Kdy (a jestli vůbec) mít druhé dítě

oba dva musejí chtít dítě a dávat mu lásku.jinak to dítě je chudák když slyší od jednoho rodiče že si ho nikdy nepřál.

My máme šťastného jedináčka.Má spoustu kamarádů a doma má klídek a mamku s tátou jen pro sebe.Teda je pravda,že byl pořízen pejsánek,když synovi bylo 10 let a tak je s námi někdo,kdo se o lásku dělí.Máme ho prakticky místo miminka a náš synek nikdy sourozence nechtěl,když viděl,jak to funguje jinde,kde je dětí víc.Třeba prázdniny a jeho kamarádi byli nuceni pečovat o ty mladší sourozence a nemohli třeba k vodě či jen jezdit na kole.
Já mám sestru o sedm let mladší a nikdy jsem k ní neměla vztah a nemám do dnes.
Takže asi fakt dvě a více dětí ano,ale pokud je to možné,tak rychle za sebou.

ale jistěže má. Ovšem jak psala luciannarose,musí chtít oba.A zasnenaaasi není jistá,kdy a zda vůbec další děcko chce. Samozřejmě nechci snižovat funkci otce/manžela,ale přecejenom matka je ta,které děti "celý den visí na krku". A troufnu si napsat,že byť se narozením dítěte páru otočí život naruby,tak mamce přeci jen o trochu víc než taťkovi. Takže jestli ONA si není 100% jistá...

pehot: "ale jistěže má. Ovšem jak psala luciannarose,musí chtít oba.A zasnenaaasi není jistá,kdy a zda vůbec další děcko chce. Samozřejmě nechci snižovat funkci otce/manžela,ale přecejenom matka je ta,které děti "celý den visí na krku". A troufnu si napsat,že byť se narozením dítěte páru otočí život naruby,tak mamce přeci jen o trochu víc než taťkovi. Takže jestli ONA si není 100% jistá..."

Souhlasím! Je to tak. Myslím že Jataky je natolik sebevědomá ženská, že by žádný nátlak za strany manžerla jistě nepřipustila. A to už vůbec ne kvůli dítěti, tak nechápu, proč právě ona hájí muže jako otce!

Ale zasnenaaa ví, že chce - jen neví kdy, takže její druhé dítko tohle od ní určitě neuslyší...

Ale to není pravda, psala už včera:

Nepřipustila bych nátlak. To rozhodně ne. Ale určitě bych naslouchala argumentům a důvodům druhé strany a zvážila je, do jaké míry jsou v souladu s mými a zda náhodou na tom něco není, co jsem si neuvědomila.

Nikoho nehájím... jen říkám, že manželství je o rozhodování dvou a nelíbí se mi zdější přístup ve smyslu "ty rodíš, ty máš právo určovat kdy". Ano, určitě je to jeden z legitimních argumentů, na druhou stranu, stejně legitimní bude třeba argument otce, který řekne, ale "já nechci do svého důchodu makat jen na děti - nebudeme mít ani úspory". On možná cítí, že to tak dlouho nevydrží táhnout... taky je to jen člověk. A tohle tady neřekl nikdo, tak to říkám já.
Zjednodušeně řečeno, většina žen zde vidí úlohu muže zjednodušeně - vlastně s trochou nadsázky je "jen" oplodňovač.

Málokdy bráním chlapy,ale v tomto případě je chlap ten,který ve většině případů táhne rodinu,je to on,kdo je odstaven někam vedle v zájmu miminka a mnohdy je chlap chudák,když má doma dvě malé děti,matka nic nestíhá a hladový,unavený se vrací domů a ještě by nejlépe místo večeře měl ty děti koupat a šišlat na ně....no pokud bych byla chlap,tak tohle nevydržím a uteču
A že jich mám dost v okolí.

chlap, když počít nechce, tak taky nepočne a ještě si dává dost dobrý pozor, aby se náhodou nestalo

jako se rozhoduje chlap, má se rozhodovat i žena, když se necítí a nechce, tak by to taky tak mělo být

na početí potomka by se měli shodnou oba dva budoucí rodiče

argumentovat roky a věkem a důchodem je v dnešní době asi nesmysl, bo spousta můžu je dost vitálních i po padesátce - jinm ty biologické hodiny netikají tak, jako nám ženám

jinak co tu píšete k jedináčkům - moje dcera je jedináček, bylo sice období, kdy chtěla sourozence - to bylo v době, kdy si její otec pořizoval novou rodinu - bylo to tak maximálně roční období

teď - jak říká - můžeš si druhé pořídit, jenže si k tomu musíš pořídit domů i tatínka - to víš, už jsem zvyklá na to svoje, na hadříčky, šminky, kapesné - a rozhodně tím, že si pořídíš miminko, nehodlám strádat a rozhodně ti to nebudu hlídat, jen když se mi bude chtít
jo, řešila to i s kamarádkama - a asi tak jejich největší hláška - pro to půjdu do školy a oni na mě, no ty máš ale mladou maminku, a jak já jim pak vysvětlím, že jsem jenom sestra?

tak já můžu říct, že mám bráchu o 4 roky staršího ačkoli mne jako dítě musel taky hlídat, ale my si museli hrát spolu (žijeme na vesnici kde jiné děti nebyli) tak jsme si fajn rozuměli. bohužel jen asi do 12let. pak už ne a až do dneška jsme nenašli společnou řeč. jsme každý tak jiný, že si jen tak sednout na kafe u nás prostě nejde. žije ještě u rodičů a já už ne.
tak nevím, doufám, že se časem třeba ten vztah změní, ale nevím no...

taky jsem zastánce dvou dětí a spíše po sobě. plánuju dva roky..ale uvidím no..zatím mám jen pejska

Mám ve svém okolí rozestup 15 měsíců a maminka byla první dva roky na infarkt. To starší dítě není schopné se o sebe postarat či zabavit se a pouhá procházka ven či dojít na pidi nákup byl vždycky dost těžkej, protože to starší moc neujde, v jedný ruce tlačíš kočár a druhou rukou hlídáš starší. Jasně, tohle může vyřešit skate ke kočárku, ale to dítě tam taky nechce bejt furt. Přišlo mi to jako dost slušnej záhul a zpětně to vidím úplně stejně. Nechci se rouhat, ale snad mi přijde lepší mít dvojčátka než dvě děti těsně po sobě, protože ty děti mají v danou chvíli odlišnou potřebu (jedno sotva pase, druhý se chytá za nábytek a chodí atd.).

Osobně vidím ideální rozestup minimálně 30 měsíců, ale každý to má jinak a hlavně, člověk míní, život mění

Všechno se dá zvládnout. My jsme s bráchou taky tak a to ještě naši bydlí ve 4. patře bez výtahu
Ale je jasné, že když se to dá naplánovat, tak si člověk tak malý rozestup dobrovodně nevybere...

Mě zas 3 roky přijhde takové nic moc, sotva jedno dítě trochu odroste a osamostaní se, tak hned do toho zas další mimčo...no nevím. Ale každá to vnímáme jinak. Možná plánujeme až moc

Leo
to jo no..tak já doufám, že zvládnu výchovu tak aby to dítě bylo už ve dvou letech trochu samostatné..já už taky byla..tak uvidím

Já mám sestru 4,5 roku od sebe mladší a už to mi přijde docela propast, chtěla jsem děti od sebe 2 roky, nevyšlo, jsou to skoro tři a to je asi nejlepší, ta tříletá se už osebe skoro postará sama. A upřímně jestli jedno, nebo dvě, je to fuk, stejně musíte být ve střehu , tak už je jedno jestli se hlídá jedno nebo dvě. Myslím si, že by sourozenec měl být, když odejdou jednou rodiče, tak furt má spřízněnou duši a myslím, že je to dobrý i pro výchovu, vý že není jediny na světě.

Ale to jsou kecy, dost často se tady objevují ženy, které muže ukecaly na dítě a teď ještě přemýšlejí, jak ho navléci do chomoutu...
Navíc, když se tady objeví žena a stěžuje si, že její partner ještě nechce dítě, tak se tady zvedne protimužská vlna, jaký je on hajzl, že nerespektuje její potřeby a její biologické hodiny, atd. A když se najednou objeví muž, který by chtěl dítě dříve než jeho partnerka (a přitom oba to druhé dítě chtějí!!), diskutující tady mají plnou pusu toho, jak on do toho nemá co mluvit, jak je to její tělo, ona rodí, blablabla..
Nepřijde ti to trochu nevyvážené?

1) Ne všichni.
2) Možná jsou po 50 vitální na početí, ale nemusí být dost vitální v 65 až budou muset živit pozdě pořízené děti na vysoké. Mimochodem muži z mého okolí po 50 říkají, že už to taková hitparáda není a že jsou unavení. A to nepočítám nemoci, atd. atd. Prostě argument to je a dost zásadní. Po mně chtít, ať v 65 letech vydělávám na 2 děti na vysoké, tak mně asi šlehne.. Pokud se k tomu tedy nebudu stavit stejně nezodpovědně jako ty.

Pěkné, pěkné.No doufej, že ti tohle neřekne na tvoje stará kolena. Pak možná budeš litovat, že dětí nemáš víc.

Tohle myslím, že je svatá pravda.

Laky

já chci tedy dítě taky radši dřív..neříkám že ted hned, ale prostě kdyby se náhodou stalo, nebudu se hroutit a postarám se..
ale okolo 30let třeba jako teta v 35 to je pro mne dost pozdě

to už jsou extrémy, to si myslím neřší to, kdy si pořídit druhé dítě, když to první sotva začalo chodit

není o tom, stavět se zodpovědně, nebo nezodpovědně, je to o tom, na co se cítím, a ano, vím, že pořídit si dítě ve vyšším věku je zodpovědnější, první jsem porodila ve dvaceti, proč neporodit druhé teď
na některé diskusi tady zaznělo, že není důležité, s jak starým partnerem máš dítě, protože ten mladší tě může opustit daleko dřív než ten starší - není to o věku, spíš je to ve vyspělosti
dítě si pořídím s tím, kdo mi poskytne jistotu, klid, pocit bezpečí, a jestli mu bude dvacet nebo padesát?

řekněme, že ne každy pochopil nadsázku toho, co mi dítě řeklo, takže to nebylo myšleno s řečeno zákařně sobecky, ale jejím humorem

mimochodem, už jsem to tu několikrát psala, dítě si vychovávám sama, ze svého platu, a to již nějakých 13 let, nevidím problém, že pokud dokážu sama, bez muže doma každý den, vychovat jedno dítě, tak proč ne druhé - je to jen úhel pohledu a to, jak si to sama dokážu zařídit - dítě i kariéra, tak, aby nikdo nestrádal

ale to je o tom, že se neschodli na tom, zda jdítě mít nebo nemít, není to nic proti mužům, ani proti ženám, pokud se jeden na dítě necítí, tak jsou dvě možnosti - buďto skousnu to, že s ním děti mít nebudu a možná se to časem změní, nebo druhá možnost, odejdu od něj a najdu si někoho, kdo to dítě mít se mnou bude - není to, že protože manžel, se kterým už dítě mám jiné druhé nechce, ale o tom, zda by mi taky vyhovovalo jen tolik dětí, kolik s manželem mám - prostě jen klady a zápory současného stavu - celkového stavu, tedy i toho, jak jsem ve vztahu jako takovém spokojena