Kniha Tajemství - změnila vám taky život?

A co děláte, když se to všechno tak nějak "zasekne"? Já znám tu "teorii" skoro nazpaměť, Tajemství jsem četla několikrát, teď i ten Klíč, povedlo se mi díky tomu spousta věcí.
Asi před dvěma měsíci jsem si prošla docela nepříjemným rozchodem, ukončila jsem to já, protože jsem se dozvěděla, že mi teď už expřítel lhal skoro ve všem, přede všema pomlouval, podváděl...Od té doby není den, kdybych si na to několikrát nevzpomněla, je ve mě strašná křivda, dělám denně očišťující postupy z Klíče, ale změnu nepozoruju. A cítím, že mě to brzdí i v dalších oblastech. Nemáte s tím někdo zkušenost, jakou metodu použít, pro zbavení těhle vtíravých myšlenek?

zelenazaba
ty musíš udělat jediný, odpustit mu a jít dál, poděkovat mu za ten vztah, za to ponaučení a tím s tim skončit, nic jinýho ti nepomůže
když tak zkus diskuzi ke knížce Svět bez hranic, kde se čistíš slovy Miluji tě, Omlouvám se, Prosím, odpusť mi, Děkuji Ti
nebo písni SZ, napíšu ti víc, abysme se držely tématu

Moc Vám děkuji za poznatky, je to úplně super, když si o tom s někým můžu popovídat, protože když sedím v práci, tak sleduji jak kolegyně dělají všechno naprosto obráceně než co chtějí, ale mám pocit, že mě to kolikrát stahuje, protože někdy s nima prostě souhlasit musím. Nebudu jim o Tajmeství říkat, protože vím, že ony nejsou typy, které by to zajímalo a lákalo poznat tu hru života. Jenomže jak říká "zeleznababa", prostě jsou někdy brzdící okamžiky a ty se třeba opakují a člověk ten optimismus už cucá z posledních sil z palce u nohy, jenom aby si svoje přání neoddálil. Zamilovala jsem se do této hry a už mám malé zkušenosti s tím, že jsem opravdu dosáhla toho co jsem moc chtěla a nad čím jsem opravdu intenzivně přemýšlela. Jenomže je těžké pracovat s negatvníma lidma kolem sebe, jestli s tímto máte nějaké zkušenosti sem s nimi. Budu ráda za každý poznatek jak se tomu bránit nebo jak to ingorovat.

=
zelenazaba
=moc pěkné

narry
sama sis odpověděla, já se vždycky jen tak pousměju a pouštim to z hlavy ven, nevnímej je
ty víš, jak to je, víš, že čím víc jsou negativní, tim víc si to do života přitahujou, nenech se vykolejit, měj svůj svět, ve kterým je ti dobře
vizualizuj si, dělej co tě baví

narry
Taky se lépe soustředím, vychutnávám si to apod. když jsem sama, v hlučném kolektivu, kde musím komunikovat to vždy nejde úplně na 100% ale myslím, že je to i tím, že jsme měli X let zažité jiné myšlenky, chování, viděli to tak všude okolo i u rodičů, ale že se to poddá.

zelenazaba
taky si myslim, stejně jako ruzicka, že to odpuštění bude nejdůležitější... odpustit, přijmout že se to stalo, že on je prostě takovej, poděkovat za "prozření", rozloučit se s nim a s tim co jste prožili, a jít dál... čim víc si budeš tu křivdu hýčkat a znova si jí prožívat, tim bude silnější a silnější, a ty s ní budeš bojovat hůř a hůř...

Děkuju za názory, máte pravdu, opravdu musím nejprve odpustit, abych mohla jít dál,
tohle mi poslala ruzicka http://moje.dama.cz/blog.php?blog=18033 je to přesně odpověď na to, co jsem hledala. Tak kdyby byl někdo v podobné situaci, tak se na to mrknětě

Přesně to zažívám s mamkou, ona je strašně tvrdohlavá, nenechá si v ničem poradit, takže by mě ani nenapadlo ji o Tajemství říkat, nevěřila by tomu. Ale baví mě pozorovat, jak to opravdu funguje - například tak před půlrokem si dodělala dálkově vysokou školu, byla na promoci, a pořád mi před tím slavnostním nástupem říkala : "Já tomu nemůžu uvěřit, že jsem ty státnice udělala. Dokud nebudu mít diplom v ruce tak tomu nevěřím. Co když mi ho třeba nedají, co když se spletli..." a podobně. Na mě to působilo dost komicky, protože nad tímhle tam snad nikdo nepřemýšlel No a pak byl slavnostní nástup a četli jména těch, kteří teda dostávají titul a moji mamku jako jedinou z těch asi 30 lidí vynechali. Úplně jsem ji viděla jak se orosila Potom rozdávali ty diplomy a jí ho naštěstí dali, ale ta předchozí scénka byla docela nepříjemná. Pak se jí tam všichni učitelé chodili omlouvat, že neví jak je to možné, že na ní zapomněli...
A podobné situace s ní zažívám pořád

zelenazaba
jsem ráda, že to pomohlo

a k tý mamce, přesně na těhle případech bych jí ukázala, jak Tajemství funguje

Zákon přitažlivosti

Odpuštění

Síla lásky a odpuštění dokáže v našem životě zázraky. Odpuštění sobě i ostatním nás osvobozuje od minulosti. Odpuštění je odpovědí téměř na všechno. Když máme v životě nějaký zádrhel, obyčejně to znamená, že je třeba někomu odpustit. Pokud volně neplyneme životem, zpravidla jsme ulpěli na nějakém okamžiku v minulosti. Může to být lítost, smutek, ublížení, strach nebo vina, stud, hněv či odpor, někdy dokonce i touha po pomstě. To vše pramení z neschopnosti a neochoty odpustit, odpoutat se od minulosti a žít přítomností. Odpovědí na jakékoli léčení je vždy LÁSKA. A cestou k lásce je vždy ODPUŠTĚNÍ. Odpuštění odstraňuje zášť. Velmi často si nedokážeme uvědomit, že závislost na minulosti, ať byla jakákoli, nám škodí. Mnoho lidí se nedokáže radovat z přítomné chvíle kvůli něčemu, co se stalo v minulosti. Nemohou žít naplno, protože kdysi udělali něco špatně nebo neudělali vůbec. Nemohou se radovat z dneška, protože přišli o něco, co měli kdysi. Nejsou schopni lásky, protože jim kdysi někdo ublížil. Protože kdysi se jim při určité činnosti stalo něco nepříjemného, čekají, že se to stane znovu. Jsou přesvědčeni, že jsou již navždy špatní, protože, kdysi udělali něco, čeho litují. Život nevypadá podle jejich představ, protože jim kdysi někdo něco provedl. Myslí si, že se musí rozčilovat dnes, protože se rozčílili i kdysi v podobné situaci. Díky nějaké velmi staré zkušenosti, kdy s nimi někdo ošklivě jednal, nikdy neodpustí a nezapomenou. "Jim", viníkům je to srdečně jedno, obyčejně ani nic netuší. Jen my sami si tak ubližujeme, protože se bráníme naplno prožít přítomnou chvíli. Minulost je pryč, je uzavřená a nelze na ní nic změnit. Můžeme prožívat vždy jen přítomný okamžik. Jestliže se v mysli zaobíráme minulostí, žijeme ve vzpomínkách, a tak se připravujeme o prožitek přítomnosti. Miluj svůj život Odpuštění je projevem ochoty podívat se na otázku sporu z vyššího hlediska a vidět vše z nadhledu. Odpuštění je cesta k vnitřnímu klidu a míru duše. Odpuštění nás oprošťuje od zranění, které jsme utrpěli v minulosti. Odpustit znamená i to, že předáme svůj spor do vyšších rukou a budeme žít nezatíženi tím, co bylo. Odpuštění je guma, kterou můžeme vymazat bolestnou minulost. Odpuštění je cesta lásky. Odpustit znamená mít zájem o druhého člověka a v srdci lásku k druhému člověku nehledě na to, co se kdysi odehrálo. Oč vlastně při odpuštění jde? Jde o rozhodnutí již dál netrpět, nevyžívat se v nenávisti a zlobě, vzdát se touhy nadále zraňovat druhé a zároveň se také vzdát touhy zraňovat sebe pro to, co se odehrálo v minulosti. PROČ ODPOUŠTĚT ? Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky. Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší. Působí destruktivně. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací… Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě. Projevuje se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů&8230; Skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla. Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc. ODPUSTIT NELZE "NA POVEL" Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí. Pocit křivdy člověka zasahuje v mnoha vrstvách. Proto zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života. Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné a k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka. Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas. KROKY NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity. Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam. PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU, negativní emoce a svá zranění. Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí. Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého. V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat. POJMENOVAT SVÉ POCITY. Tato fáze může být pro mnohé důležitá. Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i Bůh. Důležité ale je, aby v tomto kroku nebyl člověk sám. Mohl by totiž upadnout do pasti sebelítosti, která člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj. POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu. Připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, která vidíme úhlem svého pohledu. Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí. SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL. Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí. I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí" ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY. Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu. Nemluvit o něm zle před lidmi. (I.Mucha,P.Semelka)--Zdroj:moji-andele.cz

dívala jsem se, že ten odkaz nefunguje, tak jsem si článek k odpuštění dovolila vložit takhle celý, snad to nebude vadit, ale může pomoct hodně lidem, pochopit, jak je odpuštění důležité..snad moderátoři prominou.. děkuju

Po odpuštění jendomi člověku který mi ublížil (nemluvila jsem s ním asi 2,5 roku) se mi velmi ulevilo-krásný pocit.

Jééééé já se strašně omlouvám, ale musím říct, že jsem se u toho překlepu (když jste mě na něj upozornili) asi deset minut smála, to je fakt dost dobrý. V práci jsem rychle psala, protože jsem měla málo času a tak z toho vzniklo tohle fakt to se mi povedlo