Tak určitě přítel, ale jednou byl pryč-to jsem měla fakt vysoké horečky a máma si kvůli mě vzala dovolenou- jsem jí vděčná, protože bych bez ní asi umřela Teď si z toho dělám srandu, ale převlíkala mě, dávala napít, tahala mě na záchod- no 3 dny jsem nebyla schopná fungovat.
Cituji Ify: Mně manžel volal záchranku až na moji úpěnlivou žádost ať proboha někoho zavolá, že je mi fakt zle (následoval ještě dotaz ,,a koho jako?,,) - svíjela jsem se na zemi v křečích a zvracela. Když mě druhý den propustili, tak mi ještě vztekle vytknul jakto, že mi nic není a že příště si doktora volám sama a ještě, že jsem ho chudáka v noci vzbudila. A to ví, že jsem chronicky nemocná - i když tvrdí, že si to vymýšlím, abych prý byla zajímavá.
Stručný dotaz, proč s ním ještě jsi? Kdyby tohle někdy pronesl můj muž (což si absolutně neumím představit), okamžitě by se přeřadil do kolonky "můj bývalý muž". Nevím, co Tě u něj drží, nedokážu si ani představit, kolik peněz, domů, aut, dovolených a nevím čeho by vyvážilo tenhle příšerný nezájem a - promiň mi to - hloupost. U mě nic.
Cituji hellusha: Můj partner mi poskytuje maximální servis nejen v době nemoci.
Jsem na tom úplně stejně. A když jsem nemocná (málo kdy,ale přece) lítá kolem mě, jako bych byla jeho mimino čajíčky, deky, naklepání polštáře, starání se o pejska...
Tak já mám teda asi fakt vlký štěstí,i když po letech bych nevěřila,že se vněm najde tolik starostlivosti..marodim a budu ještě dlouho ( plotýnky ) a on mě opečovává,vaří,nakupuje,míchá čajíčky..zlatíčko,jsem šťastná..
Děvčata a nedá mi to nezeptat se...Jak můžete pojmout takovémuže za manžely =partnery nebo dokonce otce svých dětí ...To se nemáte rády a nevážíte si sami sebe. Co jako bude až ve stáří opravdu onemocníte ...To Vás jeko odloží někam do strobince nebo nedej bůch na odkladově lůžko což je poslední stanice před smrtí..Když Vám nepomůžou ted v blbe chřipce co čekate až bude potom ...Elisabeta
Ify
to už mi přijde skoro jako domácí násilí...
Cituji mufallo: prostě teprve v "nouzi" poznáš....
jj přesně tak
Cituji amélie: jak se o sebe musel starat , tak si nemůže vzpomenout, kde jsem těch 14 dní byla ,co byl chudáček sám
jj fakt chudáček....musel se o sebe postarat sám...to je neskutečný fakt...takového chlapa bych kopla do zadku!
Můj ex, když jsem marodila odešel spát ke kamarádovi, protože se mnou byla nuda. Holt já špatná partnerka jsem byla s horečkama málo zábavná Dneska už se tomu směju, dopadlo to dobře, protože už s tím sobcem nejsem
bobulinka
Sice bych svého manžela za jiného nevyměnila, ale v případě mé nemoci to mám úplně stejné, jako ty. Připadá mi, že si ti chlapi myslí, že my žennské prostě být nemocné nemůžeme a když už jsme, tak to asi simulujeme Když mě chytne migrena, tak po něm ani nic nechci, jen ticho a ať na mě vůbec nemluví, a už i to mu vadí a vyčítá mi, že jsem na něj "nepříjemná" To bych ho nejraději kopla do zadku, ovšem kdybych v té chvíli mohla. Takže, když já jsem nemocná, manžel mizí do práce nejlépe na celý den a doma se mnou děj se co děj. No když se pak nějak přes den nachomejtne, tak ho o ten čaj poprosím. ale pak začne- kde je? a do jakého hrnku? a kolik cukru? a.......že si ho raději udělám samaKdyž mu písnu sms, co má nakoupit, tak to zase ale zvládne, to ho musím pochválit . Ovšem běda, když ho bolí jen třeba v krku - čajíček, deku, mě je zima, podej tohleto, tamhleto......
Elisabeta
Já si myslím, že ti naši chlapi prostě nějakou chřipku u nás neberou jako nemoc, ale v případě něčeho vážného by nás určitě na holičkách nenechali, tomu věřím
můj přítel je úplný zlatíčko. Když mi je blbě, tak do mě cpe vitamíny, vaří čaje atd. Je to vzájemná pomoc, když měl salmonelu a 40 horečky tak jsem taky kolem něj celou noc běhala s obkladama. Možná je to tím, že se už dlouho sám stará o starou babičku, která co týden někde upadne a on jí vozí po doktorech, takže je na to zvyklý....
Cituji Ify: Mně manžel volal záchranku až na moji úpěnlivou žádost ať proboha někoho zavolá, že je mi fakt zle (následoval ještě dotaz ,,a koho jako?,,) - svíjela jsem se na zemi v křečích a zvracela. Když mě druhý den propustili, tak mi ještě vztekle vytknul jakto, že mi nic není a že příště si doktora volám sama a ještě, že jsem ho chudáka v noci vzbudila. A to ví, že jsem chronicky nemocná - i když tvrdí, že si to vymýšlím, abych prý byla zajímavá.
Souhlasím s Jersikou, i když to napsala dost tvrdě, má pravdu. Co tohle musí být za sebestředného sobeckého krutého nelida, to si ani nedokážu představit. Jednou se může stát, že vážně onemocníš a nadlouho a takový člověk místo toho, aby ti byl oporou, ti přibije nejeden hřebík do rakve....
Tyjo já nestačím koukat.
Očividně mám doma poklad. Když je jeden z nás nemocný, ať to je rýmička a kašlík nebo hnisavá angína (hádejte, kdo má co), tak ten druhý se o něj stará. Tímto se ho nezastávám, když třeba vyklidí pole a přesune se do jiné místnosti, protože mám třeba migrénu a potřebuju klid... ale že by na mě házel bobek? To teda ne. Uvaří sobě i mě, dojde pro léky, postará se... uf... a já to brala jako partnerskou samozřejmost - oboustranně, přirozeně.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.