Konec přátelství

Taky jsem přišla o nej kamarádku a dodnes nevím proč.
Bydlím ve městě a domů na vesnici jezdím málo, ale vždy když jsem přijela, tak jsem chvilku pobyla doma a pak honem za svojí kamarádkou ( známe se od školky)
vzala jsem i ségru, kamarádka doma nebyla, její maminka mi řekla, že je u mojí další kamarádky ať se tam zastavím, moc se mi tam nechtělo, ale ségra mě ukecala...
Zazvoním a otevřela kamarádka - ta druhá, slušně pozdravím a povím, že bych s dotyčnou ráda mluvila, že jo ať počkám,dveře zavřela.
Čekám (docela natěšená) a najednou se otevřou dveře - v nich nej kamarádka - a dveře zabouchla.
No civěly jsme na sebe se sestrou jak dva bl.bci

Má zkušenost je - kamarádky neexistují. Nejlepší a jediná kamarádka je má máma.
Ano, pár kamarádek jsem měla, ale jen do momentu, než "hořelo" - než jsem potřebovala opravdu pomoc, podporu. Takže pro mne existuje jen a pouze rodina. Na tu se spolehnout - vesměs - můžu.

Reaguji na viviene_elison: Já tvou kamarádku trošku chápu, taky bych se necítila dobře vedle kámošky, ve které vidím konkurenci, ale samozřejmě to mohla říct jinak, popovídat si o tom a ne hned začít nadávat. Osobně se mi stalo to, že se kamarádka, se kterou jsem byla v kontaktu každý den, začala bavit s někým jiným. Sama nemá přítele a já holt ve vztahu neměla tolik času, tak si našla jinou a postupně vyměnila. Ale skončilo to taky drasticky, začala mi nadávat at jí nechám být, že je můj přítel ******, že ho vždycky nenáviděla. Výčitky za celou dobu přátesltví kdo co udělal a neudělal, úplně jsme přerušily kontakt. Do dnes mě to mrzí, vídala jsem je spolu s tou druhou a do dnes nepochopila. Tím pro mě taky přátelství skončilo, ale mám pocity samoty , že není nikdo komu ybhc mohla opravdu věřit. Cítím se sama a to dřív jsme věděla že toho jednoho člověka mám a idkyž jsme se hádala s partnerem tak ona byla vždycky, teď je prázdno ... nevím jak se toho má člověk zbavit. Při pomyšlení že jí je to vlastně úplně jedno do mě vjede takovej vztek že si člověk neumí ničeho vážit a klidně někoho pošle do háje, jakoby přítel bylo všude kolem dostatek!

Až teď koukám, že je téma dost staré ) tak by to chtělo znovu rozdmýchat ...

Jojo taky to znám. Ale ted si zpětne uvedomuji ze vlastne je to i dobře. Vemte si na druhou stranku.Kdyby ty naše přátelství byly az za hrob stalo by se nám toho ?

Asi je čas poohlédnout se po jiných kamaradkáchs prominutím kdyz to reknu takhle blbe.
Ale je to tak.

Chtěla jsem nějaké podobné téma dnes založit je neuvěřitelné kolik lidí má stejné problémy... Musím říct, že jsem měla nejlepší kamarádku, ale začala jsem jezdit na vysokou školu do Prahy ona se bohužel na vysokou školu nedostala a tak zůstávala v Brně. A myslím, že i přes tu dálku jsme ten náš vztah utahovaly.. Jeden den jsem v ní ztratila důvěru, nestačila jsem se rozkoukat a už je po kamarádství.. Cítím se sama, je mi po ní smutno, ale když si uvědomím, jak mi tento člověk ublížil, říkám si, že třeba by se do budoucna stala něco horšího. A proto ji do života nepotřebuji.. Dneska na mě přišla smutná nálada, a tak jsem si řekla, že půjdu ke kartářce. to mě trošku zvedlo náladu, dozvědět se třeba něco nové je magické.

Je zajímavý, že s přáteli se dokážu rozloučit celkem rychle, zatím co když dostanu kopačky ve vztahu, nedokážu se s tím vyrovnat hodně, hodně dlouho! Docela zajímavý...

To je zajímavé no a přitom se říká, že vztah s mužem je vždy nahraditelným, ale s nejlepší kamarádkou ne..
I když si myslím, že k muži je žena více otevřená, i přes to, že může mít nejlepší kamarádku sebelepší..

Reaguji na Nugets:
Já nevím, prostě mi přijde, že když jsem ztratila kámoše, i třeba po nějaké zradě, že mi ani ten člověk nechyběl. Za to partner mi chybí strašně moc!
Jinak moje nej kámoška mi sbalila mého tehdejšího přítele, ještě mi vynadala, jaká jsem mrcha, což o to, to jsem si i zasloužila, ale jinak pěknej hnus...

a pak, že ženský nejsou svině....

Reaguji na Nugets: Každý myslí na sebe a jak v tom neni zamilovanost a láska, po čase to ztratí význam. Sama jsem si nikdy nedokázala připustit že se něco takového stane po těch letech kdy se dělo spoustu věcí. Ale ve chvíli, kdy "kamarádka" zjistila, že si sehnala náhradu, a její nová kámoška má neustále čas, se vším souhlasím skvěle si rozumí tak tradááá, vzhledem k tomu, že jsme měly obě nyní jiné názory tak se to asi stát muselo. Ona se teprve teď začala nějak bavit, jak je město supr, hroznbá zábava když člověk pije ... mě už to přešlo a začala jsem se víc soustředit na to, abyhc si něco vydělala, začala pracovat, dodělala školu. Když jsme tenhle názor řekla, tak jsem byla hrozná, nudná, divná ... padly i nadávky a to jsem kvůli rozdílným postojům. A máte pravdu, pokud se něco dá takhle ukončit a neni snaha se omluvit a jede si dál svojí cestou s novou přítelkyní po boku, přátelství se tomu říkat nedalo ...

Já bych už asi ani neměla chuť se s ní znovu dávat dohromady po tom, co by mi řekla takovýhle hnusy...A vůbec, jak jí může jako tvojí nejlepší kamarádku něco takovýho napadnout?
Já o svojí nejlepší kamarádku taky přišla...po 4 letech se na mě /i na ostatní kámoše/ vykašlala kvůli svému příteli. Je to takový blbeček, co nemá vlastní kamarády a asi se na ní totálně upnul....Ona se bála jím kamkoliv bez něho, protože nejspíš by se s ní rozešel, když by šla sama ven Pak se mi ozývala jen když neměl čas a na to se můžu pěkně víte co....Nedávno jsme se potkaly v našem oblíbeném baru, kam já chodím pravidelně a ona tam zavítá jednou za sto let když si udělají s drahým vycházku Prohodily jsme spolu pár vět, ale bylo to tak strašně nucený, že sem se těšila, až to skončí

Reaguji na Lency: To ej trošku jiný důvod no ale osobně přátele potřebuju, je mi fakt smutno

I to největší přátelství bohůžel může rozdělit chlap/ženská. Jde jen o to jestli si ti lidé uvědomí o jaké přátelství přišli a budou se to snažit napravit.. v tomhle se více napraví mužské přátelství než to ženské..

Já si stejně vždycky myslím, že přátelství je důležitější než vztah. Nemohla bych přijít o přátele kvůli tomu, že mám partnera apod.

Jojo teď mě taky zklamala jedna kamarádka. Začali jsme se méně vídat, což pro mě a snad ani pro ní nebylo nic hrozného. Já i ona máme další jiné kamarádky. Přiznávám....poslední dobou jsem na ní neměla moc času, ani jsem jí nenapsala, jestli by někam o víkendu zašla, ale jen kvůli tomu, že moje mamka byla přes týden na operaci v nemocnici a já se musela starat o mladšího bráchu. Nyní jsem se dozvěděla, že mě pomlouvá a říká o mě nehezký věci. Co na to říci... Ale co život jde dál....