Jít za přítelem do zahraničí?

mimochodem co na to rodiče?

Jenom pro upřesnění, pletete si individuál a odklad. Individuál se člověk učí sám doma a do školy dochází na přezkušnování, takže by teď normálně pokračovala 3. a 4. To není, že si školu přerušíte a odložíte. Akorát mi není jasné jak by z Francie na to přezkušování dojížděla.

Reaguji na Janinkaa: Ono z Francie je to nějakých 10 hodina autem a na zkoušky se mužeš domluvit třeba jednou za pul roku (teda podle toho jak to má škola, ale myslim že se to dá v pohodě domluvit)

No to já ale chápu...a taky mi není jasné jak by tam jezdila...já si prostě myslím, že by na ten individuál nemusela dostudovala....není to sranda.

Já bych řekla JEĎ. Pokud máš pevnou vůli tak školu doděláš. Já jsem třeba teď v zahraničí a učím se tu dobrovolně, daleko víc věcí než předtím. Sama od sebe.
Osamostatníš se, naučíš se mluvit, získáš zkušenosti, a domů kdyby něco můžeš jet vždycky.
Ale taky bych se zeptala -co tam budeš dva roky dělat? Pracovat, studovat jazyk, nebo něco jiného? A taky záleží na tom jak moc teď umíš francouzsky, abys tam nebyla úplně ztracená...

Šla, protože v životě potom litujeme nejvíc těch věcí, které jsme neudělali. Jít do Francie je zkušenost, kterou ti nikdo a nikdy nevezme.

Mám zkušenost s děláním školy a zároveň pobytem v zahraničí. A neopakovala bych to. Ale abych to uvedla na pravou míru, měla jsem možnost odjet na rok na střední do ciziny. Do Čech jsem jezdila, když jsem měla v druhé zemi prázdniny a svátky, abych si dopsala písemky. Hodně mi pomohlo, že mi kamarádky posílali poznámky, protože né vše do testů se dá vyčíst z knih. Ale za sebe ti řeknu, že to bylo zbytečně ulítaný. Svátky a prázdniny jsem si neužila, protože jsem se už dva týdny předem učila na zkoušky v Čechách. A na závěr se seknul jeden učitel, který se na začátku tvářil, jak se s ním půjde domluvit a teprv po stížnosti u ředitele a nepříjemný tahanici mi dal známku a neopakovala jsem. Jenže se na mě pak pěkně mračil,když jsem se vrátila. Takže teď už bych třeba spíš tu třídu opakovala. Takže já být na tvém místě, tak bych neodjela. Ono to neni sranda. Musíš pořád počítat, že něco nevyjde. I když ti teď všichni naslibují hory doly. A co pak bez střední. Navíc já jsem si opravdu hodně věcí v té zemi neužila, protože tu byl pořád strašák z Čech. To vidím třeba až teď, když jsem odjela na Erasma

taky bych šla.Francie je nádherná,naučíš se mluvit a mnoho dalších věcí..Já sama chci odjet s přítelem pracovat někam aspon na rok..Sice až po škole.Ale je to užasná zkušenost Jinak taky záleží na tom jak se učíš abys ten individuál zvládla.. Ale pokud ho zvládneš a škola ti to dovolí,tak vubec nepřemýšlej..

Jak píšou holky o tom,že by nejely kvůli škole-musíš samozřejmě zvážit(a sebekriticky si přiznat) ,jak moc jsi zodpovědná,a jestli by jsi se dokopala k tomu učit se sama a neodkládala to.Vím o čem mluvím-dálkově jsem studovala VŠ-je to sice fajn ale opravdu musí mít člověk silnou vůli a nic neodkládat.jak se to nahromadí, tak je to v há.jiAle všechno se dá zvládnout,Takže jak už jsem psala,já bych jela.A mám to z osobní zkušenosti-někdy je nejlepší jít do toho po hlavě-i s možností,že si třeba rozbiju hu.bu

já bych v tvém případě určitě nejela; příjdeš tady o kamarády o školu (protože přerušení je potencionální nedodělání a u SŠ je to důležitější než u VŠ). Navíc, co tam plánuješ ty dva roky dělat? Můj bratranec tam také jel na víc než rok (opakovaně s měsíčními pauzami na léto v ČR) - vzal tam svoji přítelkyni, která zde dala výpověď a jela s ním - ona tam celou dobu nedělala nic, práci nemohla najít a jazyk se také nenaučila..(šlo také o Francii)

je rozdíl mezi studiem VŠ, kde člověk studuje to, čemu povětšinou rozumí, co ho zajímá a co je víceméně všemi předměty orientováno na stejný cíl (př. studuji-li chemii, pak mám anorganiku, organiku, biochemii, analytiku, fyzikálu a další specialky z chemie..ale ej to pořád chemii). Kdežto na ŠS jsou předměty různé, od různých dějepisů, občanek apod. které se dají snadno našprtat a jde tam spíš o vůli se přinutit k tomu sednout po předměty jako fyzika, matika - kde bez vysvětlení učitelem těžko bude člověk studovat sám (pokud není zrovna na toto nadaný).

Reaguji na Cucoriedka:

Jste svobodní lidé bez závazků , proč této zkušenosti nevyužít., studovat můžeš kdykoliv.
Jak se k tomu staví tvý rodiče?
Já osobně bych jela už jen z toho důvodu, že jsi ve věku kdy se odhodláš k čemukoliv , protože čím budeš starší budeš váhat víc.

Já bych nejela, pokud by nebyla možnost chodit na střední tam, protože se znám a vím, že bych se neučila a střední si z lenosti neudělala. A co bys tam dva roky dělala v cizím prostředí, bez přátel, bez rodiny, bez práce (předpokládám, že se základkou se tam k žádné lepší práci nedostaneš)? Jasně, získat zkušenosti, postavit se na vlastní nohy naučit se jazyk...to zní všechno krásně, kdybys měla maturitu, nějaký plán co tam a bylo to z tvojí hlavy, ne kvůli chlapovi.

možná by se mohla zakladatelka trochu zapojit...např. co by tam teda ty 2 roky dělala? Co rodiče?

další věc. Francouzi jsou navíc hákliví na svůj jazyk...

Reaguji na mrkvovastava:
Samozřejmě netvrdím,že je to to samé.Myslela jsem to tak,že je potřeba být dost zodpovědný a přinutit se, a k tomu učení sednout.Vůbec nesrovnávám VŠ a SŠ.Ikdyž já třeba studovala umění a měla jsem tam i matematiku a i trochu chemieTakže i na VŠ jsou předměty,který jsou úplně mimo oborAle to už by byla jiná diskuze.