Kamarád - milenec

Takový vztah jsem měla přibližně rok...Přesně jak už tu psaly holky, někdy je člověk prostě ve fázi, že nechce nic vážného. Mně to vyhovovalo, protože jsem potřebovala trochu svobody, bez nějakých "povinností" přítelkyně

Tohle těžko bude fungovat...to bys musela být ledová královna...opravdu...pokud jsi normální holka, tak se citům těžko vyhneš...chlap by to mohl dodržet,ale holka se dřív nebo později zamiluje..

Reaguji na Emma_Belle:
Upřímně řečeno, podle mne si to maluješ jak Hurvínek válku
Možná jsem přehlédla, kolik je ti let? Jestli +/- 20 let, tak to chápu. Já si zažila vztah s kamarádem na sex a bylo to skvělé. Ale bylo to od mých 18ti a trvalo to rok. A pro mne to byla naprostá ztráta času, i když ukončili jsme to bez problémů a v pohodě. Jen mě to neuspokojovalo - sex bez citů, trávit čas sice se skvělým chlapem, ale kterého nemiluji... S odstupem času to beru tak, že kdybych ten čas strávila čtením knížek, vyšlo by to na stejno, možná ještě lépe.

Reaguji na Emma_Belle:
Nemyslím si, že to je dlouhodobě udržitelná situace.
Vždycky jeden nebo druhý začně cítit víc, nebo naopak chce vycouvat a druhé osobě ublíží.
Jak už psaly holky, zvládla bys

i když to teď třeba takhle necítíš?
a naprostý souhlas s Patty..

Ahoj, být tebou, autorko vlákna, tak do toho jdu. Myslím si, že se v tom zbytečně šťouráš. Je třeba to zkusit, bez toho vůbec nevíš jaký to je. Já jsem člověk, co to dokáže, mívala jsem takové vztahy od svých 20 do 28 let. V podstatě jsem nikdy neplánovala mít muže pro život, chtěla jsem být spíše sama, takže jsem nikdy ani nechtěla vážné vztahy. Tudíž jsem nikdy neměla žádná očekávání. Pak jsem ale potkala někoho, s kým se mi úplně spontánně vyvinul vztah a jsme spolu už 4 roky.

Taky bych to zkusila. Sama mám něco obdobného. Jsem po docela bolestivém rozchodu a mám jednoho "kamaráda", se kterým si scházím. Vše je v nejlepším pořádku. Mám ho ráda, je mi s nim pěkně, rozumíme si. Ale prostě nejsem připravená na vztah. On to ví. Hned zpočátku jsme si vyjasnili, že se budem scházet a později uvidíme, jak to bude dál. Musim říct, že je super, když vás nikdo v ničem neomezuje, neklade vám věčný otázky, kde jste byl, co jste dělal. Nemusíte se ozývat denně. Prostě je tu určitá volnost, která mi vyhovuje. Okolí o nás také neví.

Holky nikdy jsem toto nezažila, netuším jestli může takto nastavený vztah fungovat, ale myslím si, že ne.
Můj známý se teď děsně spálil, protože doufal, že takto založený vztah může fungovat. Je ženatý a jeho žena sexu neholduje- přesně ho mají jednou za měsíc. A tak si našel milenku, které jasně vysvětlil, že má rodinu, že chce jen sex, bez citů a nikdy svou rodinu neopustí. Scházeli se několik měsíců, vše bylo v pohodě, ale najednou se slečna zamilovala a zjistila si, kde známý bydlí a vše řekla manželce.
Takže podle mě takovýhle vztah má budoucnost, jen na chvíli, než se jeden zamiluje.

Zamilovat se ale taky nemusí, není to pravidlo. Je potřeba to vyzkoušet. Samozřejmě tam to riziko je, ale pokud to nevyzkouší, tak to ani nezjistí.

Mimochodem někde na netu jsem na to viděla hezké pojmenování "zdravotní vztah"

já jsem ani v nejmenším neměla páru,že bych se do člověka s kterým takhle budu mít nastavený vztah a,který se mi ani trošku nelíbil,jen mi připadal fajn,rozuměli si,tak se zamiluju a teď v tom pěkně lítám,fuj...

To je těžký, ale já jsem se nikdy do svých milenců nezamilovala. Prostě jsem věděla, že veškerá emoční investice do vztahu je zbytečná.

hmmm,to já si taky říkala,jenže když člověk srdíčku neporučí ((

právě.. nikdy nevíš, jak budeš reagovat a jak se tvoje chování může změnit.. já bych se toho nejspíš dost bála

já, být na tvém místě, bych do toho nešla, protože vím, že bych něco takového neustála.. Ale každý jsme jiný, že?

Osobně si myslím, že na to nemáš. Podle toho, co píšeš, prostě nejsi typ na takový druh vztahu. Ale je pravda, že to nezjistíš, když to nezkusíš.

Asi může, když to mají oba v hlavě srovnané, ale nevěřím, že v takovém "vztahu" bez citové investice nebude porušováno pravidlo o monogamii