Kniha Tajemství - změnila vám taky život?

framboise
já mám negativní kolegyni, děs, pořád se lituje, jak na nic nemá peníze, jak jí nic nevychází blabla..
párkrát jsem jí o tajemství řekla, ale je to zbytečný, pomůže jediný, vyslechnout, ale jedním uchem tam a druhým ven, udržuj si svůj vnitřní svět, nenech se tou negativitou vtáhnout

ruzicka
Já se usmívám a říkám ji jak to vidím já (že úkol jsme nedostali kvůli těm co tam nechodí, že to není trest, protože ten úkol by nám dal tak nebo tak a vyšší ročníky jsou stejné, že se školou tolik nestresuju a že nechci žít jen školou ale i svůj osobní život a tak to i dělám,...), prostě se pořád usmívám a tak ve 2 větách jí řeknu jak to vidím já. Ona je Tajemství moc uzavřená.

framboise
tak to děláš skvěle, uvidíš, třeba tě za pár dní nebo týdnů překvapí a sama se tě na tajemství zeptá, všechno má svůj čas a ona bohužel ještě není připravená..

studuješ v Brně? začíná její jméno na H.?

Lilliana
Ne ne, v Brně nestuduji ani její jméno tak nezačíná-možná leda že by to byla nějaká její příbuzná

ruzicka
děkuji moc, já jsem na sebe za to pyšná i když skromně, vím, že jsem pro sebe udělala co jsem mohla a můžu říct, že jsem měla opravdu pocit výtězství, paráda musím to v sobě zase najít a vím, že to tam někde je

narry
nemáš vůbec zač a jasně, že to v tobě je jako v každým z nás, jen to najít a nevzdat se

Lilliana
Děkuji jsem za své rodiče oprvdu vděčná, je pravda, že jako dítě jsem měla i chvíle, že jsem si řekla, že uteču, ale pak mi jenom těch myšlenek bylo líto prostě děti

Co se týče pesymistických lidí, tak jeden je právě v jednom pokoji semnou. Je to můj přítel s kterým jsem už dva a půlo roku a je to ten tipickej pesimista do morku kosti. Má sice rád svoje sny, ale řekne si, já jsem smolař, tak jak by se to mohlo stát mě. No a právě od toho jsem tady já. Myslím pozitivně za nás za oba a když začne mít takové řečit, tak mu prostě řeknu, že to nehodlám poslouchat. Protože když se nad tím člověk zamyslí, tak tito lidé se vlastně jenom litují a v tom já je rozhodně podporovat nechci a nechci se nechat vtáhnout do jejich světa nesnází, nepochopení a křivdy. Když se tak ohradím, že to nebudu poslouchat a ať se nad sebou zamyslí, jak pořád naříká, tak ho to přejde a dává si pozor na jazyk a i tak ho donutím aby nad svými myšlenkami a slovy přemýšlel. Takové malé tajemsví bez knížky a bez filmu.

ruzicka
jsem moc ráda, že mi mamka řekla o těchto stránkách moc děkuji za podporu, je to vždy veolice příjemné a přidávám se v práci mám taky kolegyně, které jsou pořád nespokojené a pořád hořekují nad prací nad tím, jaké máme vedení, už jim taky nic neříkám, jenom si tak sama pro sebe řeknu, že svoji práci mám ráda a že jsem ráda, že mě to všechno potkalo. ani se jim nedivím, že se jim ráno do práce vstávat nechce, to mě problém nedělá, cestu autem si užívám a těším se až si ráno udělám snidani a kávu a popovídám si s koleginí, která je optimista jako trám, je to až neuvěřitelné

Narry a co u tebe způsobilo, že sis přestala věřit? U mě to byla rodina, já se narodila jako optimista. Už jsem si začala myslet, že věřit si, být dobrá, mít své cíle je fakt špatně a že to nedokážu....když Vám to rodiče omýlají dokola, tak tomu uvěříte....a pak jsem "narazila" tady na Tajemství

narry
tak to je super, že máš takovou maminku a že taky Tajemství zná
a děláš to skvěle, já se už do práve taky těšim, je to díky pár fajn lidičkám a na druhou stranu si říkám, copak bych dělala doma..je fajn si na všem najít to pozitivní, ale těmhle lidem to nevysvětlíš, radši si budou pořád stěžovat, je to pro ně jenodušší a k tomu obviňovat okolí...

Lilliana
No já si myslím, že i když jsem měla super rodiče co se týče výchovy,ale i tak dělali neskutečné chyby v tom, že mi shazovali sebevědomí tím, že říkali "než půjdeš do ledničky, tak se podívej do zrcadla", nebo "je už pozdě nejez, pak nemáš bejt tlustá" a další podobné řeči, to všechno mi podkopalo sebevědomí a pak i na střední škole, to že jsem tam byla mezi lidma, které jsem neměla ráda a celá střední byla jenom o nervozitě, jestli udělám tohle nebo tamto, protože všichni měli vysoké ambice a já jsem byla až přezpřiliš soutěživá. Taky jsem se těšit na samostatný život a tam přišla rána jako blázen, šla jsem sama do většího města a starala jsem se sama o sebe a vydělávala jsem si sama na sebe, poznala jsem co je to realita života a měla jsem pocit, že na co si nevydělám to mít nebudu. Teď se toho pocitu snažím zbavit a nahradit přáními o kterých vím, že se splní

ruzicka
pravda, ale člověk by jim už kolikrát za ty řečit dal pár facek ať se proberou. Někdy si říkám, že jsem fakt silná osobnost, protože žijeme s přítelem s jeho rodiči a nevlastní nemocnou sestrou a "tchýně" ráno co ráno na něco naříká a já i tak jedu do práce s dobrou náladou, protože si říkám, že jse ráda, že jsem poznala něco takového jako je tajemství a říct jí o tajemství? Hm, myslím že by to bylo bezvýznamné, je to ten typ člověka, který se bude raději litovat, je to totiž jednodušší.

narry
souhlasim s tebou, taky mě to to někdy napadne, ale udržim se
je to jejich boj a určitě jejich čas přijde, i když ne třeba v tomhle životě..my prostě máme velký štěstí a dar, že jsme Tajemství objevili