Komunikace mezi muži a ženami

Že bych se dal na politiku

heelska
To bys možná mohl,ale na politiky jsi moc vtipný. Jejich humor je suchý a často je člověk nechápe.
Ale zkusit to můžes, možná bych šla prvně k volbám

Tak to mám vyhráno, taky se občas nechápu

Tak to bysme měli téma přejmenovat na to, jestli si rozumíme sami se sebou.

(mimo tema: nez odpovis, tak by jeden usl )

na to vždycky zapomenu

že by staří klepalo?

ono tohle je vlastně komunikace mezi mužem a ženou. Ty jsi muž a já doufam, že žena))

Ono tohle by se dalo vysvětlit taky takto: Prezentuji se jako muž a Ty doufáš že jsem žena a máš komunikační šum jak hrom

já, já, já jsem tu taky

jinak hezké odpoledne vespolek
komunikace je někdy fakt docela složitá, už jsme to tu někde psal, můj příběh s jednou ex, vezmu to stručně... bydleli jsme spolu, a tuhle jsem viděl, že je nějaká zamlklá... zeptal jsem se co jí je, co se děje... odpověď byla nic... zeptal jsem se, jestli se opravdu nic neděje, odpověď že opravdu nic... no a po pár hodinách mi vyčetla, že se o ní vůbec nezajímám, že jí už nemám rád, že jí nepomáhám, atd takže s timhle se fakt těžko komunikuje, co člověk udělá, tak je špatně

tak to je přesně u nás doma. Ale za těch 11 let,co jsme spolu už jsme si oba zvykli

ty nemůžeš být žena, i když....?

jirik
jejda, v tom se sama poznávám

Přítel sedí na baru v hospodě a prsatá, blonďatá servírka mu donáší piva bleskovou rychlostí. Sedím vedle, bavím se s kamarádama. Mně si všímá pokaždé tak po deseti minutách co mám prázdnou skleničku (můj už má mezitím nachystaný další pivo a v prvním ještě půlku..) Nálada se zlepšuje. Přítel mezitím začne hrát se servírkou nějakou hru s papírem. Přináší mu další pivo (dopíjí předchozí), ostatní na baru jen závistivě čučí, před sebou prázdné sklo. Přemýšlím, jestli se mi to zdá nebo s ním fakt flirtuje. Po pár dnech mě ujišťuje, že se mu prsatý blondýny fakt (ale fakt!) nelíbí.
Na icq s naším společným kamarádem mi to nedá:
Já: Ty Tome, líbí se ti Petra?
Tomáš: No jasně, komu by se přece nelíbila...
Já: nic neříkám
po minutě Tomáš: A proč jako vlastně?
Já: Mě se teda moc nelíbí
Tomáš: Tak jako je pěkná, pěkný prsa, vlasy, oči (vyjmenuje dalších deset věcí), ale je asi trochu jiná
Já: (tonoucí se stébla chytá) Jak jiná?
Tomáš: No asi nafoukaná. Proč něco s tvojim?
Já: Moc si ho všímá
Tomáš: Ona by s ním stejně nebyla...

No řekněte sami, pomohla sem si? Chtěla jsem slyšet asi jak jsem lepší, kránější bla bla bla a on tohle Nakonec mě to raději přešlo.

Martiiisek
Nepomohla, opravdu ne.

já jsem zase nepochopila to, že jsem od přítele dostala dárek, takovy ty kravinky k pc, který jsou zakončený usb. Odešla mi myška, že někdy jde a někdy ne. Takže teď vychytávám míste, kde jde a pomalu s ní pracuji. Na notasi, malým, se bez myšky děla zle.

no, už předtím jsem hledala, kde ta krabice s těma věcma je. Přítel tvrdil, že v autě. Ani v jednom autě není. Tak mu dneska píšu - byl na signálu (je v zahraničí) a on mi odepíše, že sice v autě je,ale ne v našem ať žijou dárky

to jo teda. Ti naši chlapíci jsou někdy fakt na zabití

někdy? Pokud ho vidím, tak skoro furt.
Než odjel, tak jsme šli nakupovat a stojíme při sušenkách a ptám se ho, jestli chce nějaký. Že ne. Tak si vezmu Zlatý oplatky čoko a nugát.
Za dva dny jdu do lednice a sušenky z půli pryč - bylo horko, tak jsem je dala tam.
Ptám se ho proč mi žere mý sušenky, když je nechtěl. Měl nějaky blbý kecy, že jsem lakomá atd.
Mu říkám, že tady nejde o lakomost,ale o to, že je nic nechtěl a pokud má chuť, tak má pusu, aby se mě optal. Prostě ví, že tohle jsem si koupila sobě, jako on si koupil něco jiného, co má rad a na to mu nesáhnu, pokud mi to nedovolí. Šlo o komunikaci.
No skončilo to tak, že večer si vzal zbytek. A než je snědl, tak jsem mu je sebrala z taliře s tím, že až se naučí mluvit a ptát se, tak není problém.

Sem hrozná,ale jsem tak vychovaná od babičky, že člověk má pusu od toho, aby se ptal a mluvil a ne rovnou bral.