Ahoj, zajímalo by mě, jak se žije černým ovcím rodiny. Samozřejmě černou ovcí myslím i sebe. Prožila jsem si násilnické a tyranské dětství, kdy stačil můj souhlas a rodiče by byli za své chování poslání k soudu od školy. Já tak neučinila, myslela jsem si, že až od nich odejdu, tak vše přestane. Nestalo se. Odešla jsem v katastrofickém stavu z domu v 18 letech - rok, než jsem si udělala maturitu. Ve škole se odrážela moje zlamená psychika, čehož využil učitel a šikanoval mě, k čemuž vedl i celou třídu a tak mě šikanovala bez mála celá škola. Sama se divím, že jsem to přežila... asi vlastně nepřežila, jak to ted vidím. Po střední školy jsem od všeho utekla do zahraničí, kde jsem se protloukala bez peněz v podřadné práci v kuchyni. Cizí jazyk jsem se dobře naučila, avšak moje sebevedomí mi nedovolilo si dovolit najít mne odpovídající práci. Pořád jsem chtěla na VŠ. Vždy mě lákala ekonomika a tak jsem ji začala v ČR studovat. Bohužel jsem si nedokázala najít práci při škole (nebrali me na místa: telefonistka, prodavačka, asistentky... z duvodu, kdy mi otevřeně rekli, že bohužel nemám na tu práci sebevedomí a až se dám do pořádku, tak at príjdu). Byla jsem opět závislá na rodičích. Poslali mi peníze na nájem (2500Kč) a peníze na jídla na mesic (1500Kč). Celý rok a půl na VŠ mě temi penezy vydírali, chtěli posílat lístky od nákupů potravin, protože jinak by mi neposlali další penize na mesic ...atd. Musela jsem za nimi povinně jezdit a když už jsem to psychicky neunesla je dále vídat, našla jsem si práci = práci luxusní společnice. Nejdřív jeden zákazník na pár nocí a večeří a později druhý, který vydržel dlouho. Najednou jsem měla o trochu víc peněz, tuhle "práci" jsem zvladala a nemusela jsem s rodiči komunikovat, což byla pro mne výhra. Dostudovala jsem a najednou zjistila, že chci normální práci a došlo mi, že si ji najit nemohu. Objevily se tak obrovské psychické problémy, rodina mě uplně odmítá, resp. má pro mne pouze ta nejsprostější slova a já nevím, co dělat. Přítele jsem nikdy neměla, všichni muži, které jsem poznala me chteli jen na sex, což já nehledám. Takže kvuli výchově nemám absolutně žádné sebevedomí, vsugerované mám ty nejhorší sebehodnotící názory od rodiču, kvuli tomu nemám žádné kamarády, partnera, je na me poznat, že jsem sama a zranitelná, tudíž si na me každý dovolí. Chodila jsem k psychiatrovi a ten mi oznámil, že takto vychovaní lidé končí v lecebnách a dal mi antidepresiva, kdyby mi nebylo dobre. Prý mi výchova způsobila trvalé deprese . Poradte mi, co mám delat. Jít na pohovor se bojím, jsem přesvedcená, že nemám právo obtezovat ostatní lidi svou přítomností, avsak k prostituci se vracet nikdy nechci, to nejsem já a nikdy nebudu.