Jak změnit sebe a své okolí

žifka

Ahoj všem,
Omlouvám se předem za délku mého příspěvku
Na úvod – je mi 22 let a studuju práva a politologii. Před několik dny jsem se vrátila z dovolené a tak nějak mám pocit, že by to chtělo celkovou změnu, hlavně mého okolí, ale nechci předbíhat. Když to vezmu od základky-bylo to fajn, ale byla jsem (nechci, aby to vyznělo nějak špatně) intelektuálně trochu jinde než většina, ale přátelé jsem měla, takže fajn. Na střední, to bylo spíš o tom, že jsem nechodila moc pít, navíc ani přítele jsem neměla… Ale přesto jsem se většinou cítila dobře. Teď jsem na VŠ, také většinou spokojená, ale začínám zjišťovat, že mám kolem sebe ,,divné“ lidi – začnu dovolenou. Byla jsem tam s 2 klukama + s tím jedním, co nám to zařizoval a v té dané zemi žije. Oni dva kluci, jeden z nich je můj spolužák, jsou partneři. Ten přítel toho mého spolužáka, no… Řekněme, že jsme si docela intimně blízcí, i když jsme spolu nikdy nespali. Ten spolužák tu dovolenou nám všem, a hlavně mě hodně zkazil, na konec na mě řval, že jsem kr*va… Takže s ním je konec (a to jsem ho měla za přítele, jezdila jsem k němu často domů, podnikali jsme různý akce, znám jeho přátele… s tím, že ten jeho přítel se mě vůbec nezastal – fajn chování, že, takže co si s nimi dál povídat… Dále mám kamaráda, se kterým jsem se skoro vyspala, ale protože jsem ještě panna, tak nějak nám to nešlo… No a s ním je další problém-on má zřejmě nějakou poruchu neurologického rázu, on prostě nevím, jestli chce kluky nebo holky, neví, co je mít rád, sex k životu nepotřebuje… Vídáme se, ale já si říkám, přeci to nemá smysl, já jsem s ním moc ráda, jenže rozum říká, že to prostě nejde, že od něj mám jít pryč… Kámoška, co ji znám ze střední, také. Najednou přestala psát, nakonec napsala, že nemá čas, a někdy ani chuť psát… Kámoš ze školy, se kterým si píšu, taky. Má přítelkyni, na začátku to byly řeči jako jak jsem hezká apod. Ale nic, povídáme si, bezva, ehm, která z nás o to stojí, že… Další kámoš, a skorospolužák – byli jsme párkrát venku, povídáme si, nějak jsme na to narazili-že jako uvažoval, že by mezi námi mohlo být něco víc, ale že neříká ano ani ne, že tomu necháme volný průběh. No díky. A že by se mohl nějak přetrhnout, když je zrovna v Praze, aby mě viděl, to ne-e. A tak nějak…
Já mám samozřejmě přátele, spíše spolužáky, se kterými se ráda bavím, trávím čas apod. Ale tak nějak ti, co jsem je měla za lepší přátele, odpadávají. A já si prostě připadám ztracená. K tomu jsem prakticky nikdy neměla pořádný vztah, ani jsem ještě s nikým nikdy nespala. Ti, co chtějí mě, ty z větší části nechci jí, protože se prostě nejsem schopná donutit a jít do vztahu s někým, kdo mě tolik nepřitahuje, i když je mi s ním dobře. A ty, co chci já, jsou buď ,,divní“, zadaní či tak. Tak si připadám tak nějak divně. Přátelé postupně padají, já jsem sama, ještě si přijdu ve 22 jako panna jako mimoň. Tak si říkám, co mám na svém okolí a na sobě změnit, aby to bylo lepší, protože jsem z toho mnohdy celkem zoufalá…
Děkuju

JulyJuli

Reaguji na žifka:
Tak píšeš tam v podstatě jen o bývalých nebo současných spolužácích. Co zkusit seznamovat se i jinde než ve škole? Najít si nějakou skupinku lidí se stejným zájmem(sport, hudba apod.). Pokud ti jde o přátele.
Pokud o přítele, tak se často stává, že přitahujeme a máme vztahy se stále stejným typem muže. Tak zkusit zapracovat spíš na sobě. Proč jakoby žádný ten vztah nejde dotáhnout do konce(nemyslím jen sex). Snažíš se moc nebo málo? Oboje je špatně a ten kluk to vycítí. Pokud se snažíš hodně, tak to je samozřejmě odpuzující samo o sobě. Pokud málo, tím myslim, že třeba předstíráš nezájem a necháváš první kroky jen na něm, tak to taky ho nemusí bavit. Sice se řiká, že muži rádi loví, ale když nevidí ani náznak zájmu, tak do toho nejdou.

žifka

Jasně, ve škole je ,,toho" nejvíc, ale také jsem měla pár přítel takhle z kroužků, kurzů apod. Ty vztahy - já nemám problém si někoho najít, resp. najít někoho, kde je to oboustranné. Mám problém s tím, že prostě někomu se líbím, on mě taky, ale když se třeba začneme scházet, už ho nechci... A nemůžu se překonat. Nebo prostě někdo chce mě, ale já jeho ne. Ale to, kde je to oboustranné, to je málokdy. Jj, musím přiznat, někdy jsem se snažila asi až dost, ale to už vím, a krotím to. Ale tak nějak nemám na toho pravého štěstí...

JulyJuli

Reaguji na žifka:
Já jsem teď taky sama, protože prostě není nikdo, s kym bych chtěla být. A nehrotím to. Ono, když je na tobě vidět nějaká zoufalost, tak to taky toho kluka odradí. Ale já jsem o pár let starší a vážné vztahy včetně společného bydlení jsem už měla.
To je v tom, že tobě asi přijde, že UŽ KONEČNĚ bys někoho měla mít. Pak ti každý den přijde jako ztracený a myslíš si, že budeš stará panna. Ber to jako přednost, že nejdeš s každým, že čekáš na toho pravého. Udělej z toho, že jsi ještě nikoho neměla svou výhodu, a neber to jako něco divnýho nebo potupnýho. Pak se dáš do psychický pohody a všechno bude lepší

žifka

Je to tak, že se prostě cítím, že všichni někoho mají a já ne... Ale nevím no, kdo bude nadšený, že jsem ve svém věku ještě nikoho neměla. Ale, snad narazím na někoho, kdo si toho bude třeba i cenit... Jinak souhlasím, chce to to moc neřešit a být v pohodě. Děkuju

JulyJuli

Reaguji na žifka:
Já nevím, jestli jsem to nepsala v jiným tématu, a možná i tobě, nebo už se tu prostě řešilo panenství po dvacítce.
Já myslim, že sama bys určitě nechtěla kluka, kterýmu by něco takového mohlo vadit. A proto taky čekáš na pana pravého. Věř mi, že až se objeví, tak bude rád, že si čekala na něj.
Prostě choď víc mezi lidi("panenko sedávej v koutě, najdou tě" už dávno neplatí), chovej se přirozeně a určitě se někdo objeví.
A možná za pár let budeš jako já unavená ze vztahů a užívat si samoty.

jirik

Reaguji na žifka:
ahoj, rozumim ti... taky jsem měl kamarády, se kterýma si už nemáme moc co říct... částečně proto, že člověk má svých starostí dost, ale hlavní důvod je ten, že jsme se posunuli každý jiným směrem... to bych nebral jako nevýhodu, protože člověk se v životě má někam posouvat, něco se učit, formovat svoje názory, ukazovat ostatním, kdo je... a to člověk dělá třeba i tim, že nepotřebuje alkohol k tomu, aby se bavil... a logicky, když se měníš ty, tak se zákonitě musí měnit i tvoje okolí, protože to vždycky reaguje na tebe... okolí ti něco zrcadlí, přitahuješ lidi, kteří jsou nějakým způsobem naladění na podobnou vlnu, mají podobnou "energii"... to je jedna skupina, a druhá skupina je taková "testovací", která prověřuje, jestli ty tvoje změny jsou trvalý, a prověřuje, jak moc jsi třeba zásadová... například kuřák, kterej se rozhodne odnaučit kouření, bude mít ve svým okolí lidi, kteří ho budou tahat do zahulených prostor, budou ho testovat "tak si s náma jednu dej, to tě přece nezabije, přece se nevykašleš na nás, svoje kamarády"... blbý období je takový, kdy ti staří blízcí přátelé "odejdou", a ti noví ještě nepřišli, nebo jste nenavázali tak blízký vztahy... a to se dá využít k tomu, aby si třeba člověk něco sám v sobě ujasnil, uklidil si v životě, a tak (tohle období mám já teď)... takže neboj, jsi mladá, a tohle tě bude asi potkávat celej život, zvlášť když už jsi něco jako "odlišnost od davu" prožila na základce... ber to jako výhodu, ono stádo poskytuje sice pocit bezpečí a sounáležitosti, ale silný kusy se málokdy zdržujou uprostřed stáda
a co se týká sexu, já jsem v tvym věku taky byl ještě panic... neměl jsem z toho radost, hlavně proto, že to nebylo až tak moje rozhodnutí... sice mi to nestálo za to chodit kvůli tomu do bordelu, ale na druhou stranu jsem řešil, kde je chyba... a při mým tehdejším sebevědoní jsem dospěl k logickému závěru, že chyba je ve mě pak jsem po čase, když už jsem panic nebyl, našel holku, která taky panna nebyla, a který bylo líto, že jsme o "to" nepřišli oba spolu... takže, pokud by tě někdo nechtěl jen kvůli tomu, tak je to blbec... důležitý je, jestli ty sama to vnímáš jako svůj handicap, nebo jako svou přednost... rozhodni se, a podle toho žij... když to budeš brát jako přednost, určitě najdeš kluka, kterej to ocení protože co si budem povídat, sex je fajn, ale život zdaleka neni jen o sexu...