ženy pro někoho krásné, pro někoho možná nehezké. A v tom je právě ta krása

Mám to taky tak, máme štěstí . Díkybohu žádné prodlužování vlasů, plastiky a zákroky nepotřebuji, ačkoliv krátké gelové nehty si prostě neodpustím... I když si myslím, že ty peníze se stejně ztratí někde jinde...

Já si myslím, že krása či atraktivita je relativní pojem. Každý ji vidí jinak. Podle mě je to propojení krásy vnitřní a vnější. Tzn.souměrný obličej, pěkné rysy a dobré srdce. Ale je to vážně individuální, to, že člověk řekně, že se líbí sám sobě neznamená, že se líbí ostatním, a tak to i beru, takže to, že jsem spokojena sama se sebou je čistě můj názor.

A s tou závistí, jak někteří píšou... Já se s tím moc nesektávám, že by se na mě někdo vyloženě hnusně díval. Já osobně se taky na slečnu, která působí nepříjemně a namyšleně nevědomky určitě nepodívám pěkně - a není to, že bych jí záviděla, chraňbůh, já jsem šťastná sama za sebe. Já si prostě myslím, že přitahuje úsměv, sebevědomí a pohoda. Já když jdu, tak se usmívám, ačkoliv se na nikoho nedívám, prostě mám úsměv pořád na rtech, s každým ráda prohodím pár slov, ani chováním se nepovyšuju, prostě jsem free. A i to je možná ten důvod, pro mě ženy třeba na toaletě v restauraci polichotí, což je pro mě největší poklona. Ne od chlapa, ti to stejně většinou myslí ,,trochu jinak"... Asi kdybych se tvářila kdoví jak namyšleně a důležitě, tak to neudělají. Chování je dost důležité, na nadutý nepříjemný obličej není zvědavý nikdo a mě osobně to strašně odpuzuje...

No tak to já teda ne. Někdy na ty lidi nemám chuť prostě koukat a taky věčně nemám svůj den, abych se smála jak cukříček nonstop.

Reaguji tady na holky, co už psali ale na stránce 1, že mužum se na nás libí to, co nám se děsně nelíbí.. To souhlasí i u mě....a myslím si že většina z Vás se sobě nelíbí pokud jste odmalované, nebo ráno rozespalé, rozcuchané, a to většina chlapů přímo miluje. Bohužel mě muj přítel nikdy nepřesvědčí že jsem krásná po ránu odlíčená, takže po ránu bez použití sprchy, šamponu, líčidel, fénu a žehličky to prostě nejsem já.

Zajímavé téma!
Myslím, že krása v životě přináší jen to pozitivní. A za to úplně nejpozitivnější považuji dostatečné sebevědomí. Když je pak k tomu i dostatečná inteligence a dotyčná nebere krásu za stěžejní věc života, pomůže jí to k tomu, aby v pozdějším věku zůstala nadále atraktivní dámou, zajímavou a inspirativní pro své okolí.
Naopak krasavice bez inteligence se stávají směšnými diblíky, ktrerým se smějí muži i ženy. Při dostatku financí pak jsou znetvořené plastikami, snaha udržet mládí je u nich viditelná na první pohled.
Krása bez inteligence je zajímavá tak do 25, pak už sama od sebe nestačí. Je to stejné, jako když malému roztomilému dítěti promíjíme různé skopičiny tak do školního věku, ale pak už od něj čekáme víc než jen onu roztomilost.
V každém případě je krása velká deviza do žvota, jen se s ní musí umět pracovat.