Jedináček - zápory a možná snad i klady

lama
tak jasně že to bude záhul, když nepočítám už rekonstrukci jako takovou, nikdo se s tebou nepodělí o mytí oken, dost věcí se ti může pokazit, a tatínek ihned nebude k dispozici, budeš si muset sama vyřizovat třeba elektriku a pod, pokud se o to teď starají rodiče, a pokud k domku máte i zahradu, tak tam si taky užijete, ale podle mě vám to za to stojí. Není nadto si večer sednout ke kafíčku s tím, jak se ti dneska povedlo něco, cokoliv, žádní rodiče u zadku, klid, nikdo nekontroluje tvůj pohyb, s nikým se nemusíš domlouvat, kdo umyje zrovna dneska schody, protože do zítra to určitě nepočká, no, doporučuju, není nad vlastní život.

Lama, já (taky jedináček) se ve 22 stěhovala O PATRO NÍŽ (ve stejném domě, jiný byt) a máma to obrečela jak nikdy nic ... a po odstěhování se naše dost napjaté vztahy zlepšily o 1000% procent, protože když se schylovalo k hádce, já jednoduše odešla do svého, kam za mnou nemohla (kdežto když jsem bydlela s ní, do pokojíku vtrhla za mnou).
Pokud můžu radit - jsi dospělá, ne ? Je to Tvůj život, ne ? Zamysli se nad tím, co chceš Ty - nenech se ovlivňovat řečmi maminky, ani přítele ani nás z OM - hlavní jsi Ty - protože ve finále si poneseš důsledky jen Ty.
Ale za sebe myslím, že je nejvyšší čas se osamostatnit ...on to fakt není špatnej pocit

tak přesně tohle vyhovovalo i mně, ve společném domě jsme pořád k sobě kdykoliv mohli, ale když jsem odešla, už za mnou vlítnout nemohla a aby mi vyčítala, že jsem něco udělala nebo neudělala? Nikdy

1. budeš bydlet až neksutečně blízko vašich, takže stejně budeš stále pod odhledem, stále se budete navštěvovat atd. , já mám skvělé rodiče, ale ani tak bych s nimi nechtěla ybdlet se svým partnerem pod jednou střechou, to nikdy nedělá dobrotu
2. je ti 30 už by ses měla osamostatnit a nebát se ne?

Na to bych jim řekla,že dobře,budu Vás respektovat,aspon někdo někoho.

Mamka je v úzkých je bezradná a zoufalá,protože její holčička odchází a ona se stím nedokáže smířit.Uvidíš,že ty slova jsou jen vztek a zoufalství mámy.Netrap sebe ani své okolí a mamce vysvětli,že jsi dospělá ženská a,že ona se přeci také osamostatnila od rodičů,ale to přeci neznamená,že by jsi je přestala mít ráda ba právě naopak,že se na sebe můžete i více těšit.Své rodiče mám moc ráda,ale bydlet to ne.Mamka chtěla,ale je v povaze dosti podobná té tvé řekla jsem ne.Vím,že jí to mrzí,dávala mi to i najevo,ale ona by mě hlídala.Kam jdeš,kdy příjdeš,máš tu dítě,kdo to je,tohle si sem přece nepřivedeš.......znám ji,ale přesto jí mám ráda.Hodně štěstí ve správném rozhodnutí.