Jaké bylo pro vás poprvé nastoupit do práce?

Studuji medicínu a v mých 22 letech mě živí rodiče a ještě asi nějakou chvíli budou, a nepřijde mi to jako rozmazlenost ani nic jiného. Btw všichni spolužáci taky zatím spoléhají na rodiče. Tak nějak nechápu co máš s tím za problém, všichni nechtějí studovat dálkově, nebo jednodušší školy jen proto aby se mohli sami živit.

Tak zpátky k tématu...
Poprvé to bylo náročné. Nenastoupila v oboru který jsem vystudovala. Odstěhovala jsem se do zahraničí a bez praxe to prostě nešlo. Ale myslím že tak jako tak si časem zvykneš. Praxe nepraxe, každá firma funguje jinak, každý zaměstnavatel má jiné požadavky a nikdo od tebe nebude čekat zázraky. Solidní zaměstnavatel by měl obětovat čas a zaučit tě, počítat s tím že zezačátku nebudeš umět pracovat 100% samostatně.
Pro mě bylo nejhorší to vstávání, pravidelnost, stereotyp, nutnost soustředit se i když jsem se moc nevyspala. Na vysoké se to dalo ten den vydržet když mi nebylo dobře, bylo to míň hodin, v případě nemoci jsem bez problémů mohla vynechat přednášky klidně celý týden. Teď musím vstát a jít i když je mi na zvracení, protože jsem nemocná často a nemůžu chybět furt, tak si absenci schovávám na dny kdy opravdu nemůžu vstát z postele. Taky mě štvou letní měsíce kdy jsem zalezlá v kanclu pod klimatizací, na vysoké jsem taky přes léto pracovala, ale hlavně venku.
Ale tak to je prostě život. Až na pár vyvolených se každý musí dřív nebo později zapojit do pracovního procesu.

A k tvojí poznámce, že máš pocit jako bys v tom oboru nikdy nestudovala..kdysi jsem slyšela tenhle vtípek:
"Říká jeden kámoš druhému: Když si představím, jaký jsem já inženýr, tak mám strach jít k doktorovi..."

Ono spíš jde o to, že někou prostě stačí vydělávat a studovat s průměrnými výsledky. A naopak, myslím, že naši rodiče (kteří nás při studijích finančně podporují) si uvědomují, že na ty výsledky nadprůměrné musí mít člověk čas- který by jinak strávil v práci.

Cindova:

Nevím proč se tak divíš, já mám hodně lidí kolem sebe, kteří jsou na tom jak já.

Jinak studuji spíše ekonomciký směr, žádnou humanitní školu.

Mám kolem sebe pár lidí, co začínají pracovat v oboru, ale jinak co vím, většina studentů/ek dělá někde v supermarketech, promo akce apod. Sice mají peníze, ale v kariéře jim to asi nepomůže...

Stím 100% souhlasím, pro mě je prostě důležitější mít zkušenosti než červený diplom

Předpokládala jsem, že slečna nemůže být na škole jako medicína nebo práva, když je ve 23 letech dostudovaná, a nemá ambice (nebo nemá kam) dál pokračovat.

Je každého věc jestli se necha od rodičů či přítele ,,živit,, a nebo se o sebe postara sám.Někdo se osamostatní už např. v 16 a někdo třeba až ve 25 letech,či pozdějí.Pokud člověku takový styl vyhovuje tak proč ne Já bych třeba takový styl života nedokázala žít....Abych odpověděla na otázku: Myslím si,že strach z nástupu do nějaké práce prožíva každý,někdo více někdo méně a je jedno kolik let,popř. kolik prac. zkušenosti,praxe atd. člověk má.Je to naprosto přirozené.

Reaguji na Cindova:
Nechápu, o co ti jde. Z tvých příspěvků mi spíše připadá jakoby jsi slečně záviděla červený diplom. To, že si je slečna nejistá před prvním zaměstáním je zcela normální. Je na každém z nás jakou cestou se po střední škole vydá. Zda práce či studia. A finanční podpora od rodičů je normální.
Ok, ty jsi šla pracovat, proč ne nikdo ti to nebere ale nechápu proč se tady navážíš do slečny. Je normální, že člověk po škole nemá žádnou praxi, maximálně z brigád.....

Souhlasím

Obavy z nového zaměstnání má každý. Málokdo, kdo vyjde ze školy, může mít pocit, že je odborník. Naštěstí se ale většinou ukáže, že praxe je o něčem jiném a každá firma je také jiná. Sama jsem měla vždycky větší strach z nového kolektivu než z toho, že bych nezvládala práci.

Jinak k živení/neživení - sama pracuju v oboru od začátku školy, aniž bych musela. Chtěla jsem do doby, než dokončím školu, mít rozjetou kariéru, protože začínat v 25 letech je opravdu pozdě. Navíc pracuju v odvětví, kde je diplom výhoda, ale ne nutnost. Čím dál víc vidím, že jsem udělala dobře, známí, co začali shánět práci po škole, tvrdě narazili - ukázalo se, že praxe je dnes víc než diplom.
Něco jiného jsou samozřejmě obory, kde je VŠ vzdělání podmínka - zmíněná medicína, pedagogika apod.

Mám stejný pocity jako slečna zakladatelka. Je mi 23 a budu v létě končit VŠ. Praxe žádná, maximálně občas brigáda v supermarketu atd. Nic, co by mi v hledání budoucího zaměstnání pomohlo. Absolventi bez praxe to mají vždycky těžký, ale jsou firmy, který hledají absolventy, protože jim ze začátku nemusejí platit tolik jako člověku z mnoha letou praxí, a rádi si ho zaučíjou sami, ale to člověk musí mít opravdu štěstí. Málokdo ze spolužáků má praxi v oboru, většinou jsou to brigády, co může dělat každý např.hosteska atd. Jinak je úplně normální, že během studia tě rodiče živí. Já to mám stejně, i většina mých spolužáků.

Já jsem taky nikde pořádně nepracovala a to je mi 23...jasně, nějaká občasná brigádka, ale jinak studuju VŠE a k tomu právnickou fakultu a daleko raději než jakoukoliv pracovní zkušenost např. v supermarketu nebo třídění kancelářských papírů budu mít několik absolvovaných pracovních stáží - neplacených nebo placených jen symbolicky, ale zato kde se něco praktického naučím, můžu se ptát zkušenějších kolegů apod....kromě toho dělám ve škole pomvědku a taky mi záleží na známkách...že mě živí rodiče nevadí ani mně ani jim, oni by spíš preferovali, abych studovala i déle. Proto nechápu tvůj postoj vyjadřující opovržení nad každým kdo nepracoval. Si třeba představ, že je cherryblossomgirl 19 a jde poprvé do práce. To už bys jí poradila a řekla co a jak? Ona se přece neptala na názor a zhodnocení jejího dosavadního života, jen chtěla radu...tyhle zdejší předsudky mě vážně nebaví.

Přesně tak !

Proč píšeš, kolik máš zkušeností a nenapíšeš radši odpověď na otázku - jaké to bylo pro tebe POPRVÉ nastoupit do práce, na brigádu?

Jinak souhlasím, že obavy jsou normální. Žádný zkušený z nebe nespadl...a každý jednou začíná!

Som toho názoru, že kto chce v tejto dobe budovať kariéru, musí začať pracovať už popri štúdiu. Každý rok skončia stovky absolventov v rovnakom obore a pracovných miest veľmi nepribúda, hocijaká prax v obore je obrovskou výhodou.