Jaro, chlapi a jejich balící techniky

Brr , no tak za tohle by ode mne sklidil akorát tak facku. Na druhé straně, neočekávám, že by se něco podobného stalo právě mne, nevypadám zrovna jako sladká 16-tka .. .

Ne, prostě, pokud Tě jen tak zastavil na ulici ( bez šance si Tě líp a déle prohlédnout, třeba někde v obchodě, kavárně, autobuse, ... ) , tak to nejspíš zkouší na každou třetí. A jaksi bych automaticky očekávala, že chlapa, který mne nezná, moje krása natolik zpacifikuje a sváže mu jazyk, že předemnou bude v rozpacích chodit kolem horké kaše a ne mne suverénně olíbávat .

xiuxina
Mě se to zdá moc romantický!
Kdysi, to už je pár pěkných let jsem se v podvečer vracela od ségry domů a za sebou slyším - slečno, slečno. Ohlídla jsem se a ke mě doběhl udýchaný kluk. Byl vysoký, černovlasý, pěkný a navíc sympatický. - Nešla by jste se mnou na kafe? Moc bych to potřeboval -.
Odmítla jsem a on se tvářil velice smutně.
I kdyby jsi mě zabila, tak do dnes nevím, proč jsem jeho nabídku nepřijala. Byla jsem svobodná, nezadaná...
Občas si vzpomenu, jaký by asi tenhle příběh měl pokračování.

Jednou za mnou běžel kluk asi 200m, zeptal se mě, kde je místní pizzerka, tak jsem mu normálně odpověděla, jenomže šel za mnou dál a snažil se se mnou bavit, nejdřív začal s tím, jestli se neznáme z práce, řekla jsem ne, potom jestli se neznáme ze školy, řekla jsem ne, pak chtěl jít na kafe, taky jsem řekla ne a nakonec chtěl telefonní číslo - nedostal kámoška konstatovala, že se ještě mohl zeptat kolik je hodin a jestli nemám oheň. Měla jsem tehdy minisukni, takže mi bylo celkem jasný, proč taková snaha, ale nebyl můj typ a jsem šťastně zadaná

xiuxina
no, tak to bych taky čekala, že to bude zkoušet podobně na každou. prostě na něj přišla potřeba
mě takhle na ulici jednou začal balit chlap, byl sympatickej a já mu to číslo dala. pak mě pozval na oběd a já zjistila, že je ženatej! Dalo mi pak trochu práci se ho zbavit, rotože mě pak pořád otravoval po telefonu

Aghy

Zcela bez iluzí: Řekla bych, že ona "potřeba" stojí za téměř každou chlapskou balící technikou

no, spíš mi takový přijdou jako zoufalci, co přelétavají jako motýlek z květinky na květinku a zkoumají, která jim poskytne azyl, pyl a nektar - kde si můžou smočit sosáček

No na druhou stranu, já ty kluky obdivuju, že mají takovou kuráž Vždyť kde se dneska máte seznámit. I když kamarádům většinou říkám, že když holku osloví na ulici a pozvou jí na kafe, že si bude myslet, že je úchyl.

Tak mě se stalo minulý týden tohle: Jela jsem kolem deváté večerní domů, takže docela tma a já se takhle sama ve městě docela bojím Ze zastávky jsem to měla dobrý kilometr kolem paneláků, kde lampy moc nesvítí, tak jsem hnala, jak to šlo. U místního baru postával nějaký kluk. Když jsem prošla kolem, tak on na mě: "Slečno, nevíte, kolik je hodin?" Tak jsem mu řekla, že tyhle balicí techniky jsou dost mimo a že sám dobře ví, kolik je hodin. On stále naléhal na to, abych mu řekla, kolik je hodin, tak jsem teda pracně vyhrabala mobil z tašky a řekla mu to. A on hned, ať mu dám číslo, že si jen zajde pro tužku a pro papír do baru. Byl sice hezkej a sympatickej, já však vzala nohy na ramena a rychlou chůzí směřovala domů. Najednou slyším, jak někdo volá a vidím, jak za mnou dotyčný uhání Běžel za mnou docela kus, aspoň 400 metrů a číslo stejně nedostal

subs12

No, tak pánové posílení dávčičkou kurážného alkoholu - to je taky kapitola sama pro sebe.
Já být v tomto případě na Tvém místě, s otravujícím a ještě k tomu běžícím chlapem v zádech na opuštěné ulici a za tmy, tak se asi strachy počůrám.

xiuxina, ani bych se nedivila kdyby se za rohem smíchy válelo pár kamarádíčků a zkoušeli kdo získá víc skalpů. Mně se taky jednou něco podařilo. Během 2 měsíců mě asi 4x zastavil příjemně vyhlížející mladík s otázkou kde je Komerční banka. Po mé správné odpovědi následovalo pozvání na kávu. Poprvé jsem slušně odmítla, podruhé jsem to brala jako fór a pak už mě vážně nasr...Pak si takhle po ránu kráčím do práce a opět se ke mně přitočí onen příjemně vyhlížející muž a než stačí otevřít pusu už se na něj valí sprška nadávek zakončená výhružkou policií za obtěžování. Kráčím hrdě dál, otočím se a vidím že se k němu připojil hošík a jdou směrem ke škole. Zkrátka nevím co ten chudák po mě chtěl, ale nebyl to ON. Jen mu byl neskutečně podobný

Myskin jsi pěkný číslo.

Myslím, že stojím pevně na svých nohou - dnes už mě jen tak něco nerozhodí, no, rozhodně netrpím nedostatkem sebevědomý, z čehož pramení i moje přímost k ostatním lidem. Celou tu situaci jsem brala tak, jak postupně přicházela a musím uznat, že jsem se přitom docela bavila: Konečně nějaká balící změna v mém životě. Vlastně jsem tento svůj zážitek brala jako takovou seznamovací recesi, až mě napadlo, že to vlasně může být zcela běžná seznamovací taktika, kterou třeba jen na mě chlapi zatím ještě nikdy předtím nepoužili, ale jak to tu tak čtu, tak to asi zas tak běžná taktika nebude, i když těžko říct. Jediné, co mi v té situaci bylo fakt nepříjemný, byla moje obava z toho, aby mě neviděl někdo ze známých a nepodal nezasvědcené avízo mému příteli.

myskin:
tak tvůj příběh mě dostal.
Poslední pokus o sbalení mé maličkosti jsem zažila před 14ti dny v CA, kde jsem sháněla s kámoškou rifle. No, nevím, jestli to sem mám vůbec psát, bo je to horší, než americká zápletka a nedopadlo to podle mých představ:
Takže potkala jsem tam dvojici mužů, z nichž jeden byl fakt "kus" a sympaťák. Natahala jsem si do kabinky troje rifle, on stál zrovna o pár metrů dál a čekal, až si jeho kamarád vyzkouší tričko (nebo co). Několikrát jsme se na sebe usmáli a vypadalo to, že má každou chvílí nakročeno mým směrem. Já zalezla do kabinky, moje kámoška se měla ochomítat za závěsem. Den před tím jsem si nechala vyříznout těsně pod zadkem malou pihu, pochopitelně jsem na to zapomněla a už při soukání do prvních riflí jsem cítila, jak sebou náplast škubla a jak to zabolelo, celkem logicky mě napadlo, že mi z toho poteče možná trošku krve. Nicméně jedny z riflí mi čelkem šly, jen jsem potřebovala o číslo větší, tak jsem vystrčila ruku za závěs, chvíli čekala, než uslyším kroky a když jsem, cítila, jak ty rifle uchopila ruka, dostatečně hlasitým šeptem povídám: "hele, přines mi o číslo větší a mrkni se, jestli není někde na zadku krev, víš kvůli čemu.." za závěsem ticho, po nekonečně dlouhé chvíli kroky a JEHO hlas říká kamarádovi: "počkám na tebe venku". Vykoukla jsem a uviděla ty rifle odložené na místě, kam se odkládají věci, které si člověk vyzkouší a nechce je, jeho úprkem vzdalující se záda a svou kámošku, která se vesele prohrabovala oblečením kousek ode mně. Prý jsem na ni měla zavolat. Chtěla jsem se zabít . Takže je asi jasné, že na mě můžou chlapi vymýšlet co chtějí, ale já to obvykle nějak originálně zazdím, ke své smůle.

RomanKaS tak to jste měli zážitek oba.

čtu vaše příběhy a směju se někdy se taky pozastavuji nad tím, jak jsou si chlapi jistí sami sebou a přitom jsou třeba tak slizký mě se stává, že na mě spíš někdo pokřikuje ve městě nebo civí, ale přímou nabídku jsme nedostala, možná působím zle. hodně lidí mi říká, že vypadám permanentně nas...á, tak to možná ani nezkouší.i manžel říkal, že se mě "bál" dokud mě nepoznal. tak možná je to plus ale jednou jsem jako mladší dostala nabídku na diskotéce. cituju doslova : čau, nechceš si jít zašu..t?