Jaké bylo pro vás poprvé nastoupit do práce?

A jaký obor jsi studovala?? Mě je skoro 26, dostudovávám dálkově Mezinárodní vztahy a nikdy jsem se moc v tomhle odvětví nepohybovala a pracuju od 20-ti let. Přijdu si nemožná po celou dobu a nemám pocit že bych něco uměla

A holka kdo tě celou tu dobu živil prokrista? Mě je teď čerstvých 22 již třetím rokem pracuji (nyní na poloviční úvazek) ve firmě zabývající se auditem a daněmi, platím nájem, živím se, šatím se. Určitě by bylo pro tebe nejlepší si rychle najít nějakou práci, kterou je možné uvést do životopisu jako zajímavou (hostesky mezi to neřadím). Rozešli životopis v ČJ, AJ a motivační dopis do firem, kde by si chtěla pracovat a čekej na pozvánku k pohovoru. I když nikoho nehledají věř tomu že tohle opravdu funguje. Zaujmeš je, že máš vlastní iniciativu.

Proč hned prokrista? Mně je 20 a do devatenácti mně živili rodiče a teď přítel.Měla bych se podle tebe nebo jiných stydět to vím ,ale nestydím.Někdo má na výběr a někdo prostě makat musí. Pracovat člověk bude celý život.Jasně pak s tou prací v životopise to bude dost blbý ,ale tak to už je zase o něčem jiném.

omlouvám se-praxí v životopise

Já mám na výběr, z domova mě nikdo nevyháněl, osamostatnila jsem se naprosto dobrovolně, mám doma výborné rodinné zázemí
. Ale já stále nevím proč to lidi nechají zajít do extrémů teď je slečna zoufalá, co by dala určitě za to kdyby pracovala od dvaceti třeba jako pomocná síla někde v kanclu a postupně se vypracovala ne? Navíc nechávat si kupovat oblečení a nechávat se živit ve 23 letech to je trochu rozmazlenost.

Reaguji na Cindova: To je ale také otázka volby...i volby rodičů...někdo Tě vyhodí po maturitě, snaž se, pracuj, někoho rodiče vyživují do 25 letech a asi si říkají, jen ať si prodlouží mládí....Dřív to neexistovalo, je to myslím záležitost dnešní doby a pokud na to přistoupí jak dítě tak rodič, proč to řešit.... Hlavně cherryblossomgirl studovala /stále nevím co? / a u toho brigádničila. Je hooodně "věčných" studentů (nenarážím na cherryblossomgirl) kteří - i když je to neba - studují, rodiče jim přispívají a prodlužují si tím bezstarostné mládí.

Reaguji na Cindova: Jaké extrémy? Slečně je 23! Někdo studuje do 26 a nepracuje. Jiné jdou po škole na mateřskou (nebo i mateřské). Ve 23 není žádný zoufalec ani extrémista. A spousta lidí se nejprve věnuje jen škole a potom práci a ta praxe prostě není. Až bude nějakou dobu v práci bude mít praxi a její sebevědomí se v tomto směru zlepší. Každý nějak začínáme. Ve 23 bez praxe si o ní ještě zaměstnavatelé nebudou myslet špatné věci, když studovala. Horší by to bylo kdyby byla na úp nebo tak něco.

To je přesně ono, asi ale nebrigádničila často, protože jinak by věděla jak to chodí, jaký mají lidé přístup a tak podobně. Kamarádka také dělala hostestku, ale opravdu pravidelně a rozhodně pak nemá pošramocené sebevědomí, že skončí u pultu.

Nepíšu že je extrémista, jenom mě tohle vždycky naštve, lidi se nesnaží a pak si stěžují, že nemají sebevědomí, neví jak to chodí v pracovním kolektivu, bojí se že je nikam nevezmou a tak podobně, tohle mě na tom spíš rozčiluje.

Naprostý souhlas
Jestli se dostanu na školu, tak mě naši budou "živit" až do 24, popřípadě 26 let- a nevidím důvod, proč bych si měla připadat trapně. Naši si na to poctivě vydělávají, já jsem jim za to vděčná a jim naoplátku bude stačit, že budu dobře studovat.

a pak budeš v těch 26 řešit přesně to samé jako tady slečna, všichni spolužáci budou mít několikaletou praxi, a tím že zkouší i zaměstnání zjišťují čemu se chtějí věnovat. Ale je to každého volba, já bych tak rozhodně skončit nechtěla.

No pak je taky otázka jestli takhle skončíme my víš Já se třeba nechávám živit ráda.A proč taky ne jak už jsem psala.Mám čas na různé kurzy takže umim perfektně anglicky,rusky,italsky a německy pak mám různé certifikáty a mezinárodně uznavané zkoušky akorát se mi prostě makat nechce a když se přítel postará tak co? Rozhodně si ale nemyslim ,že díky tomu všemu skončim ,že mně nikde nebudou chtít.Díky tomu mám čas na jiné věci.Třeba nakonec skončím...ještě lépe než kdybych celej život makala.

Přesně! Kam se hned honit a makat jak šílená.

Jak to můžeš vědět, co budu řešit? A rozhodně nesedím doma a nepřemýšlím, co že budu dělat, protože to moc dobře vím.
I přesto, že mi táta platí první poslední, tak si od 16 let přivydělávám na brigádách, mnohdy celé leto, takže opravdu znám cenu peněz a vážím si jich.
Ale dokud studuji, tak rodiče berou jako povinnost mě živit, což považuji za správné.

Pozor! nikde jsem nenapsala že takhle skončíte vy. Já jenom píšu že bych nechtěla skončit jako slečna, která neví co chce dělat a bojí se jít do práce.

Ale na to já mám taky čas Stejně jako si dvakrát týdně zajít na cvičení. Pokecat s kámoškama a podobně.

To je asi ono, já mám svojí práci opravdu hrozně ráda, takže to neberu že chodím do "roboty" ale čerpat zkušenosti, učit se nové věci, dělat to co mě baví a dostávat za to peníze. Každý má možnost si najít stejnou práci jako já, dělat to co ho baví!