Ahoj, mám takový problém s kamarádkama, měla jsem dvě ,,nejlepší", od základní školy (teď mi je 21). Přátelství to bylo silné, denně jsme byly v kontaktu s většíma či menšíma přestávkama, ale poslední dobou to jde strašně zle a dost zkopce. Chodila jsem s jedním klukem, cizincem J., se kterým jsem se v lednu rozešla kvůli mému současnému příteli P. Problém byl, že jedna z mých nejlepších kamarádek L. s ním kdysi chodila, asi před dvěma lety, pár měsíců, ale chození to bylo opravdu sporé. P. se poté s L. rozešel. L. na něho občas myslela a zůstali dobrými kamarády, až se tomu dost lidí divilo. Občas se k ní on chtěl vrátit, občas ona, ale nikdy se nesešli. Posledního půl roku než jsem s P. začala chodit L. říkala, že už s ním nechce být, ačkoliv on byl v období že i chtěl, že už ho nemiluje, nechce.
Když jsem P. blíže poznala a zamilovala se do něj, myslela jsem si, že L. s tím bude v pohodě. Ale nebyla. Se mnou i s P. přerušila kontakt a řekla, že kamarádka nikdy nechodí s ex kamarádky, s někým, kdo se kamarádce líbí, nebo s někým, kdo se kamarádce líbíval. Poslední dobou se kontakt se mnou zlepšil, s P. ne, on o to ani nestojí. Myslím, že ani ona už ne. Nicméně ten kontakt s L. je divný, nebavíme se o ničem jako dřív, nevím nic o jejím životě a ona o mém taky ne, nechce to slyšet, neptá se. Ani z její strany necítím zájem ten vztah udržovat, ačkoliv říká, že jí to mrzí.
Druhá věc je, že před dvěma měsící moje druhá nejlepší kamarádka H. začala chodit s mým bývalým, cizincem J., se kterým jsem měla předtím dost intenzivní, ačkoliv pouze 7měsíční vztah. Dostala jsem se tedy do stejné pozice jako L. Snažila jsem se ji ustát jak nejlépe jsem mohla, ačkoliv k J. jsem pořád city měla, to hned nezmizí. Navíc pořád bydlel v mém bytě a já byla téměř homeless, přebývala jsem na koleji a u svého přítele P.
Dá se říct, že já jsem v klidu s tím, že H. chodí s J. Jenže H. to prostě nějak nedává, asi jí to začalo vadit a naše přátelství jde ke dnu také. Cítím tam velikou odtažitost a když se o tom snažím s ní bavit tak mi řekne že se o J, se mnou bavit nechce, že to je divný pro obě, ale že jí zabírá 90% života a nemá se o čem jiným bavit. A že to teď neřeší, nás dvě.
Pro mě to je hrozně smutná situace, bývaly jsme taková trojka strašně správných kamarádek a já teď zůstala sama, mám i jiné kamarádky, ale tohle byly dva moc intenzivní vztahy a to že mizí je pro mě moc těžké. Ony dvě si zůstaly a asi mě nepotřebují a nechybím jim, ale já tu ztrátu nesu těžce...
Prosím o váš názor, nevím, zda se snažit pořád, zkoušet, zvát do hospod, na výlety, snažit se o tom si promluvit, nebo jestli se vám zdá, že to mám prostě pustit... opravdu si nevím rady....
Tak to je docela hustý,co jsi napsala
Je pravda,že já bych to asi taky neustála,kdyby mi kamarádka začala chodit s ex,je to asi tím,že má kamarádka je s mým ex a taky jsem to nerozdýchala
Docela tě obdivuji..tohle bych nedokázala udělat
Jejda, to je mi líto, je to fakt blbá situace. Já teda žádnou podobnou zkušenost nemám, ale zkusila bych se s oběma zároveň sejít a všechno jim říct. Nebo každé zvlášť. Ty pocity co jsi popsala a tak..já věřím že čas to všechno vyřeší sám a jestli jste byly opravdu dobré kamarádky, opět k sobě tu cestu najdete a všechno může být tak jako dřív. Ale zkusila bych si s nima o všem otevřeně popovídat a hlavně říct jak ti hrozně moc chybí to staré přátelství. Držím pěsti!
jindrulinka : Já to tam mám z obou stran, já jsem to udělala i mě to bylo uděláno, takže na to taky koukám jinak, strašně jsem si vytrpěla co se se mnou ta L. přestala bavit a věděla jsem, že to H. udělat nechci stejně jako ji nechci ztratit a zakazovat někomu lásku... Ale těžký to teda je...
scharon : já to právě zkoušela, s oběma zvlášť teda, najednou bych je asi neustála, to by mi navíc řekly, že je to všechno ok a že jen vyšiluju. A L. mi řekne že neví, to je její odpověď na vše a H. začne bejt děsně útočná najednou... že jsem prdlá a tak to není a jsem paranoidní a neumím si vážit toho co mám... fakt už nevím ....
Aha....no tak tomu ponech čas. Zkus to s holkama neřešit, ber je takový jaký momentálně jsou a ono se to všechno nějak vyvrbí.Promiň, zkouším si to aplikovat na sebe a nic jinýho mě nenapadá co bych asi dělala. Možná že najednou potkáš jinou kámošku a bude ti s ní líp než s těma dvěma. Já měla jednu moc fajn kamarádku v pubertě, kamarádily jsme se asi od 12ti let, ale ona se najednou když odešla na vysokou hrozně změnila. Začala jen mluvit o své profesi a o tom jak je v tom a v tom nejlepší a o ničem jiným s ní nebyla řeč, zjistila jsem že mi je líp když se s ní nevydívám. Ani ona už o mě asi nestojí, ale někdy je mi po tom starém kamarádství smutno...ale už mám zas další kámošky a věřím že s nima už to bude napořád...
Cituji Lajka87: Já to tam mám z obou stran, já jsem to udělala i mě to bylo uděláno, takže na to taky koukám jinak, strašně jsem si vytrpěla co se se mnou ta L. přestala bavit a věděla jsem, že to H. udělat nechci stejně jako ji nechci ztratit a zakazovat někomu lásku... Ale těžký to teda je...
Já nikoho nesoudímNikdy nevím,co se stane..jen na to td koukám z mého pohledu....myslím,že bych to nejsoíš neudělala ale vím,že láska je láska
jindrulinka : já jsem to vůbec nemyslela tak, že soudíš... ono se to obecně asi dělat nemá, teď si říkám, předtím jsem v tom takový problém neviděla, zvlášt my žijeme na malém městě a tady to je opravdu každý s každým....každý je někoho známého bejvalý atd.
V porovnání s tím, že jsem ztratila přátelství L, jsem ale zase získala nejlepšího přítele jakého jsem kdy měla, pořídili jsme si spolu pejska, stavíme domeček, nikdy na mě nikdo nebyl tak hodnej... V tomhle pohádka. Jen to kamarádství.....
scharon : Jojoo, budu to muset nechat bejt, akorát to je moc těžký a dost to bolí, pak je potkám v hospodě, kde sedí s dalším mým bejvalým a všichni tři se dobře baví a nikdo se mě ani nezeptá na jednu věc, nepodívá se na mě skoro za celou tu dobu... A když pak mluvím s H. o tom tak mi řekne že jsem paranoidní a udělá ze mě vyloženě blba...
Jo, holky, kéž by byl někde návod na život...
To je smutné, hádat se s kámoškama zrovna o ex. Jenže podle toho, co jsi napsala, si myslím, že bys měla s každou promluvit a říct jim o svých pocitech, ale taky o tom, jak moc si ceníš Vašeho vztahu a jí. Jestli bude jejich odpověď taková, jak jsi výše napsala, vztah(y) bych víceméně stornovala. Prostě když je potkáš, tak je potkáš, bav se s nima pořád stejně, ale proč vyhledávat společnost někoho, kdo o to nestojí? Lidé se mění a... tak vůbec by nebylo na škodu se skamarádit s jinou/jinýma holkama, no... Já zažila něco obdobného jako ty, tehdy jsem měla přítele, ale byl tu jeden sympatický týpek, od kterého jsem si držela odstup, ale určitá kamarádka věděla, jak moc mi přijde sladký. Asi si z mých keců řekla, že teda sladkej je, nakonec mi ho sbalila... cítila jsem se trošku podvedená a že jsem přišla o kamaráda a pro mě to byl vlastně skoro-kluk, jelikož se současným přítelem nám to neklapalo, vídat jsem se s ním mohla i dál, ale prostě už to bylo jiný... jestli mě chápete. Po rozchodu s přítelem jsem se cítila mizerně - a při pohledu na určitou kámošku a toho určitého týpka ještě víc. A pak se tak nějak stalo, že... po 5 měsících se rozešli a já jsem ho klofla, no... ale po půl roce jsem to s ním vzdala, jelikož se na mě UK naštvala a ona mi hrozně chyběla a UT ji děsně pomlouval... takže jsem za ní pak rychle běžela škemrat o odpuštění a naštěstí mi odpustila. Vztah s UK je jako dřív, ne-li lepší. Už od toho budou tak 4 roky.
No já se dostala do podobné (nikoliv stejné) situace. Byli jsme taky trojka nej kamarádek (dejme tomu K. a U.). Po tom, co jsem s mým ex ukončila vztah (šíleně jsem ho milovala, ale nešlo to dál), tak po roce s ním K. strávila noc. Na druhý den příšla a s úsměvem mi o tom vyprávěla. Říkala, že nechápe, jak se to mohlo stát a že to byl jen takový úlet atp. I když jsem v té době už měla nový vztah s A., tak mi to hodně ublížilo. Půl roku na to, jsem měla dvouměsíční vztah s mužem ( s A. jsme si dali pauzu, protože přišli nějaké problémy) a věděli o tom jen K. a U. Poté, co jsme se s A. k sobě vrátili, tak se začli šířit řeči, že jsem A. podváděla a že jsem K*** atd. Během následujícího měsíce jsem zjistila podrobnější info a bylo mi jasné odkud to vyšlo, protože takové věci věděly jen ty dvě a tak jsem s nimi ze dne na den, bez udání důvodů, přerušila kontakt. Rok jsem se trápila a chyběly mi.. znali jsme se od školky a tak není divu, že jsem to těžce snášela. Po roce jsem se s U. sešla a spatřila jsem ji úplně v jiném světle. Najednou jsem v ní viděla intrikářku, co se snaží pro sebe vytěžit maximum. Já jsem se k ní chovala a bavila se s ní neutrálně. Došlo mi, že s U. už kamarádka nikdy nebudu a utvrdila jsem se v tom poté, co jsem se dověděla, že s mým ex taky něco měla a to v době, kdy jsme spolu byli (dávalo to smysl, protože oni byli nejlepší kamarádia ona u něj doma často pobývala). S K. teď pracuji (jsem na VŠ a brigádu mám jen přes prázdniny) a náš vztah je čistě pracovní. Komunikujeme spolu jen když musíme. Vztahy a úlety nám zničily přátelství, ale to mi otevřelo oči a měla já jsem možnost je spatřit i v jiném světle. Mé hodnoty se v životě hodně změnily a nakonec tím, čím jsem prošla nelituji.
Lajka: Vím, že jsi v jíné situaci, ale přátelství se zde řešilo taky. Tak ti můj příběh snad v něčem pomůže nebo poradí.
Díky, holky, za vaše příběhy, pomáhají mi vidět můj problém v jiném světle. Je pro mně těžký to kamarádství uzavírat ale taky se mi nechce pořád se ponižovat, psát, vymejšlet apod.
Díky za příběhy a rady, pomáhají...
Jak přesně řekla tvá kamarádka: kamarádky nechodí se svými ex a pod.
linsdaylohan : Já si myslím, že nikdy nemůžeme nikoho vlastnit, tím méně, když s tím člověkem už nežijeme. A když lásku najde u mojí kamarádky, nevidím důvod, proč bych jim to měla zakazovat, dávat podmínky typu buď já nebo on a nebo to celé kamarádství považovat za špatné. Partner je nakonec ten se kterým se prožije život (když má člověk štěstí), ten, se kterým se tráví každý den a sdílí společná domácnost a děti, ne kamarádka. I když ty jsou stejně důležité.
H. mě na začátku řekla že jestli to nechci tak že s ním nebude, ale já jsem řekla, že jim to zakazovat nebudu.
Jde mi o to, proč akorát jsem za to ,,trestaná", neudělala jsem nic aby se cejtila zle a jako že mě ztratí když se zamiluje do někoho, s kým vážně může bejt šťastná. Když tam ta láska je, to to mám zakazovat a naštvávat se?
Lajka87
já taky neříkám, že se kvůli tomu máte nesnášet, ale tomu se prostě neubráníte, je to přirozené, že to zničí vaše vztahy (takže jste hned na začátku neměli ani takový vztah budovat...neříkej mi,že jsi jej viděla poprvé co byl svobodný a hned jsi byla zamilovaná)
nebo ji považovat za špatnou kamarádku... to tak nemám, naopak, tyhle věci stejně ve svým důsledku vztah posílí, když to teda přežije.
linsdaylohan
No...v podstatě ano My jsme se znali dlouho a kamarádili jsme spolu a pak jsme byli všichni venku a ostatní postupně odpadli a zůstali jsme jen my dva, tu noc jsem je ještě chtěla dát dokonce dohromady s L., akorát že najednou jsme tancovali a mě došlo že ho vlastně miluju...takže tak no...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.