Kniha Tajemství - změnila vám taky život?

ukázala mi dveře, které jsem neviděl, a proto jsem jimi do té doby ani nemohl projít...tahle knížka mi ty dveře ukázala a dodala mi chuť a odvahu jimi projít a chuť se změnit... ale tyhle dveře nejsou pro každého, ne každý je uvidí, ne každý bude mít chuť jimi projít, a ne každý bude rád, když jimi projde...

Tak to je pravda, ale asi to je taky tím, že někdo chce a někdo ne. Myslím, že i člověk, který tomu moc nevěří a jenom knihu tajemství proletí, tak prostě i ten člověk to v sobě má a zamyslí se nad tím. Teď je jenom na něm zda tomu bude věnovat pozornost. třeba mě zaujal jeden film, který se jmenoval Intacto (nedotknutelý) nevím jestli to někdo z vás viděl. Je to opravdu hrozně dávno, co jsem to vidělat, je to takové zajímavé, až zvláštně neuskutečnitelné. Když jsem se dozvěděla o tejemství, tak jsem si na ten film, hned vzpomněla.

Je hrozně zajímavé, že k sobě po přečtení této knihy začneme přitahovat lidi, co už ji taky četli nebo znají..můj bratr od přečtení(1 měsíc) už náhodně potkal tři lidi(různé zájmy i věkové skupiny)..kteří tajemství zkouší aplikovat....

film v českým znění je i na youtube

ahoj,tak jsem si po přečtení diskuze koupila tuto knihu a musím říct,že mě docela zklamala. Myšlenka dobrá a určitě pravdivá, ale nelíbí se mi to zpracování.Opakuje se tam pořád to stejné dokola,ale pokaždé jinými slovy.Je to napsáno takovým tím naivním americkým způsobem.Myslím si,že když něco chci,tak nestačí na to jen myslet a doufat,že to přijde samo,ale musím pro to taky něco udělat..Hodněkrát se mi třeba stalo,že jsem šla na zkoušku,uměla jsem to,ale pořád jsem si říkala,že to určite nedám a nakonec jsem to nedala.Naopak když jsem myslela pozitivně,tak jsem to udělala. Nikdy se mi ale nestalo,že bych na tu zkoušku šla,byla uplně dutá,myslela pozitivne a nejak zázračně to udělala..Nic přece není zadarmo a nespadne vám to z nebe jen tak do klína. Myšlenka té knihy je pravdivá,ale to co se v ní píše se musí brát hodne s rezervou.No ale je to jen můj názor,prostě jsem čekala něco jiného.Podruhé bych si knihu asi nekoupila..

Tak mi to přišlo ze začátku čtení, ale pak mě to naopak chytlo a bylo to skvělé.

Inuska
Nejste přihlášen/a. Nyní nemůžete odeslat příspěvek.Inuska
Člověk asi nemůže všechn hodnotit tím, co se ti kdysi stalo, ale prostě to zkusit na součastnosti. Já jsem dneska třeba perfektně zaparkoval, jak ráno, tak večer a za to jsem vděčná, opravdu!!

tak a filmeček jsem taky viděla, nesrovnávala bych to s knížkou, možná mě to teď ještě víc motivovalo. Přeci jenom vidět lidi, kteří ví jak to chodí a život mají pod kontrolou a jde jim na ruku, to je snad víc než motivující. Není to jenom o slovech jsou v tom i důkazy. Vždycky jsem byla zaritý ateista a tak nějak jsem v podvědomí odsuzovala věřící k jakýmukoli náboženství k jakékoli víře. Teď si myslím, že i na tohle svůj celoživotní názor trochu změním. Možná o něm nebudu tak sáhodlouze polemizovat s věřícími. Zajímavé. Život se mi mění každým dnem. Psala jsem taky, že mě dnes vytočil jeden člověk, přišel hned v tu chvíli, kdy jsem si uvědomila svojí slabou stránku a to je zatmění před očima při vzteku. Je zajímavé pozorovat samu sebe a porovnávat jak se mám teď fajn a jaké jsem měla dřív špatné nálady. Blízcí mě taky berou jinak a říají, že optimismus ze mě jenom číší, ano protože ho v sobě mám a co vy?

narry
jj učí nás to na sobě pracovat. Já jsem na takové vlně jako že nemusím se smát na celé kolo, stačí když se tiše usmívám . Myslím, že působím klidně, spokojeně, usměvavě. Takže jestli působím jako pravý optimista nevím , ale takto jsem spokojená. No mě totiž přijde (podle toho co vidím u některých lidí třeba ve svém okolí), že i až moc velké nadšení, smátí se všemu apod. jsou určitou formou afektu a že u nich ty emoce lítají hrozně nahoru dolů a to je snad pro ně ještě horší (nebo alespoň mě to tak připadá), ale je možné že tím afektovaným veselým maskují své smutky a ty pak vyplavou (a v pořádné porci) na povrch, takže v tom u nich může být jako ten základ proč to tak je cokoliv. Snad jsem to napsala srozumitelně. Tím samozřejmě nemyslím tebe Narry a říkám jen tak dál-život se spokojenými optimisty kolem sebe je příjemnější.

framboise
Právě na mě rodina, hlavně rodina poznala, že je něco jinak. Když jsem mojí tetě psala mail, tak mi hned odepsala, co jsem se sebou udělala, že jsem taková veselá, že od střední školy takový optimismus u mě nezažila. Má pravdu, od té doby co jsem se postavila na vlastní (finanční) nohy, tak jsem všechno brala tak trochu tragicky a říkala jsem si, že jsem takový malý bezvýznamný človíček v tom velkém světě a že je hrozně těžké se prosadit, no a taky to tak bylo, protože jsem se snažila kariérně někam dostat, ale moc se mi to nedařilo, moc jsem tomu nevěřila, nevěřila jsem tomu vůbec. Když jsem se rozhodla, že z té společnosti odejdu a přijali mě na lukrativnější místo a mě stouplo sebevědomí, tak mě nabídli, aniž by zatím věděli, že budu odchzet, místo pro které jsem doposud dělala. S úsměvem jsem řekla, ne děkuji a šla jsem do nové firmy, kde mám ze sebe pocit, že už něco jsem. Je to opravdu zajímavé, když se nad tím zamyslím zpětně, hm a v tom případě vím co teď mám dělat. Od rána mám dobrou náladu i když mě trochu pobolívá ta osmička. A nevím kde je zakopanej pes, nevím co je toho příčina. Jestli teda vůbec nějaká je?

Když srovnám jaká jsem byla dřív a jaká jsem teď, tak se musím pochválit za to, že jsem teď taková vyrovnaná a i když mě někdo vytočí (což zatím potlačit moc neumím tak se s tím hodně rychle srovnám a jedu dál a už na to nemyslím. Ale to jak píšeš, že někd svými afektovanými výjevy něco maskuje, tak s tím už jsem se taky setkala. Není pak příjemné to odhalení.

Tak jsem začla praktikovat to odpouštění, zatím žádnou změnu necítím, ale snad je to jen otázka času.
Pomohlo někomu z vás Tajemství k přitáhnutí ideálního partnera? Já mám celkově v té vztahové oblasti problém s pozitivním myšlením... Když jsem chodila s tím bývalým, strašně jsem si přála, aby to byl ten pravý, i když se ke mě nechoval hezky, praktikovala jsem podle Tajemství různé kroky (např. mám takový deník přání, všechno ostatní se v něm zatím splnilo) abysme spolu byli šťastný, ale skončilo to jak to skončilo. I přesto jsem se to snažila brát pozitivně,
říkala jsem si, že na mě čeká někde někdo daleko lepší, že to je jen znamení, že s ním bych šťastná nikdy nebyla. Od té doby co to skončilo cca 2 měsíce se na mě lepí samý ženatí, zadaní, nebo takoví, kteří mi něčím nesedí, nechci vedle sebe mít někoho, jen abych nebyla sama, ale jak si to mám vysvětlit, že i přesto že se usilovně snažím, dělám všechno podle Tajemství a Klíče, prostě mi to v téhle oblasti nevychazí...

Tak jsem začla praktikovat to odpouštění, zatím žádnou změnu necítím, ale snad je to jen otázka času.
Pomohlo někomu z vás Tajemství k přitáhnutí ideálního partnera? Já mám celkově v té vztahové oblasti problém s pozitivním myšlením... Když jsem chodila s tím bývalým, strašně jsem si přála, aby to byl ten pravý, i když se ke mě nechoval hezky, praktikovala jsem podle Tajemství různé kroky (např. mám takový deník přání, všechno ostatní se v něm zatím splnilo) abysme spolu byli šťastný, ale skončilo to jak to skončilo. I přesto jsem se to snažila brát pozitivně,
říkala jsem si, že na mě čeká někde někdo daleko lepší, že to je jen znamení, že s ním bych šťastná nikdy nebyla. Od té doby co to skončilo cca 2 měsíce se na mě lepí samý ženatí, zadaní, nebo takoví, kteří mi něčím nesedí, nechci vedle sebe mít někoho, jen abych nebyla sama, ale jak si to mám vysvětlit, že i přesto že se usilovně snažím, dělám všechno podle Tajemství a Klíče, prostě mi to v téhle oblasti nevychazí...

omlouvám se, nechtěla jsem to posílat desetkrát

zelenazaba
Možná něco v podvědomí..?Protože když něčemu věříme tak to má obrovskou sílu,pokud něčemu věříme méňě už to takovou sílu nemá...Mě tajemství ještě nezklamalo,prostě si něco přeju a řeknu si,bude to tak jak chci já...a je to tak...stejně je to zvláštní...stačí jen věřit ....

Tajemství je ta nejlepší věc. Dovolte mi abych se s Vámi podělila o svůj postřeh či snad příběh?
Když jsem se sešla se svým bývalým přítelem abychom si popovídali atd. tak mi řekl že objevil film tajmeství a o něm mi mluvil strašně nadšeně. Ač já rodilý optimista, jsem mu absolutně nic z toho nevěřila. Ovšem za pár týdnů jsem se o něm dozvídala samé pozitivní věci. Poznal děvče s kterým je dodnes (2roky) a tvrdí o ní že je to ta pravá a tak dále. Hned na to ho vzali do jeho vysvněného zaměstnání (které se mu nedařilo získat celou dobu co jsme byli spolu), jeho rodiče jsou na něj hodnější a tak dále. Je toho spousta...nechápala jsem to. Říkala jsem si, že asi za to co jsem mu já provedla je prostě teď štastný. A pak mi to došlo. Tajemství.
Mluvila jsem s našim společným nejlepším kamarádem. On mě do toho zasvětil, strávili jsme hodiny diskuzemi. Je to opravdu těžké se najednou přeorientovat, věřím že pro pesimistu to je extrémně těžké. Ale je třeba věřit. A nejlépe si často najít čas si ten film pustit, nebo jak tady někdo psal, založit si svůj přací deník, vše si psát, myslet na to často.

Věřte mi, funguje to. Nejsem žádný fanatik ale jak je o váhách známo nemají pevnou vůli a tu nemám ani já. Takže na to někdy místama přestávám věřit. Ale vždy se k tom vrátím či mi tajemství nějak jinak skříží cestu