Konec studia kvůli stresu - v dnešní době mít pouze maturitu?

Já se v tomhle plácám už víc jak rok, chodím sice jenom na vošku, po které bych pak za rok mohla mít Bc. (tam se to ale zase víc hlídá, člověk si tam musí odsedět třeba 6-7 hodin denně v kuse jako na střední), a učení mi vždycky šlo, ale teď už mě to hrozně stresuje, nebaví a každym dnem pořád myslím že s tím seknu...
Já sama se na lidi bez titulu nijak špatně nedívám, a ještě jsem neslyšela, že někdo jo, problém je spíš v tom jakou pak sehnat práci.
Kamarádku škola stresovala, odešla a je spokojená.

Já si pořád myslim, že je to spíš o tom něco opravdu umět, než mít titul.

hele, nám na první přednášce jeden přednášející řekl, že kdyby bylo na něm, tak nás tam 3/4 nejsou a že on bude to síto na cestě do dalšího ročníku. Šla jsem si půjčit knihy do knihovny a vyslechla konverzaci lidí z vyššího ročníku o tom, jak je naše paralelka díky přednášejícím totálně na odstřel. Byl to masakr ale já to studovat chtěla a prostě jsem to nevzdala i když sjem nakonec jeden předmět z prváku musela opakovat. Ale nevzdala jsem to, protože to bylo to, co jsem chtěla dělat. Oni se na některých školách právě snaží odradit lidi aby sami doešli a teprve v druhákus e nafest vyhazuje, tak se nenech zdeptat Dej tomu pár týdnů, ono nic není ve výsledku tak horké jak to vypadá
BTW pro mě byla amturita taky obr stres, ale nervy na VŠ mě přešly po první zkoušce Takže neházej flintu do žita.........Stejně bych ze školy neodhcázela, dokud nebudeš mít jistou práci (takhle za tebe alespoň někdo platí sociální a zdravotní pojištění), takže třeba se nakonec ještě rozhodneš zůstat Jinak práce někdy bývá větší stres než studium, když máš smůlu na šéfa....

Moje rada je, abys vydržela alespoň 1 rok uvidíš pak aspoň zda na to máš či ne.

Začíná mi teďka 6. rokem na VŠ a musím ti opravdu říct, že jsem se neustále stresovala už od prvního dne studia. Maturovala jsem s dobrými známkami a ve škole jsem byla vždy mezi nej ve třídě...ale na VŠ všechno to nějak skončilo. Pořád nějaké šílené projekty, práce, testy a zkoušky, a všude jsou lidé, kteří jsou stokrát chytřejší než já a stejně nakonec neprolezli. Měla jsem strašný strach v každém semestru, zda nakonec neskončím i já. Když se podívám na mí bývalí spolužáci ze střední, kteří si vybrali lehčí školu, všichni už mají školu za sebou a hlavně titul. No co už, tu cestu jsem si vybrala sama.

V dnešní době člověk bez titulu může najít práce akorát v továrně nebo jako pokladní v samoobsluze a to bys asi nechtěla. Dej sama sobě jěště šance, třebaže ve druháku už to nebude tak krutý. Využij statusu studenta a mezi tím vyhledej nějakou práci nebo zkus jiný obor. Hlavně se nestresuj, vždyť to je jenom škola, když ti to pak neklapne...stejně musíš žít dál né?.

Jinak osobně se taky nekoukám na lidi bez titulu jako na něco méně, takže pokud cítíš, že VŠ opravdu enchceš, tak si hledej práci a pak přeruš. Jinak jakou střední přesně máš? Pokud je to něco úzce specializováno, tak to může hledání práce dost usnadnit. Já měla všeobecný gympl, takže bez VŠ bych neměla absolutně žádnou specializaci.

Stres je úplně normální věc, prostě to na člověka padne a je to. Ukažte mi někoho, kdo se nebál a nestresoval před maturitou, před důležitým zkoušením. Já jsem se stresovala i při zvednutí telefonu a volání někomu cízímu. Obrovský stres jsem cítila při finálních testech v autoškole, při pohovoru v němčině - bohužel ten stres tě bude doprovázet celý život (pohovory, nové prostředí v práci, porod, školení aj.)

U nás v ČR se až moc hraje na tituly, ale ve finále je to stejně o tom, jak se člověk umí prodat. A kam se dostane. (Pokud nemluvíme o doktorech nebo právnicích) Pocházím z menšího města - aby, někdo nenamítal, že v Praze, Brně, v Plzni se hledá uplatnění lépe, v době,kdy jsem nastupovala do práce (nedělám u žádného MC, žádného poradce, ani za kasou aj.) jsem měla "jen tu maturitu", ale měla jsem podanou přihlášku na VŠ na dálkové studium. Přišlo mi zbytečné studovat tři roky, když už můžu mít praxi.

Nicméně, nenech se odstrašit od nějakých statistik, že plno lidí vyházeli, jdi to zkusit, jeden semestr může být rozhodující a nebo můžeš jít na dálkové studium. Záleží na tvých prioritách a pocitech.

Reaguji na Pračka: Pokud chceš školu vzdát jen kvůli stresu - radím ti nedělej to. Stres ve škole tě naučí jak se s ním vypořádat, protože v práci toho stresu je pak 100x tolik ...

Také jsem hrozný stresař. Teď budu maturovat, čeká mě ještě maturitní ples a mám ze všeho nervy v kýblu. Proto ani nechci jít na VŠ, budu ráda, když psychicky zvládnu maturitu.

Ale zase na druhou stranu, když už tam jsi, tak zkus alespoň ten jeden semestr a pak se uvidí!

Reaguji na bakalářka:
mam vystudovanou chemickou průmyslovku

tak jestli tě vyhodí, nebo sama odejdeš má výsledek stejný - půjdeš pracovat. tak proč to studium aspoň nezkusit, že jo... jestli sis tu školu vybrala, tak asi o ten obor zájem máš a omylem tak nejsi. byla by škoda se nechat natolik zdeptat a sama odejít. mimo jiné - i kdybys sama odešla, stejně si všichni tvoji známí budou myslet, že tě vyrazili, žes to nezvládala.. tak aspoň ať si to myslí oprávněně a ty sama pak víš, žes tomu dala vše cos mohla a fakt na to nemáš, pokud na to nemáš... a třeba sama sebe překvapíš a půjde ti to dobe jinak, on fakt není důvod se stresovat - je to JENOM škola...

Reaguji na Pračka:
Vysoká škola už bohužel dnes není takové terno jako bývalo a dost absolventů je bez práce. Na druhou stranu rozhodně neuškodí jí mít.

Práce zní lákavě, ale věř, že i tam tě může stresovat, stačí blbec šéf nebo nepříjemný kolega nebo velká zodpovědnost a rozhodí tě to hned.

Utéct je jednodušší. Já osobně bych tomu ještě dala šanci a zkusila to překonat. Pokud chápu dobře, že jsi teprve v prváku, tak ono se to pak většinou zlepšuje. Popř. se poptej po dálkovém studiu, hledej mezitím práci a uvidíš, jestli něco najdeš. Asi je blbost skončit školu a nemít práci. Pořád bych si tu školu nechala v záloze a vyčkávala bych. Nepal hned mosty.

myslíš, že při škole bys to nezvládla? Třeba nějaký poloviční úvazek a bydlení na bytě s kamarádkama?

Jak moc velké uplatnění máš se SŠ v tvém oboru a nakolik ti VŠ otevře další možnosti? Podle toho bych se rozhodovala.V některých oborech není VŠ tolik potřebná, někde naopak ano.

Já mám taky stresy, ale nějak jsem se do druháku dokopala. Před zkouškou se mi klepou ruce jak šílený a nejsem schopná od rána jíst. Nevím, cos studovala na střední ani co studuješ teď, ale nechceš třeba zkusit jiný obor nebo školu? Vypadá, že to tam máte drsný...mimochodem nám taky naznačovali, že "ono se to tu časem vyprázdní" a my jsme pořád všichni, takže občas profesoři jen straší.

Reaguji na Patty:
mám brigádu už 5 let 5x týdně nic navíc bych už asi časově nezvládla..ale máš pravdu, musím se nad tím nějak povznést a budu se snažit, co to dá.. aspoň když odejdu, tak nebudu mít výčitky vykašlala jsem se na to, ale aspoň snaha byla.

Reaguji na Pračka:
Stejně jako ty se velmi (někdy i zbytečně) stresuju. Maturita byla šílená (ne kvůli učení) ale jak sama píšeš kvůli stresu....řekla jsem si,že nikdy nic takového už nechci zažít. Na vysokou jsem šla s tím, že to jdu jen zkusit a uvidí se...hodně stresu, strachu, pláče, tolikrát jsem se na to chtělo vykašlat....ale nikdy jsem to neudělala...nechtěla jsem to vzdát. Teď jdu do pátého ročníku a když se ohlédnu zpět...tak jsem velice ráda, že jsem vydržela (rozhodně to nebylo zadarmo) a bylo to mnohokrát velmi těžké, hodně mi ta škola dala...ani jsem nevěděla čeho jsem schopná (jak se dokážu zakousnout a vydržet). Taky jsem zjistila,že jsem si často ubližovala sama přehnaným stresem....ale to člověk nezmění...může se to snažit pouze usměrnit aby se příliš nevybláznil.
Takže co tím chci říci...vysoká není procházka růžovým sadem jak si většina lidí myslí (většinou těch co nikdy nestudovali...oni nevidí co za tím je). Člověk přijde ze střední s určitou představou a pak je překvapen....Píšeš,že jsi ve škole pár dní....souhlasím s prvním názorem vydržet první semestr a zjistit tak co opravdu dokážeš. Odejít můžeš kdykoli...nech sama sebe zvyknout si na novej režim....Nevzdávej to po pár dnech a nenech stres aby zničil tvé sny (předpokládám,že jsi na vysokou chtěla kvůli sama sobě).

Prožívala jsem téměř stejnou situaci, dokopala jsem to až do třeťáku a na konci pátého semestru jsem to vzdala. Byl to pro mě tak příšerný stres, viděla to na mě celá rodina, hrozně jsem se uzavřela do sebe a nedokázala vůbec žít normálním způsobem. Když jsem se rozhodla to ukončit, neskutečně se mi ulevilo, všichni na mě poznali tu změnu k lepšímu a já konečně cítila, že se můžu pořádně nadechnout, taková to pro mě byla úleva. Neskutečně špatně snáším stres .... Já ale měla to štěstí, že máme rodinný podnik a byla jsem hned zaměstnaná, jinak bych nejspíš do dnes byla na pracáku. Je pravda, že dneska je to s tou prací na ***, pokud nemáš známé a je jedno, jesli máš maturitu, nebo vysokou. Já to vidím na mých známých co školu dostudovali. Buď jsou bez práce, nebo jsou po brigádách (KFC apod.). Troufám si říct, že moji přátelé ze střední (co skončili hned po maturitě), jsou většinou zaměstnaní, což se o těch co pokračovali, říct nedá. Já jediného čeho lituji je, že jsem neodešla hned v prváku a ty tři roky protrpěla. Rozhodnutí je samozřejmě jen a jen na tobě, řekni si, jestli ti ten stres za to stojí, ale pravda je taková, že s tím hledáním zaměstnání to lehké nebude ...

jo, to já taky, měli jsme v prváku takový typický prosejvák, učitel přísný, my všichni vyklepaný a na zkoušku byly 3 pokusy. Já to 2x nedala, protože mi to uteklo o bod! Tehdy jsem si říkala, jestli to mám vůbec zapotřebí, tolik nervů, času, učení, slz, zoufalství...ale zrovna jsem na to nedávno vzpomínala, jak jsem ráda, že jsem vytrvala a dotáhla to do konce. Je to boj. Bez VŠ se určitě žít dá, když jí ale máš, tak tě zase hřeje dobrý pocit, žes vytrvala a bojovala.

Dej tomu ještě čas, vždyť škola začala nedávno a je jasné, že na začátku se to na člověka valí, ale ono to třeba nakonec tak hrozné vůbec není, jak se vždycky ty první hodiny zdá - pamatuji si vždycky ty úvodní hodiny, kdy na nás navalili podmínky, seminárky, témata....znělo to hrozivě.. a nakonec se to vždy nějak poddalo.

Zkus hledat práci, kdyby se povedla nějaká pěkná nabídka, tak klidně se na to vykašli. Nebo se poptej fakt po tom dálkovým studiu. Netrap se tím, jak tě budou hodnotit ostatní a jestli to je nebo není blbé utéct - nebudeš ani první ani poslední, co zjistí, že to není pravé ořechové jak si mysleli a je to tvůj život, takže dělat hlavně to, o čem si sama přesvědčená, že je správné.

Pochybonosti asi budeš mít pořád, třeba toho budeš i časem litovat...ono se člověk už do školy pak těžko vrací. Jo, studovat se dá i ve 40ti, ale už to prostě není ono. Teď je to ideální. Ale pokud cítíš, že to nejde, tak to nemá smysl lámat přes koleno. Žít se dá i bez VŠ.