Komunikace s muži

Reaguji na dulcecandy:
Ahoj, otázka je, o jakou společnost se jedná - jsou to kolegové nebo naprosto neznámí muži? Mnohdy se setkáš na nějaké konkrétní akce kde je již dle jejich účasti zřejmé, co je např. zajímá - výstava, nějaká gastro akce, ochutnávka vína...
Já osobně většinou přihlížím a naslouchám a spíše se ptám, ostatně to mají možná muži na cizích ženách nejraději ... A pokud mám k tématu co opravdu říct (a ne jen tak něco plácnout), tak se samozřejmě ozvu.
Ale většinou se do mužské konverzace nepletu, když se nejedná o některé z mých oblíbených témat.
Ona bude ta hranice mezi "ta je ale zábavná" x "ta je ale vlezlá a plácá" hodně tenká a opravdu podle mne platí to, ať jsi sama sebou. Máš co říct, říkej, nemáš co říct, mlč.

Stačí chlapa chválit a párkrát říct: Máš pravdu To polichotí mužské ego a je vyhráno Pak se mi osvědčilo občas si i nějak rýpnout nebo udělat vtípek. Chlapi také mají rádi sázky, tak se třeba o něco vsadit...

Tak to by si asi měla specifikovat o jaké muže se jedná. Co některým může připadat vtipné a zábavné, může být pro jiné pěkná nuda
Podle mě, je nejlepší říkat to, co chceš říkat. Když se to někomu nebude líbít a neřekne si po tvém odchodu "ta byla ale fajn..." svět se nezboří - ty zůstaneš sama sebou a to je dle mého názoru důležitější, než zalíbit se.
Samozřejmě je důležité naslouchat, zajímat se o to, co říkají, nejen mluvit o sobě...ale jen když chceš ty sama.

Přesně tak. Rozhodně se nesnaž předstírat, že něčemu rozumíš, když to tak není. Jeden můj kamarád to tak udělal a bylo to docela fiasko a působil trapně Od té doby už to radši nepředstírá.

Když máš s tím mužem něco společného, tak se vždycky nějaké téma najde...spíš bych sondovala, co máme asi tak společného a o čem se můžem bavit.

Dvakrát se mi stalo, že jsem chtěla upoutat kluka tím, že se zajímám o fotbal (což se opravdu zajímám), ale zrovna jsem narazila na takové "exempláře", kterým fotbal nic neříká ...takže univerzální návod asi není.

Konkrétně jsou to velice často kamarádi mých kamarádů. Nic nás nespojuje a většinou se potkáváme v hospůdce

Reaguji na Patty:
Máš pravdu. Použít na ně jejich vlastní zbraně.

To mě hrozně baví F1 a taky jsem se už setkala s chlapama co jen valily oči.

Reaguji na Rosee:
Reaguji na dulcecandy:
Ať ty chlapy nevyděsíte
Já vybalit na partnera fotbal a F1, zaťuká si tak max. na čelo
Taky je ještě důležitá alespoň přibližně věková skupina. Třicátníci a výše mívají už většinou jiné zájmy než muži do třicítky (přibližně, samozřejmě).

20-23
Mě je tedy 20 a je pravdou, že daleko lépe a jaksi "nenuceně" se mi komunikuje se staršími muži (30 a výš)

Reaguji na dulcecandy:
To naprosto chápu, když se podívám na svého mladšího bratra
Já jsem s partnerem věkovým rozdílem o 10 let a i když mi to v těch 20 připadalo hodně, dnes, blížící se třicítkou to je tak akorát
A teda, obávám se, že znalce F1 bys našla v řadách dvacetiletých asi jako jehlu v kupce sena alespoň co já měla tu čest

Ahojte holky,
už delší dobu mě trápí komunikace mezi mým přítelem a mnou. Je mi 21 let a jsme spolu rok a devět měsíců. Dříve jsme si povídali o všem zatímco teď mi přijde, že jsem příteli zevšednila. Bydlíme spolu přes rok. No a už dost dlouhou dobu tráví více času s kamarády než se mnou. Nevadí mi že se s nimi schází, ale problém je v tom, že hulí a je věčně mimo. Na něco se ho třeba zeptám (co bylo v ten den nebo mu říkám, co mi vadí sám chtěl po mně, abych mu to říkala, ale už mu to vadí řekl mi to) a on mě nevnímá. Takže se na jednu věc musím zeptat několikrát a stejně z něj nedostanu moc kloudnou odpověď. Je to samý jo, ne nebo nevim. Četla jsem i dost knížek co se týče vztahů takže vím, jak na s mužem mluvit věci na rovinu. Ale on je nejspíš spokojený tedy dokud nezačnu řešit náš vztah to mu opravdu vadí. Vadí mi i to, že když je teda doma tak je věčně na PC a mě si nevšímá. Zatímco za kámošema letí hned. Moc mě ani sebou nebere páč se schází na bytě kde je víc lidí. "Vím", že žádná jiná v tom není. Ale prostě už nevím co mám dělat, ví co mi vadí a stejně to dělá. Myslím si, že mu vadí podle něj moje přehnaná všímavost a když si ho delší čas nevšímám tak za mnou sám přijde a pak to stojí za to Před měsícem mi řekl, že je strašně moc rád, že mě má. Občas mi i řekne, že mě miluje a přijde mi to upřímný. Ale zkrátka nvm, co se děje s tou komunikací mezi námi, chtěla bych to zlepšit a i to, aby si mě více všímal a věnoval se mi. Co byste mi poradily? Rozchod nebo si ho tak nevšímat? Jak to vidíte?