Každý večer sklenička vína před spaním

Taky to tak vidím. Zkusila bych místo toho více sportu, ostatně to už jsem četla výše a pak taky může pomoci studená sprcha, což je docela drastický způsob, ale účinný - vlastní zkušenost. A je taky po tom mnohem hezčí kůže Nebo bylinky, dobrý je heřmánek, meduňka..., na někoho zase působí suplementace hořčíkem.

Všem děkuji za odpovědi a protože možná některé z Vás zajímá, jak pokračuji, tak Vám to tu zkusím popsat.
Předevčírem jsme se s přítelem definitivně rozešli. Udělal to tím nejhorším způsobem a to přes telefon, neměl odvahu přijít. Provalilo se, že ačkoliv byl pořád stále velmi pozorný, milý a v jeho chování nebylo nic podezřelého, měl 4 měsíce novou slečnu, o které mi jaksi zapomněl říct. Při rozchodu jsem chtěla mít jasno a donutila jsem ho říct mi, jak to celé ty tři roky mezi námi vlastně bylo. Byl to šok...Podváděl mě v podstatě celou dobu a ve všem lhal. Nejhorší na tom všem je, že on byl ten, který mi celé tři roky vloutkal do hlavy, že nesnáší lži, podvádění a utíkání od problémů Prostě kázal vodu a sám pil víno
Včera v práci jsem byla naprosto nemožná, udělala jsem vše, co jsem měla, v tom problém nebyl, ale celou dobu jsem myslela pořád jen na bývalého, na to, jak mi ublížil a když jsem přišla domů, okamžitě jsem sáhla po lahvi vína. Pak jsem se sbalila a odjela k našim, vše jsem mamce řekla, vyplakala jsem se. Na chvilku se mi ulevilo, ale večer před spaním na mě přišla zase ta šílená úzkost. Pocit, jako by mě ta bolest měla roztrhnout. Nevím, jak lépe to popsat. Mamka mi na noc dala lexaurin a do půl hodinky jsem usnula jako miminko. Po neděli mě čeká návštěva psychologa a budu dělat vše proto, abych se z téhle bolavé a naprosto šílené situace dostala...

Reaguji na LiFe: prostě udělej "restart" ve svém životě.
Neboj, určitě to zvládneš, rodiče tě podpoří, máš práci... hodně síly

Reaguji na farahh:

Děkuji...vím, že takových žen ve stejné situaci je spousta, ale dokud to člověk sám neprožije... Moc děkuji za podporu

Reaguji na LiFe:
Moc chválím, že budeš svou situaci ihned řešit. Postavit se něčemu takovému vyžaduje sílu a je moc fajn, že máš oporu i v rodině. Držím ti palce a věřím, že to bude dobré.

Pro LiFe: moc ti držím palce ať všechno dobře zvládneš:)

Tak zítra mě čeká návštěva obvoďáka a doporučení k psychologovi. Bude to znít divně, ale těším se Protože vím, že mi bude zase o něco líp.
No, ale teď mi nečekaně přivál život do cesty známého, kterého jsem dlouho neviděla, píšeme si, voláme (moc mi to pomáhá) a dokonce jsem se přistihla, že na něj myslím. Je to dobře nebo si mám držet odstup? Jsem z toho zmatená...

Reaguji na LiFe: Odstup, nejdřív začni s psychologem (řešit svou situaci..) u toho "známého" by mohlo dojít k tomu, že se k němu upneš a jakoby přepluješ ze vztahu do vztahu.

Reaguji na consuelaleachim:

Dnes s ním mám jít na kávu. Co kdybych mu vysvětlila, že nebudeme tlačit pilu,ať mi dá čas (je na tom stejně-také čerstvě zklamaný). Nechci se od něj odříznout úplně. Rozumíme si, máme z dřívějška hodně společných známých, takže také hodně témat k hovoru. A co si pamatuju, tak já vlastně vždycky šla ze vztahu do vztahu...Ale to je nejspíš ta chyba...

Reaguji na LiFe: No...pokud je na tom stejně...Tak aby jste se v tom neštěstí a smutku neutápěli oba...Vím ze zkušenosti, že v marastu více pomohou lidi pozitivněji naladěni, se srovnaným životem a vyrovnanou duší... Ale pakliže jste dobří známí, proč ne na kávu...Ale už sama pomýšlíš na to, že by z toho mohl být vztah (šla jsem ze vztahu do vztahu).... Asi bych s tím počkala a nyní se soustředila na vlastní duši a terapii.... Mě v období terapie chlap jen přitížil

LiFe - ač je to klišé, tak na tohle je nejlepší čas, kamarádi a co nejvíc se zabavit. Sklenka vína, pokud je jedna, tak nevadí, ale spánek nezlepší, spíš ten pocit, že sis dala skleničku tě trošinku uklidní ...., jen to není dobré na linii, po alkoholu i v takto malém množství se může tloustnout. Ale to už není k tématu. Zkus čaje s medem, navyknout si na nějaké rituály - voňavá koupel, svíčky, pokecání s kamarádkou či mamkou ...., abys nemusela myslet na bývalého. Ten si to mimo jiné vůbec nezaslouží, ale mě se to lehko píše .... Držím ti palce, na léky se pokud možno vybodni, je to vyhánění čerta ďáblem.

Reaguji na Majklik: Já piju víno skoro každý den. Mám ráda suché červené. Neřekla bych, že to je dobré léčit tím dlouhodobě stres i když to trochu otupí a člověk se potom dívá na problémy trochu jako přes růžové brýle. Ale není to určitě dlouhodobé řešení. Zakl. myslím nikde nepíše, jestli má nějakého partnera, nebo přítele? Možná to by bylo také řešení. Když je člověk sám, tak je vše horší. Co se týká toho vína, tak jsem četla, že to je naopak zdraví prospěšné(samozřejmě pokud se nepije denně litr!). Ve středomořských zemích kde pijí víno denně k obědu i k večeři, mají méně infarktu a netrpí tolik na kardiovaskulární onemocnění. Tvrdý alkohol až tak dobrý není a pivo také neškodí, pokud se to nepřehání, ale myslím, že nejlepší je víno.

Pročetla jsem celou diskuzi. Sama si ráda dám skleničku (opravdu jen skleničku) vína před spaním. Není na tom nic špatného, pokud to nemá být řešení starostí. No Life - čtu, že ty řešíš. Tak nezbývá než držet pěsti a popřát ať se daří, třeba i v novém vztahu.

Všechny zdravím
Děkuji za všechny příspěvky a za podporu.
Jak už tu padlo, nejlepší jsou na taková trápení kamarádi, kamarádky a hodně aktivit ve volném čase. To u mě dřív opravdu fungovalo, jenže já se od většiny kamarádů odsekla přestěhováním za teď už bývalým přítelem a opravdové dvě kamarádky bydlí daleko, takže si voláme a píšeme sms. Tady nikoho nemám a s dcerou jsem zůstala na všechno sama, takže to byl důvod, proč jsem měla tendence řešit to vínem a utápěla jsem se ve smutku a bolesti.
Odhodlala jsem se navštívit psychiatra a nelituji. Nejdřív jsem chtěla utéct, když jsem ho uviděla , ale jsem ráda, že jsem zůstala. Předepsal mi léky a za 14 dní jdu k němu znovu. Je mi mnohem lépe. A léky to není, protože ty ještě určitě nezabraly (beru je teprve 3 dny).
Pokud se tu přece jen najde někdo, kdo antidepresiva odsuzuje...tak ano, také jsem dřív nechápala, proč se lidé uchylují k takovému kroku, ale teď jsem to pochopila. Jsem máma 3leté holčičky, platím sama nájem a veškeré výdaje a potřebuji fungovat na 100 procent doma i v práci. Jsem víc v klidu, tím pádem i malá a to je pro mě to nejdůležitější.